Nebeský policajt

Nebeský policajt.

Všechno to začalo jak jsem umřel, zní to velice podivně, ale je to tak. Byl jsem policista skoro celý život a pak ještě v penzi jsem občas dělal,
jak se říká, soukromé očko. Byl to krásný život z mnoha tajemnými úseky a jasnými návraty. Nikdy jsem se neoženil neboť správný policajt na to nemá čas.
Pak přišel den a já si myslel, že je konec, konec na zemi ano. Nevím co se všechno stalo nebo nestalo, stál jsem tu u podivné budovy v podivné zemi, zda se tomu dá říci zem. ,,tak kolego posaď se‘‘ řekl mi muž v bílé uniformě z velkým odznakem na kapse ,,pokud se dobře koukám a já se dobře koukám‘‘ pokusil se o žert ,,tak jsi byl přesně 43 let policajt‘‘ poklepal na složku, která ležela na stole. Co se to děje, tady mi něco nehraje ,,všechno naznačuje, že by jsi mohl pokračovat, ale pokud chceš je to jen tvoje volba a pokud řekneš, že ne tak ti ukáži cestu a můžeš jít jak to dělá většina těch spasených bytostí‘‘ nějak jsem nemohl vzpamatovat, všechno
to tu bylo nějak divné ,,co se stalo‘‘ konečně jsem dostal ze sebe, hned jsem však zmlkl, to není můj hlas, koukal jsem kolem sebe jako by jsem viděl nějaký přelud a nemohl tomu uvěřit. ,,Stala se taková věc kolego, jak bych ti to jen řekl, dostal jsi se zdárně na druhý břeh jak se říká a komise tě vybrala jako schopného vykonávat po určitou dobu službu v zájmu vyšší moci‘‘ procházel se po místnosti jako by byl na nějaké přednášce. ,,Jak
na druhý břeh jak vyšší moci vůbec tomu nerozumím, co po mě chcete abych vykonával jakou službu‘‘ koktal jsem. ,,Dostanete hodnost N poručíka a přidělen budete k příjmu a pozorování, zodpovědná práce‘‘ dodal. Kdykoli jsem byl na rozpacích tak se mi rozbušilo srdce a cítil jsem jak mi bublá krev v žilách, ale nic, ještě nedávno jsem se takových situací bál nebo mi lékař zakázal jakýkoli stres, že bych taky mohl na to dojet, později jsem se dověděl, že mněl naprostou pravdu a já na to dojel, ale v téhle chvíli jsem ještě byl nevědoucí. ,,Začneme nebo ještě nějaký dotaz‘‘ jako by nic začal muž v bílém ,,co se to děje‘‘ zopakoval jsem svoji otázku a snažil jsem se nasadit co nejpřísnější tón. Velitel sáhl na kraj stolu a položil přede mě složku ,,prosím‘‘ bylo na ni moje jméno ,,Kylián Otakar‘‘ šeptal jsem si pro sebe. Otevřel jsem ji, hned na první straně byl lékařský zápis, hmm oni si vyžádali moji lékařskou zprávu tak to bude vážný, čtu a náhle pohlédnu na muže, který stojí na druhé straně stolu, stálo tam, zemřel ve výkonu povolání na infarkt myokardu, po převozu do nemocnice zemřel datum atd.atd.
