Láska bez cenzury?

Láska bez cenzury?

Okna potemnělá zimním soumrakem smutně hledí do zahrady.Tichá,ospalá hudba se zvolna line z
reproduktorů.Sedím bez hnutí,jako bych se bál narušit ten vnitřní klid.V hlavě však rej myšlenek,zdánlivě bez jakéhokoliv řádu se prohání.
Slunce padající do mořských vod,hukot příboje,vzdálené písečné pláže,cesty lemované olivovníky.Pozemský ráj,místo,kde by si každý přál spočinout,alespoň
jednou za život.Místo,kde láska a milování se prolínají ve slastných prožitcích.
Soustředím svou mysl,podvědomě se snažím na ono místo přenést,najít tam svou lásku,něžně smyslnou,ctnostně neřestnou,andělsky ďábelskou,prostou lásku bez cenzury.
Vidím jí přicházet,ženu bez tváře,obrysy rozmazané a přec tak důvěrné známou.Ladně důstojným krokem,
doprovázeným lehkým vlněním boků jde blíž.Ví,jak
muže zaujmout,navenek nepřístupná,jen v očích plaménky vášně jí probleskují.Z pod průsvitné halenky se proti zapadajícímu slunci rýsují její ňadra, nejkrásnější symbol ženskosti,mateřství a erotiky.Okamžitě cítím vzrušení,touhu poodhalit tu roušku,co je skrývá.
Přistupuje blíž,není třeba slov,čteme si v očích,
otevřených to knihách.Dává mi své paže kolem krku,lehce ji přivinu,ve spáncích buší tisíce kladiv.Cítí mé vzrušení,s chápajícím úsměvem mi její prsty přejíždí
po skráni na tvář.Krev se hrne do lící,studem a touhou rozpalovanou jejími doteky.Rty má smyslně pootevřené,nelze se již dál ovládat.Ústa splynou ve
vášnivém,nekončícím polibku.Jemné stisky zubů na rtech nabírají na intenzitě,probouzejíc v nás prastaré zvířecí instinkty milostných předeher.Celý svět kolem
se točí bláznivou rychlostí,propadáme se ve víru barevných kol.
Pomalu začínám vnímat okolí,sedíme na lavičce,
uprostřed neznámého náměstí,pryč je moře,pláž i slunce.Žena mne obdaří odzbrojujícím,nevinným úsměvem
s nádechem milostné žádostivosti.Pro takové úsměvy bylo vedeno spousta bitev,i celá Trója skončila pro ně v plamenech.Cítím nesmírnou pýchu být jím též obdařen.
Hlavu svou zlehka položí na mé rameno,ruku zasune ledabyle mezi má stehna,blízko,tak blízko rozkroku,že stačí sebemenší pohyb k dotyku na nejchoulostivějším místě mužského těla.V nitru se zvedá nová vlna touhy,
jen stěží se dá ovládat.Vím,že ví,ona ví,že vím.
Starodávná hra se rozehrává, nedbáme pohoršujících se pohledů kolemjdoucích.Zrak mi sklouzává po její šíji,až do širokého dekoltu průsvitné halenky,která se alespoň posledním knoflíčkem snaží udržet zapnutá.Představa jediného letmého pohybu a halenka se rozepne, vytvoří na mé tváři šibalský úsměv.
Procházíme se v důvěrném,milostném objetí, nešetříme polibky a smíchem, vzduch kolem nás je prosycen milostnou touhou a vzrušením.Zraky míjejících mužů se žádostivě a s neskrývanou závistí vpíjejí do průsvitné halenky.Nevynechám jedinou možnost letmého doteku toho nejcitlivějšího místa,krásných,vzrušením ztvrdlých bradavek.Při každém kontaktu cítím jemné,elektrizující se zachvění jejího těla,zorničky se jí rozšiřují,plameny vášně z nich tryskají.
