Svátost

Rozhrnu okvětní plátky poupěte ve tvém klíně, anebo ne, budu se jen dívat... Ležíš přede mnou s nohama od sebe, jsi celá nahá. Zhluboka dýchám, soustředím se na svůj vzrušený dech a vědomě ho prodlužuji a posílám vzhůru. Stoupá okamžitě do krku a já ho zdvíhám výš, do hlavy a nad ní. Vnímám vibrace, které vychází z tvého rozkroku, proudí do mojich pórů a rozlévá se mi do celého těla. Ležíš přede mnou nahá a já upřeně hledím do tvého rozevřeného klína. Pozoruji, jak postupně vlhne a ty sebou trošičku škubáš. „Pohlaď se“, jemně ti přikážu. Víčka tvých očí se sevřou o něco pevněji, nadzvedneš hýždě a oběma dlaněmi sjedeš po bocích dolů a mačkáš své půlky, hladíš si břicho, prsa, pevně je stiskneš a promneš bradavky. Tvůj prst pomalu sjíždí do rozkroku. Pomalinku projíždí vlhkou brázdičkou až dolů a mizí uvnitř. Pomalu se zdvíháš, posadíš se a strkáš mi mokrý a vonící prst do úst. Hledíme si do očí. Sklopíš oči a bezostyšně mě za něj pevně chytáš. Jemně tě zatlačím zpátky. Ještě se chci dívat. Pokládáš se na záda a tvá dlaň po něm pomalu sjíždí, až ho pustí úplně. Ležíš přede mnou nahá, s rozhozenýma rukama, v tichu a nehybná. Ticho nás spojuje, proudí mezi námi miriádou částic. Ticho a my dva, nazí ve své svatosti. Můj pohled upřený do tvého klína, který vyjadřuje věčné tajemství na dosah ruky. Co to znamená, to ticho, my dva a naše nahota? Kam teď míříme? Za čím? Za kým?… Minuty plynou a ty přede mnou ležíš, naše vzrušení vibruje a naplňuje celý prostor. Občas se náš pohled spojí a dlouze si hledíme do očí, potom své oči na dlouho zavíráš. Jemně tě hladím po stehně, naše prsty se na něm na okamžik propletou. Minuty plynou, jsi přede mnou nahá a já klečím před rozevřenou svatyní, do které nevstoupím. Zůstanu před ní, oddaný služebník. Budu uctívat věčné tajemství, které ukrývá.