Teprve nyní jsem byl na mrtvici jenže už bylo pozdě ta první to vzala důkladně, strčil jsem do složky až se zatavila na okraji stolu. Je pravda ,že
si nevzpomínám na určité věci v souvislosti z mým posledním případem sledovačky, pak jako by se zhroutila zem všechno se začalo točit pak záblesk jak někde stoupám a….nic. ,,Formální uvítání máme za sebou‘‘z jistou dávkou uvolnění v hlase se ozval velitel a já jsem ho opět začal vnímat. ,,není to složitá
práce, ale nesmí se podcenit‘‘ pohlédl jsem na něj ,,kolego a ty jsi kdo, nějaký státní úředník‘‘ podíval se jako by vzhůru ,,dalo by se to tak říci‘‘ zamyslel se ,,státní ani ne lépe řečeno Nebeský to je to správný slovo‘‘ vyschlo mi v krku a nemohl jsem polknout, to slovo Nebeský mi vzalo dech. ,,Pokud tomu rozumím tak mi jsme teda v‘‘ pohybem ruky mě zastavil ,,tady jsme na jeho kraji, kde se bytosti uvádějí do našeho prostředí a doprovázejí dále na cestě k věčné blaženosti i ty po čase se vydáš na tuhle
cestu, ale zatím je čas‘‘ pohlédl z okna do dálky, bylo divný, že je okno dokořán a vzduch se ani nehne. ,,vraťme se k vašemu úkolu, není složitý jak jsem již podotkl, čas od času přijede posel z duální instance a přivede nějaké bytosti z očistce no a ty N poručíku vezmeš doklady, složky a založíš je zde do kartotéky, ale pozor ať jsou podle abecedy, druhá fáze, kontrola těchto bytostí ,aby odešly cestou k blaženosti, zdá se to
jednoduché, ale někdy je tu frmol to ti řeknu.‘‘ Očividně si oddechl, že to má za sebou ,,co to je ta duální instance‘‘ nedalo mi to abych se nezeptal jsem přeci policajt ,,jak bych to řekl‘‘ zaskočil jsem ho svojí zvědavostí což mě potěšilo ,,ne každý se sem dostane jako ty, cestou přímou, ale musí přes očistec, však víš je přece Nebe a ….‘‘ odmlčel se ,,a…‘‘ napínal jsem ho ,,Inferno řečeno odborně‘‘ vydechnul bylo vidět ,že se tomu slovu vyhýbá, už jsem ho netrápil dál ,,no a jak to bude z platem a ubytování to se musí dojednat‘‘ pousmál se ,,poručíku tady jste na předměstí Blaženosti‘‘ jasný jak se jedná o prachy tak každý má plnou hubu blaženosti ,,tady na konce ulice je príma restaurace, tam si můžete ve volném čase skočit a přes ulici jsou nějaké obchody a bydlet budete tady v zadní místnosti je všechno co potřebujete, peníze tu
nejsou všechno si můžete vzít, ale mohu vám říci na nic vám to nebude, uniforma vám postačí a tady je tvůj odznak, ten musíte nosit viditelně‘‘ teď jeho slova zněla velitelsky. ,,ještě bych málem zapomněl, je tu ještě jeden váš kolega, kapitán Dominik, je na obchůzce seznámíte se později, berte ho trochu z rezervou je tu už dlouho a čekáme, že v nejbližší době odejde, ještě jedna zásada nikoho k ničemu
nenutit, pokud by se něco dělo tady je takové tlačítko stačí zmáčknout a já to vyřídím‘‘ otevřel malou skříňku v rohu místnosti ,,tvoje uniforma, já už půjdu, už se pravděpodobně neuvidíme tak mnoho štěstí a cestu k blaženosti‘‘ odešel, odešel jako duch, teda bytost abych byl přesný.
Zůstal jsem sám, mrtvý jsem mrtvý, zkusil jsem se chytit za ruku, cítil jsem dotyk jako vzdálený, cizí, leknul jsem se sám sebe. Nechci si ani domýšlet co mám pod tím strašným bílím přehozem, jestli mi nechaly moji pýchu v rozkroku, neměl jsem ani odvahu si tam sáhnout. Jsem mrtvý už navždy co budu dělat, dali mi práci, jak to myslel dočasně, tolik otázek a nikdo mi neodpoví, kolega možná kolega neznám ho ale je to policajt jako já tak by mi mohl pomoci. Musím se převléknout jsem zvědav
jestli odhadly mojí velikost, vědí všechno tak určitě i moji velikost, jsem přeci v nebi tady na předměstí.Vytáhnul jsem uniformu a sundal ji z věšáku, kde jsou kalhoty, jen dlouhý kabát a čepice. Rozepnul jsem si
nemožnou kutnu, moje tělo je úplně bílé moje chlupatá hruď a nejhorší zjištění dole nic ani
pořádné nohy, tak proto nemám kalhoty, jsem z toho všeho konsternován, sedl jsem si jen tak na židli, pak že je tu ráj, bez mužské chlouby nikde není ráj.
