02 PRVNÍ POHLED NA OČI PLNÉ ŽULY

Náraz ji strhl do podzimem ochlazené blátivé země tak rychle, že ani nepostřehla, co přesně její pád způsobilo. Nemalou chvíli jí trvalo, než se její smysly a svaly vzpamatovaly. Konečně se jí podařilo rozpoznat zdroj jejího kolapsu. Přistálo na ní tělo. Dle všeho mužské. Ano, rozhodně bylo mužské. A lidské.

Vynaložila veškeré zbývající síly, aby ho ze sebe jedním jediným pohybem strhla. Cizinec přistál přímo do jedné z kaluží, které se rozprostíraly po pravici jejího těla. To zrovna v plánu neměla. Opatrně se k němu přesunula, snažila se ignorovat řeznou ránu ze svého levého boku a silně krvácející prostřelené rameno. Odhrnula mu světlý pramen z obličeje a zjistila, že je opravdu velmi pohledný. Byl mladý. Odhadovala mu málo přes dvacet. Jeho vlasy byly směsicí světlých odstínů. Obličej zdobil úzký nos, plné rty, jemné obočí, pevné lícní kosti. Jaké má asi oči?

Na svou odpověď nemusela čekat dlouho. Neznámý se značnou nevolí své zraky pomalu otevřel. 

Jejich barva ji zcela překvapila. Je na světě už skoro dvě století a za tu dobu nikdy neviděla tak zvláštní oči. Výrazné linie černých řas obklopovaly oči, které vypadaly jako vytvořené z žuly. Směsice osdtínů šedi se mísila s magnetickým černým středem.  

Podíval se na ni s otázkou vyrytou na rtech. Také se chtěla ptát, ale než otevřela pusu, tak je vyrušila rána. Jak ironické, že do toho samého ramena, které se v momentech prohlížení si cizince uzdravilo, schytala další kulku. Zasyčela překvapením, vztekem a bolestí. Čapla ho za ruku a beze slova s ním prchala do prostor nedalekého kostela. Cestou se snažila ignorovat další tři kulky, které se jí zavrtaly do těla.

Trvalo jen pár minut, než se dostali do bezpečí svatých stěn kostela, ale to bohatě stačilo, aby neznámého mladíka vyděsila svým zkrvaveným vzhledem k smrti.

Jeho úžasné oči si ji se zděšením prohlížely ze všech možných úhlů. Chápala jeho výraz, byl to přece smrtelník. Konečně nastal čas na slova. Zhluboka se nadechla, aby se do bolavých plic dostal alespoň náznak vzduchu. Její snaha o mluvené slovo byla opět utnuta. Nechápala, co se stalo, ale ochromila ji děsivě bodavá bolest. Naštěstí trvala jen okamžik. Během mrknutí oka pro ni celý zpropadený svět potemněl.