prasečí rypáček

skloněná šedivá hlava.. hlava starce.. zatěžkaná problémy.. vzpomínkami.. vzpomínkami radostnými, ale také příliš bolestnými.. skláněla se nad rukama, starýma.. a vrásčitýma.. nad rukama, v nichž uvízl list papíru a obálka.. již dlouho tak seděl.. dlouho se nepohl..
bylo to už dávno, co byla hlava hnědovlasá.. nebyla stařecká.. vždy hleděla zpříma.. tak odhodlaně.. nikdo si nevšímal, jak osoba, jenž hlavu vlastnila, chodí.. viděli jen povýšeně pozvednutý obličej, orámovaný hnědou kšticí.. neznali, co se v oné mládenecké hlavě rodí.. proč se vlastně tak pyšně nese..
možná to bylo tím, jak mladík vypadal.. možná nakonec i to, jak chodil.. každý jeho krok byl tak zvláštně elegantní.. všechny dívky se ohlížely.. stačilo, aby na některou z nich mladík kývl.. a každá by mu padla do náruče.. on kýval.. a často.. poznal spoustu dívčích náručí..
občas se potkával s dívkou, která nebyla jako ostatní, jimiž se rád obklopoval.. nebyla to vybraná krasavice.. její hranatou tvář zdobily pihy, nos se krčil do prasečího rypáčku a její rybí oči rámovaly tlusté brýle.. možná si každý říkal, jak je ošklivá.. ale každý se s ní rád bavil.. nebyla totiž tak povrchní, jako krásné dívky.. dokonce i přemýšlela nad tím, co říká.. rozdávala účinné rady.. pomáhala, kde mohla.. stejně se ale dočkala přezdívky „prasečí rypáček“.. nebohý zrzavý pihatý rypáček..
o samotě se s ní mladík bavil o různých věcech.. smáli se spolu.. občas se jí přišel i vyplakat na rameno.. ona pro něj měla vždy otevřené dveře.. mladík to dobře věděl.. krásně se s ní mluvilo.. ale jen o samotě.. bylo by přece trapné, že se takový krasavec zahazuje s takovýmto stvořením.. proto si z ní v kruhu svých „pravých“ přátel jen a jen utahoval.. ochotně se smál každému vtípku o ní.. i když stála opodál a čekala, že se jí mladík zastane.. nikdy nic neudělal.. jen se všude rozléhal jeho smích, který rypáčka tak rozlítostňoval.. proč mu vlastně vždycky všechno tohle odpouštěla ?? snad pro to, že jí v soukromí vždy složil nějakou poklonu.. nechtěla, aby to tak bylo, ale kdykoli byla s ním, srdce jí prudce bušilo a pokaždé, když se o ní zmínil nějak hezky, bála se, že srdce vylétne..
..
díval se, jak kolem laviček procházejí lidé.. na každém on i jeho přátelé něco našli.. něco, co vyvolalo salvu smíchu.. sami přitom byli směšní.. pokuřovali.. a cigaretový dým si foukali do očí.. pro ně nejspíš zábava.. všichni měli tak zvláštní způsoby.. opravdu elegantní.. ale zároveň neandrtálské..
prasečí rypáček šla také kolem laviček.. zahlédla mladíka.. věnovala mu úsměv.. náhodou jí moc slušel.. vypadala jinak, než dřív.. ale jen co se usmála, začala ji doprovázet další salva smíchu.. nevnímala smích všech.. vnímala jen ten jediný hlas.. ten, co byl někdy tak sametový.. někdy tak mužný a někdy dětský.. jen teď byl příliš ostrý.. a příliš bodal.. za jejich smíchu utekla.. skovala se.. nikdo ji nepostrádal.. vlastně postrádal.. byl to..
..
skloněná šedivá hlava.. hlava starce.. zatěžkaná problémy.. vzpomínkami.. vzpomínkami radostnými, ale také příliš bolestnými.. skláněla se nad rukama, starýma.. a vrásčitýma.. nad rukama, v nichž uvízl list papíru a obálka.. již dlouho tak seděl.. dlouho se nepohl.. zase jen četl.. pořád kolem dokola si opakoval sám pro sebe každé slovo, co v dopise stálo.. dělával to tak každý den.. každý den od toho, co jeho smích probodl srdce prasečího rypáčka..
„víte, byla jsem vždy ochotna vám pomoci.. nikdy jsem vás neodmítla.. potřebovali jste radu.. a já byla ta, za kterou jste přišli.. já byla ta, kterou jste viděli jen jako vrbu.. já byla ta, komu jste se za jeho snahu a čas posmívali.. já byla váš terč.. bylo to od vás odporné.. zvlášť od jednoho člověka.. od jednoho hloupého malého kluka, který nosí svou hlavu tak pyšně vztyčenou.. vysmívá se do očí lidem, kteří by dali cokoli za jeden jeho jediný úsměv, speciálně věnovaný právě jim.. vysmívá se a ubližuje.. přelétává od jedné dívky k další.. snad poslední rada jemu: zamysli se nad tím, co jsi v životě dokázal.. jen se vysmát.. ne, můj milý příteli.. to, co dělám, není kvůli tobě.. je to kvůli vám jako celku.. vidíte jen to, že potřebujete pomoct vy.. ale už nevidíte, za jakých podmínek a okolností se s vámi scházím.. nevidíte, jak je mě.. nevidíte to, co nechcete vidět.. není tu nic, pro co by se dalo držet dech.. pro mě ne, neboť s vámi nikdy nesplynu..
navždy váš prasečí rypáček“
stále si přehrával obrázky.. jak se spolu smáli vtipům.. jak si vyprávěli zážitky.. občas dojmy z knih.. vzpomínal i na to, jak se vysmíval.. jak ji viděl naposledy odejít.. byla ten den tak zvláštní.. dalo by se říct, že i krásná.. stále si uvědomoval, že ji viděl krásnou, ale ostatní to tak neviděli a on se přidával k nim.. možná ji měl víc, než rád, ale všechno zničil.. co by možná bylo, kdyby se nevysmál a přede všemi šel k ní a bavil se s ní tak, jako když byli sami.. to už nezjistí.. možná by jen nemusel za pár dní sledovat rakev, obsypanou věnci.. na všech bylo napsáno „vzpomínáme“, nebo „odpočívej v pokoji“ a podobně.. škoda jen, že si za pár měsíců vzpomněla už jen její rodina a on.. mladý stařec.. od té doby bral lidi vážně a hledal v nich to dobré.. chodil na hrob rypáčka.. hrob nikdy nebyl obsypán květinami.. stejně jako mladík už nikdy nebyl obsypán dívkami.. našel si jen jednu jedinou.. zemřela mu před rokem..
za to, jaký z něj byl později člověk, za to, že si jej lidé upřímně vážili.. za to všechno vděčil někomu, o koho by si většina z nás ani neopřela kolo.. vděčil za to dívce, kterou nazvali prasečím rypáčkem a na její poslední cestu k domovu ji doprovodil jejich zlomyslný a bolavý smích..