Ani jsem si nevšimnul, že do místnosti vplul kolega kapitán Dominik ,,vidím že tu mám kolegu bylo na čase je toho na mě moc‘‘ nijak ho nepohoršilo, že tu sedím jen tak, ale co ho mnělo pohoršit. Přehodil jsem přes ramena kabát ,,tak ten šedivák ne a ne odejít‘‘ spustil a dal si čepici na věšák ,,mněli by přivést novou várku šedivců, ale nevím kdy, však oni zazvoní‘‘ řekl jako by pro sebe ,,jak to tu chodí‘‘ zeptal jsem se nesměle byl přece jenom můj nadřízený ,,co jako‘‘ koukl na mě tázavě ,,příjem, šedivci co jsou zač‘‘ otočil se k oknu ,,přiveze je pekelný panáček a nejsou bílí jako my jsou takový začmoudlí a proto jim říkám šedivci, oni se časem vybarví jsou už spaseni, ale musí se na ně dávat pozor ať
nezbloudí, pokojně odejdou cestou k blaženosti‘‘ skončil a odešel, kam a proč neřekl.
Otevřel jsem dveře do místnosti,kde jsem mněl bydlet, věšák, stůl židle, postel, postel ne pohovka to je to slovo. Sedl jsem si to je situace, co mám dělat, složka na stole, leží moje složka, aspoň se dovím co tam mám napsaný, nikdo mi to nezakázal, přemístil jsem se do služebny a vzal
složku, jako by mě pálila do dlaně, mám raději ne na co se šťourat ve starých věcech, otevřel jsem zásuvku z písmenem K byla hluboká a prázdná, to je divný tolik bytostí a žádná nezačíná na K, první moje práce zařadit svoji složku, ano vždy se musí začínat u sebe. Opatrně jsem ji tam vložil, ale ona zmizela, je bezedná, vždyť má sotva třicet centimetrů.
Říkal na konci ulice restaurace co si dám, kus masa, jsem slyšel že se tu podávají samá vybraná jídla tak to jsem zvědav jestli aspoň vaří jako moje paní domácí ta uměla bifteky, jestli pak si vzala někoho na byt když jsem tedy, nešlo mi to z úst, nemohl jsem si na to zvyknout. I bez pořádných nohou to šlo celkem rychle a opravdu cedule již z dálky lákala ,,Neberest‘‘ to je název. Vešel jsem skoro nikdo tu nebyl i když cestou jsem potkal několik bytostí a dokonce dva šediváky. Vzadu seděl kapitán a hned vedle
Šedivák ,,co jsi si dal‘‘ opatrně jsem si sedl abych nerušil komorní atmosféru ,,co jako‘‘ ani se na mě nepodíval ,,na jídlo přeci nebo jen si dáváš drink‘‘ usmál se ,,co blbneš já už nejedl ani nepamatuji, nějak mi nefungují žvýkací svaly a trávení žádné je to k ničemu‘‘ zase se odvrátil směrem k šedivci, sakra to mě nenapadlo, zkusil jsem naprázdno skousnout, ale cítil jsem že to
není ono. Tak jsem jen seděl a přemýšlel kam jsem se to jen dostal. ,,vidíš ho jen tu sedí a nic, ti co přišly s ním jsou už dávno pryč a on ne‘‘ kouknul jsem na něj ,,co to je zač,teda byl zač‘‘ opravil jsem se ,,byl to kat, popravoval lidi‘‘ kdybych mněl krev určitě by mi ztuhla v žilách ,,a za co byl teda v očistci, dělal svoji práci‘‘ snažil jsem se dovědět více ,,udělal pár melouchů‘‘ ,,melouchů‘‘ tázavě jsem se na něj podíval
jako bych nevěděl co to znamená ,,asi tu na někoho čeká asi na někoho koho odpravil‘‘ proč chtěl jsem se zeptat, ale bylo to asi zbytečné ,,je to divný, většinou bytosti si moc nepamatují, teda ty co přijdou z očistce, tam si musí pamatovat všechno, aby věděli za co trpí jinak by to nemělo smysl, trpět a nevědět za co, ale tady se jejich paměť vytrácí až se ztratí úplně a oni odejdou cestou k blaženosti‘‘ skončil svoje poučování. Tak
takhle to tu funguje, je to všechno odvozeno od toho co si bytost pamatuje z pozemského života, časem na všechno zapomenou a to je ta blaženost, bezstarostnost, nirvána a očištění a co pak, pak už asi nic.