Sluneční kotouč,jako by přibitý k obloze,rozesílá své zlaté šípy po vyprahlém náměstí.Kašna s morovým sloupem uprostřed svlažuje nejbližší okolí tisíci
kapkami vody,která hrajíc všemi barvami duhy,marně se snaží dosáhnout vrcholu.S trochou nostalgie a smutku sleduji hru světla v každé kapce dopadající
zpět na vodní hladinu.Skrze clonu vodní mlhy vidím natažené paže,tvář s rozverným,bezstarostným úsměvem,
lákající mne do víru vodotrysku.Tvář mě známá,stejně jako obrysy těla mladé ženy,snad napůl ještě dívky.
Vím,tohle je ta žena z mých snů,tolikrát jsme se procházeli zahradami rozkvetlými,kolikrát měsíc v úplňku se opájel.Při pohledu do jejích hnědozelených očí ztrácím svůj pověstný klid,když hladím její tvář,jen tak,zlehka konečky prstů,cítím její jemnou pokožku,vždy vlna něhy zaplavuje celé nitro.Nakrátko střižené,děcky rozcuchané vlasy s několikerým přelivem vybízejí k pohlazení.Malinové rty,s bezelstným úsměvem,smyslně pootevřené,připravené k polibku.Plná ňadra,lehce se dmoucí,jemně modelované boky s útlým pasem.Znám chuť malin z jejích polibků,kdy v těsném objetí jsme stáli,oči přivřené,za časů hvězd padajících.
Cítil jsem tlukot jejího srdce,ruka má po šíji sklouzla,ňadra zlehka tiskla.
Z přítmí hotelového pokoje vystupují groteskní stíny,malované neónovou reklamou z protějšího domu.Na ulici je slyšet klapot vzdalujících se dámských podpatků.Stojím u otevřeného okna se zažloutlou záclonou,plnou cigaretového kouře.Spěchající postava se na rohu otočí,zvolna pokývne hlavou,neznatelným
pohybem ruky zamává a zmizí v postraní uličce.Pomalu se otáčím,zrak klouže po pokoji,na chvilku se zastaví u rozházené postele v rohu.S tváří strnulou ztěžka usedám do křesla,tíha celého světa dopadá až na dno duše.Oba jsme to věděli,byť jsme o tom za celý večer nepromluvili,tento den byl jedinečný,ale také jediný.
Chvíle něhy,vášně a milostného opojení vystřídala prázdnota ve své nejhrůznější podstatě.Rozmazaný odraz reklamy na zdi připomíná malého ďáblíka,pitoreskně se šklebícího,s jazykem vyplazeným přímo do tváře.Zavírám
oči,abych ho nemusel vidět,v myšlenkách se vracím o pár hodin zpět,kdy pokoj byl posledním útočištěm pro naší lásku.V těžkém vzduchu pokoje je ještě cítit její parfém,smíchaný s vůní heřmánkového šamponu.Znovu prožívám ty chvíle,kdy mé prsty,trochu neobratně,ale o to s větší dychtivostí rozepínaly její šaty.Stála tam,
krásná,v rouše Evině,žádostivost a láska vyzařovala z jejího těla.Uchopil jsem jí do náruče,opatrně položil na postel,ústa spojená v nekonečném polibku.
Prsty zabořené do vlasů,slůvka lásky šeptaná,polibky na šíji,ňadra přitisklá na své hrudi.Okamžiky jemného,
milostného laskání v pohybech našich těl vystřídala rozkoš a vášeň.Hlava zakloněná,tělo tětivu luku připomíná,vzrušení dosahuje vrcholu,stále prudší pohyby,srdce tepe rychlostí stáda splašených koní.
Otevřeným oknem,noční oblohou padá hvězda,sotva to vnímám,přání však mám,ať chvíle tato nikdy neskončí,ať láska živí naše těla v milostné agónii
propletená.Zvon půlnoční mne vrací zpět,připadá mi,že ďáblík na zdi se šklebí ještě s větším zadostiučiněním.
Mám už jen jedno přání,aby otevřel bránu svého
království a přivítal mne plameny pekelnými.Vždyť,k čemu je mi svaté nebe, když nemohu milovat....tebe.