O snílce

Začínalo to rozkvetlou loukou u rybníka, kde spolu seděli. Líbali se na stavidle a vyprávěli si první příběhy. Neznali se ani celý den a už spolu chodili. Brzká to byla láska. Bez poznání. Na zábavě v objetí si usínali pod tíhou alkoholu a ranní rozbřesk jim vzpomínky nevymazal, tak setkali se zas.
A příběhy tekly jeden za druhým … a ona nebrala ohled na zvonící telefon, že naháněla ji máma k obědu. V nebi měla svoji hlavu a mladík nad ní oplýval se krásou nad něžnou blondýnkou, která tou dobou své srdce věnovala mu se vším, co uvnitř měla. Jen pro ty modré velké oči chtěla žít. Jen s nimi chtěla se veselit a s nimi sdílet svět.
V přesvědčení, že on je ten, kdo ji zachrání od starostí, co jí svět den co den házel pod nohy, zaslepena láskou k němu den co den líbala mu ruce a on se na ni sladce usmíval.
… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …
A úsměvem léčila zábavy, kdy těžce jej stíhala v pití však mlčela, a s láskou jej vedla domů. A s láskou hodiny na telefonu prohovořili v poznávání se … a s prvním pláčem přišla domů, když celou noc nebyl k nalezení … on přišel brzy k ránu po čtyřech před dům.
Když vyrazil k moři se svou matkou ona týden čekala na víkend, kdy pouť v blízkém městě měla být … a bez něj tam jít nechtěla. Však nepřijel. A smutná tak doma zůstala.
K moři se těšili, jak ve vlnách spolu budou se milovat, však první návštěva vedla do restaurace, kde chtěl ochutnat místní pivo. Pak stále stejná píseň celý týden. A chuť na večerní návštěvu pobřeží odcházela. A na její místo se plížila každovečerní únava.
Legrace byla veliká, na akcích … v objetí občas mu usnula, a vtipné byly mnohé dny … když sny měli o návštěvě různých míst … však zlom vždy přišel.
Když těsně kanálu přistály dva prsteny, co od ní dostal. Když na záchytku jej policie vezla na Velikonoční pondělí … a další rok mu díky alkoholu zachránila život. Pak nenávidět se naučila celé Velikonoce. A vesnické Fašanky. Děsila se jeho narozenin. Chvil, kdy si přeci směl dělat, co chtěl.
A přesto milovala … uklízela, starala se, oblékala a učila lépe žít. Den co den … a snažila se těšit jen na krásné chvíle.
… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …
Psávala příběhy, nepřál si to. Tedy zastavila svou činnost. A věnovala se pozornosti mladíkovi. Již nekreslila. Jen honička za tím, být nejlepší, nejhezčí … aby snad o svůj „poklad“ nepřišla … a tak se dočista změnil její barevný svět. Však neviděla nic, jen své přesvědčení, že tento muž je ten pravý. Její první. Její princ. Změní se. Změní se pro ni. Věřila v to. Proto se stále starala, snažila … věřila.
„A když mi nebudeš stále volat, nebudu na zábavách pít,“ zazněl slib. Dodržela jej. On ne.
A byly chvíle krásné. Plné polibků. A sladkých slov. A byly chvíle plné snů. A plné pláče. A hádek. V přesvědčení, že přestane – li pít, zmizí všechna trápení mezi nimi … pomalu se ujišťovala, že opak je pravdou.
Lidé si dovedou i nerozumět. Však v důkazu velké lásky stále hledali kompromisy mezi sebou a cestičku, po které by mohli jít spolu.
Den co den … hledali společné koleje. A tak tomu bylo po čtyři roky, každé ráno, každou noc …
… Běžela a běžela dál … by svět kolem ní nabral správných šmouh, co slity budou do jediné … pak barevný svůj svět jednoduše předvede veřejnosti, však ten jej již dávno znal …
Ach, živote. Kde zapomínáš v mnohých chvílích svoje rady. A kudy vedeš lidská srdce. Živote, k jednomu krutý jsi. K druhým milosrdný. A jen pozoruješ nerovnováhu mezi nimi. Kam, živote, kam jsi vložil spravedlnost. Kam jsi dal lidské oči. A kam odložil srdce …
Dnes i zítra bude vidět svůj život jinak. A realitě nedovolí proniknout, neb snílek si říká …