Pomalu jsem se šinul ulicí k služebně, jediný tím směrem, všichni míří k blaženosti, co je tam táhne
jak to vědí, že je to tím směrem, jiný tu není, tady přicházím a tam směřuji, žádná jiná volba.
Sedl jsem si na židli a smutně koukal na ulici kde bytosti chodí jen jedním směrem, jen já oběma a kapitán, ale ten sedí u šedivce a pokud neodejde tak tam bude sedět, je to jeho poslání. Jaké je to moje.
Zvonek, crrrrr, crrrr…co se to, kdo to, probral jsem se z letargie. Kapitán říkal ,že když přijdou nové bytosti z očistce tak zazní zvonek a je to tady práce, povinnost volá, kam mám jít co mám dělat, byl jsem zmatený. Je tu jen jedna možnost, mysli přeci, proti všem a budu tam.
,,Tak tady jsou dokumenty, ty jsi nový, kde je Dominik‘‘ vykouknul obyčejný špinavý chlap ,,jsem Drux a tady to podepiš, to víš úřední šiml‘‘ jako by z mlhy vyšli bytosti a bylo jich asi třicet, přesně třicet dva, jedni víc jedni míň šedivý ,,měj se‘‘ Drux zmizel to uměl pěkně asi mněl naspěch. Beze slova skupina bytostí se
šinula branou a pomalu se dostala do široké ulice, chtěl jsem je nějak přivítat ,ale evidentně to nemělo smysl, kdo ví co všechno si prožily asi oprávněně, ale už jsou tady a jsou spaseni.
Položil jsem složky na stůl a pohodlně se posadil, práce to je moje zase v akci, vzal jsem složku a kouknu na první stranu Julie Zaine tak
žena, copak se ji stalo, pohřbená za živa,r.1674 tak to je pěkně dlouho, copak holka udělala, že si ji tam tak dlouho podržely, travička otrávila tři manžely než ji na to přišly, to si přišla asi na pěkný peníze, to abych si dával pozor co jím, která to je, chtěl jsem kouknout z okna, ale uvědomil jsem si, že všichni vypadají stejně bez těch poznávacích znaků muže a ženy, vzpomněl jsem si na sebe.
Neslyšně vstoupil Dominik ,,vidím že jsi je přebral, máme tu něco zvláštního nebo normál, všiml jsem si, že jedna bytost je celkem pořádný šedivec, ten možná v sobě ještě něco bude mít, vezmi si jej na starost stačí jen sem tam kouknout jestli se nám nepotuluje kde nemá‘‘ otočil se a opět zmizel. To je parťák ani nepokecá, v tom se opět objevil u dveří ,,vidím , že jsi je přebral, máme tu něco zvláštního nebo normál‘‘ koukám na něj jestli si dělá srandu ,,už
jsi se ptal‘‘ mávl rukou ,,už je to tady‘‘ mumlal si pro sebe.
Nepochopil jsem jeho jednání, vzal jsem složky a otevřel zásuvku z písmenem Z, prázdnota mě už nepřekvapila jako prvně. Pak další složky padaly do bezedných zásuvek. Padla a jde se odpočívat, už jsem chytal za kliku pokoje ,pozor ještě zkontrolovat šedivce na kterého mě
upozornil kapitán. Povinnost je povinnost nedá se nic dělat, vydal jsem se ulicí a už z dálky jsem viděl hlouček šedivých bytostí, drželi se pospolu jako když vypustí mladé rybky do rybníku, ještě několik hodin plavou spolu než se rozkoukají a rozdělí se navždy.
Nebyl problém je dostihnout, byli zmatení z nové situace a jen stěží chápaly kam se to dostaly a bázlivě se rozhlížely zda to není součást očistce, zda se někde neobjeví pekelná stráž a neodvede je zpět. Bylo mi jich tak trochu líto, to bude tamhle ta, je pěkně šedivá, nic nenaznačuje potíže, otočil jsem se, vidím Dominika jak pomalu opouští restauraci, přidal jsem se k němu ,,kapitáne vše je v pořádku‘‘ koukal na mě jako by mě viděl poprvé ,,co je v pořádku, nic není v pořádku pořád tam jen sedí a sedí‘‘ byl rozmrzelý tak jsem ho nechal.
