Déšť, vůz a .......

Sedím na okením parapetu, pokuřuji svoji první krabičku cigaret a čučím do lijáku venku. Lehčí o šest stovek za hodinu u psychologa, který prohlásil :"Dělejte něco, co Vás baví, vyhoďte vzpomínky a začněte znovu."
"Idiot." vydechnu spolu s kouřem. Zbytek cigarety bez milosti uhasím v popelníku vedle sebe. Stejně mi kouření "nechutná". Sídliště se mezitím utápí v šedi a vytrvalé bubnování deště jen prohlubuje moji špatnou náladu.

Uprostřed pokoje si opuštěně stojí krabice. Vzpomínky za 4 roky života. Není ani moc velká...Nemůžu si odpustit a sklouznu k ní očima. Na vrchu je fotka z mého maturitního plesu. Se mnou tam stojí on a zamilovaně se culí. Jeden pohled na hloupou fotku a já si příjdu o stolet starší. "Kdyby" mi začala zběsile bzučet v hlavě. Kdyby ještě pár měsíců počkal...kdyby mi to docvaklo dřív...kdybych bojovala...kdybych ho nenechala odejít...Slezla jsem z parapetu. Pomalu a něžně jsem krabici zavřela. Čekala ji poslední cesta do kontejneru. Tak rychle, ať to máme za sebou.

Neobtěžovala jsem se s bundou. Jen v mikině a džínech jsem vyšla do lijáku, kapucu staženou do obličeje. Přejdu chodník a zbavím se těch "krámů". V Praze je mi smutno, chtěla bych jet domů, kde je všude les, voní tam zem a je vidět oblo....

"....na místě mrtvá. Řidič tvrdí, že mu mladá žena vběhla přímo pod kola automobilu. Zda tomu tak skutečně bylo zjišťují na místě policisté."
zazněla krátká zpráva z rádia...