Sundal jsem si kabát a pověsil na věšák, lehnu si a zkusím spát. Zavřel jsem oči a nic, všechno se mi vracelo co se událo, nebyla ani noc, nikde jsem neviděl hodiny ani zrcadlo, posadil jsem se, jak vypadám, tak jako ostatní, můj krásný úsměv, pokusil jsem se usmát, jde to, ale jak to vypadá, na koho se mám smát na kapitána, ten by se usmál jen kdyby odešel Kat šedivec, co moje uši mám uši, pomalu hmatám, mám to je dobře, co
to semnou udělali. Opatrně se pokládám na lůžko to jsem dopadl, není jim lépe nic si nepamatuji nebo jen málo a za nějaký čas už vůbec nic. Co krásné vzpomínky, ano mám i krásné vzpomínky, jako třeba v té herně co jsem to tam vyšťáral, co to jen bylo opět jsem se posadil, ztrácím paměť už je to tady, přesně to řekl kapitán jak se opakoval, UŽ JE TO TADY, znělo mi v uších. Co potom jak už si nebudu moci vzpomenout co mám udělat, postavil jsem se, půjdu z ostatníma cestou k blaženosti, to měl na mysli ten hodnostář tím dočasně, ztratím paměť a bude po všem.
Vyšel jsem na ulici na spaní jsem neměl ani pomyšlení, Neberest mě táhnul jako magnet, seděl tam bez hnutí a jako jeho stín kapitán. Sedl jsem si na barovou stoličku a nikdo nikde, tak sklenku pořádného pití, jako na svatbě toho kolegy, no
jak se jmenoval, to je jedno už stejně nežije, co to kecám já už taky ne, na to si nikdy nezvyknu. Konečně se přišourala bytost v roli barmana ,,co to bude generále‘‘ chtěl jsem ho napomenout,ale asi nezná hodnosti,,něco k pití,třeba koňak‘‘nalil mi do sklenice a postavil ji přede mě,,na zdraví‘‘ nevím zda tohle přání bylo vhodné,ale co jiného by mněl říci.Pomalu jsem se napil a nic,žádná chuť jen podivné vlhko
jak to při pití bývá,byl jsem zklamaný.Takhle jsem si to teda nepředstavoval,to teda ne!
Odcházím opět proti proudu bytostí,to je teda služba horší než za života tam jsem se sem tam uvedl v opilost a na všechno zapomněl,tady je to naopak abych si na něco vzpomněl nebo připomněl.
Koukám na hlouček nově příchozích jak se pomalu vzdalují ,vydal jsem se za nimi zda je vše v pořádku.V jemném oparu se vznášely a jako by pluly po povrchu,jejich obrysy byly ještě viditelné ,ale to co kdysi bylo jakoby tělem se ztrácelo v mlhavé průhlednosti,jsou na správné cestě,už jsou spaseni v blaženosti.
Dominik se nevracel zůstával v baru celou dobu a vše nechával na mě,nic se sice nedělo,ale tady se situace mění každou chvíli.Jak jsem tu dlouho,to nikdo neví snad jen,chtěl jsem říci Pánbůh,ale momentálně je to můj šéf,je to jedno nikam nespěchám.Došel jsem na služebnu,sotva jsem dosedl na stoličku,zvonek,práce volá,je tu nějaký fofr,, Otakare jak se máš,pamatuješ si na mě‘‘řekl pekelný panáček,,jako vždy podpis‘‘a nastrčil mi před nos lejstro,,dnes 18 kusů tady jsou složky,jen dva těžké případy,jeden doktor a mnich,to koukáš se zřekl vašeho šéfa a pěkně to roztočil‘‘řekl jako by nic,,poslouchej Druxi jak se ,jak bych to řekl,jak se někdo dostane na takové postavení jako ty,byl jsi taky člověk nebo jsi od začátku tím co jsi‘‘jen se usmál,,to víš ,že jsem byl člověk,ale věřící v peklo,jak ti ubozí vzývají boha tak já vzýval Satana,to víš nebylo to snadný v mojí době,ale vydržel jsem a jsem zde,no jo všechno je složitý‘‘to už říkal na
odchodu,,poslouchej a co tamhle ti‘‘v dálce jsem zahlédl skupinku bytostí,,ty nejsou pro tebe,vedu je dál až do jejich ráje‘‘pochopil jsem a zároveň nechápal,mněli turbany,evidentně jinověrci.Takže mají svůj vlastní ráj nebo jak tomu říkají ,to jsou věci.Šedivci se pomalu dostaly na hlavní ulici a bez rozpaků se vydali směrem jako by mněli kompas nebo co.Složky jsem dal na stůl a koukal z okna,pohled byl tak známí,naproti nějaká budova ani nevím proč tam je pak chodník boční ulice nějaká budova podobná továrně ,kterou jsem znal,co tam bylo,už si nevzpomínám,nevzpomínám,pokýval jsem hlavou.
Připadalo mi, že jsem nějak sám,Dominik už to opravdu přehání má nějaký povinnosti,rázně jsem vykročil k Neberestu,ať si myslí co chce je nadřízený ,ale taky by mněl jít příkladem, naštvaně jsem vešel a bez rozpaků zamířil do zadního traktu,koukám a nikdo,rozhlížím se a zase nikdo.Co se to tu děje,ještě že tu nejsou zrcadla nebo bych nechtěl vidět svůj obličej jak jsem byl překvapen,ani Dominik ale ani šedivec jen na místě kde seděl byl položený odznak,ano odznak.Nezodpovědnost ,hrubá a neomluvitelná nezodpovědnost,mumlal jsem si po cestě na
služebnu.Přišel jeho čas i se svým stínem šedivcem,možná to bylo jediné možné řešení vzniklé situace.Vzal jsem složky se stolu a kouknu na jméno Benedikt Benbek otevřu zásuvku ale pak ji zavřu,copak nám provedl tenhle Benedikt,otevřu a čtu,zazděn zaživa v klášteře Dominikánů,připravil o život několik panen ,znásilňoval a mučil pod záminkou vymítání ďábla,ačkoliv neměl patřičný průvodní list ,neoprávněně se obohacoval a pomáhal únosu pěti dětí,tak to byl teda pěkný kvítko,takový by se tam mněl smažit na věky.
Z odporem jsem složku mrštil do zásuvky ,kde beze zvuku zmizela.Další jsem už ani nečetl,byl to hnus.Uvědomoval jsem si ,že jsem tu sám a to znamená
jediné,objeví se tu někdo místo něho a pak bude řada na mě.Nevím co právě cítím ,ale radost to asi není.Že já to bral tenhle kšeft,sedl jsem si na stoličku a koukal přes okno ven,nic se nedělo,kdyby aspoň pekelný panáček přijel.
Má to všechno nějaký smysl,celé to divadélko kolem toho,nebe,peklo ráj,my,oni ,všichni.Poprvé jsem si přál jít tou cestou až tam ,kde končí ulice a je jen opar v dálce.Nějak mě to táhlo ven na služebně na mě všechno padalo,šel jsem teda až na samý okraj toho známého světa a
díval se tam ,kde to ještě neznám,spousty bytostí to znají i tam,zadíval jsem se a zpozorněl,nebyly jich desítky ani stovky ale tisíce,viděl jsem jen obrysy jak proudí ze všech stran a směřují k jedinému cíli.
Já jsem tady jen malá součástka mohutného koloběhu života,ano jen nicotné a zanedbatelné nic,Z prachu jsi vzešel a v prach se obrátíš, tady to platí dvojnásob a jsem svědkem že to je pravda pravdoucí.byl to smutný pohled,že tady je ten opravdový konec,nebo začátek jak se to vezme.Myšlenky mi poskakují v hlavě jako kanár v kleci,když tu najednou vidím že u stolu v služebně někdo sedí,tak to byla rychlost,vidím že vedení ví o všem,,pěkně vítám‘‘snažil jsem se být zdvořilý,jenže osůbka zjevně o to nestála,,nic si z toho nedělej chlapče‘‘chlácholivě jsem se opět snažil navázat konverzaci,,seržant Elis Saimonová‘‘postavila se do pozoru,lapal jsem po dechu,,pohov tady se to tak nebere‘‘dali mi ženskou,teda bývalou ženskou,,znáte svoje povinnosti‘‘ozval se ve mně velitel,,ne pane‘‘to mě vážně štve,,tak za prvé,jsem Otakar,za druhé ,uniforma a odznak se nosí neustále, a za třetí se nesalutuje,jasný‘‘chtěl jsem toho říci více ,ale už jsem to zapomněl,,nějaký dotazy,,ano pane‘‘koncovku usekla jako by se za ní
styděla,,v čem spočívá naše práce‘‘mávl jsem rukou,,to probereme později‘‘sedl jsem si naproti ní,,odkud jsi přišla,víš jak to myslím než jsi teda jak bych to řekl‘‘,,byla jsem zastřelena při přesunu pěchoty do opěrného bodu,ani nevím kdo to udělal‘‘zdrceným hlasem a hlavou skloněnou až málem k stolní desce.,,Mě zase trefil šlak při sledovačce‘‘chtěl jsem ji povzbudit,ale nepovedlo se.Vstal jsem a dělal, že něco dělám a nechával ji prostor ať se trochu vzpamatuje.Vše rozetnul zvonek,,máme práci zatím se oblékni já za chvilku přijdu‘‘otočil jsem se a v bláhové zvědavosti,že na ni nechali něco ženského,ale zhola nic,kdybych mněl sliny tak bych si odplivl.,,tak co tu dneska máme‘‘volám na toho pekelníka,,slyšel jsem ,že ti dali ženskou to se teda máš‘‘a udělal několik nestoudných pohybů pánví,,to se mám ženskou mi dali ,ale tohle mi vzali‘‘a ukázal jsem na svůj rozkrok,,tak to je smůla‘‘podává mi složky,,tak dnes dvacet tři‘‘,,poslouchej kamaráde jak to tam u vás máte,je tam někdo jak bych řekl na stálo jako na věky,že má tolik toho na svědomí,že je tam napořád‘‘naklonil se ke mně,,víš nesmí se o tom moc mluvit,pár jich tam máme a bude s nimi ještě problém‘‘a poškrábal se za levým růžkem,,co se děje‘‘zase
se naklonil,,stěhování,proslýchá se ,že někdo tam nahoře nějak šťouchnul do nějaké planetky a ta si to šine přímo sem k nám,takže to tu pěkně srovná‘‘koukám na něj,,ale taky se říká,že to ten váš starej už rozjel někde
jinde,ještě to tam teda nemá zvelebený jako na Zemi,ale projekty už má a chce to jen čas,takže jak to tady skončí tak se budeme stěhovat,doufám že už budu v nějaké lepší funkci,třeba kotelník to bych bral‘‘otočil se a zmizel.
Tak to je tedy pěkný podvod,tady to zlikvidují a začnou si hrát na pantáty někde jinde.No co nějak to dopadne,vešel jsem do služebny,,tady jsou složky a ty je třeba roztřídit podle abecedy tam do těch zásuvek‘‘vzala je,,co to je za složky‘‘přesunula se k pořadači,,složky bytostí,které prošly očistcem a jsou spaseni ,založit podle jmen,nesplést,,zdůraznil jsem.Kouká na jména a pomalu je třídí,otočil jsem se k oknu ,právě procházel opozdilec právě příchozích,nelišil se od ostatních,jaký byl jeho osud,jak to tam na Zemi prožil,to už se nikdy nedovím nebo Elis právě dokončila svoji práci,,to je všechno,co to jsou za lidi‘‘naznačila hlavou ven z okna,,nové bytosti,prochází,někteří se zastaví ,ale všichni jdou jedním směrem až
zmizí a budou spaseni,náš úkol je dohlížet ,aby se tu nezdržoval nikdo moc dlouho‘‘ pookřála,,jdu to zkontrolovat‘‘a než jsem se nadál byla venku,co já co budu dělat já,pomyslel jsem si.Netrvalo dlouho a Elis byla zpět,,hlásím ,že jedna bytost vešla do jedné budovy‘‘bylo na ní vidět,že má radost z výsledkem sledování ,,nedá se nic dělat nemůžeme bránit v činnosti jen kontrolovat a pozorovat‘‘opět vyplula z místnosti,to je ta mladická horlivost.
Je to semnou špatný,pokoušel jsem se spočítat bytosti co se šouraly pod oknem a u šestky jsem se zasekl,nějak se mi to plete a písmena o tom raději nemluvím.Elis se neustále ptá kdy bude nějaká práce a já jsem rád že není,budu muset asi poslat na příjem Elis nebo nevím zda bych zvládl podpis a nechci se uvést do trapné situace,jasně půjdu tam ze Saimonovou jako bych ji zaučoval.
Vyšlo to tak tak ,právě chtěla odejít,když zvonek,,jdeme na příjem musíš se to naučit,brzo to budeš dělat sama‘‘mluvil jsem velitelsky, ale cítil jsem jak se mi hlas láme v sklíčenost.Snažil jsem se vyvolat profesionální dojem,ale pekelný panáček,jakmile uviděl moji spolupracovnici profesionalita byla ta tam,vrazil mi do ruky složky a začal poletovat kolem Elis jako motýl
kolem růže plné sladkého nektaru.Aspoň jsem mohl zamaskovat svoji mizící paměť,,podepiš to tomu seladonovi já si spočítám bytosti‘‘řekl jsem nahlas,všechno marný nikdo mě nevnímal,oni se tu prochází jako na promenádě,málem se vedou za ručičky.Já se z toho zblázním Drux ten svůdník jí nechal ať si ohmatá jeho růžky,doufám že nedojde na kontrolu ocasu a délky jazyky to by mě asi podruhé trefilo.Vzdal jsem to a pomalu jako by nic jsem odešel.
,,to je teda kvítko tady ten Drux,a jaké má růžky,věděl jsi to že to byl vyznavač Satana za života‘‘jen jsem kýval hlavou,,zařadit složky ,prosím‘‘vzala je a beze slov ,,mohu se podívat co je uvnitř‘‘otočila se ke mně,,jasný,aspoň se něco dovím‘‘když mi to čtení moc nejde ,to jsem však neřekl.,,já jdu dohlídnout na
bytosti‘‘nečekal jsem na odpověď a už jsem byl venku.Neberet byl můj cíl tam je klid,sedl jsem si na místo ,kde sedával Dominik,bylo tu prázdno a pusto.Jsem tu zcela zbytečný,vracely se myšlenky a hlodaly tam uvnitř stále hlouběji.Jak dlouho to ještě vydržím než položím svůj odznak tady na stůl a půjdu cestu
jedinou jako všichni.Asi by bylo rozumné se rozloučit z Elis a říci jí co se děje,bude to tak
lepší.Vzpomínám na něco co bych ji mněl ještě říci,ale na nic jsem nepřišel.
,,podívej Elis,kdybych se náhodou dlouho neukázal tak si nedělej hlavu,tady to tak chodí prostě přijde čas a každý bude muset jít,nevím kdy to bude ,ale už to dlouho nepotrvá‘‘crrrr zvonek přerušil moje povídání a Elis vystřelila jako dělová koule,nevím zda pochopila co jsem ji chtěl říci.Ani tam nejdu oni si poradí i beze mě,jsem tu opravdu zbytečný.Stoupl jsem si na verandu a koukám kdy se v bráně objeví první bytosti,abych aspoň dělal ,že je počítám.Už jdou a Elis nikde,asi zase kontroluje růžky,jestli ta holka se nezbláznila,ale proč,užívá si jen jestli to není v rozporu z nějakými pravidly,jako mimoslužební styk,jaký styk a hlavně jak,sice Drux by možná mohl,to jsou myšlenky v Nebi,pousmál jsem se jen tak pro sebe.Konečně se v bráně ukázala a rozšafně mávala pekelníkovy,,to je tedy ďáblík,víte ,že se nikdy neoženil,takový šikovný chlap‘‘povýšeně jsem se na ni podíval,,kolik bytostí nám přišlo‘‘zaraženě na mě koukla,,devatenáct,myslela jsem že jsi je počítal‘‘cukl jsem sebou,,jasný jen jsem chtěl vědět jestli jsi mněla čas se přesvědčit‘‘odechl jsem se jak vešla do služebny.Poslouchám,ona si
zpívá,snad se ta holka nezamilovala do pekelníka tak to by byl gól,je mi to jedno,ale ta představa je zábavná.
Ani jsem si to nějak neuvědomil a znovu sedím v baru,co tu dělám,nějak mě to sem táhne,jako by právě tohle místo mněla být ta pomyslná startovací čára a já jen čekám na pokyn startéra abych se vydal na trať.Sáhnu si na odznak,vezmu ho a položím na stůl,jak jednoduché,ne ještě ne položím ruce na stůl,jsou to ještě vůbec ruce,skoro přes ně vidím desku stolu.
Vyšel jsem ven,kam jsem to vlastně chtěl jít,vrátil jsem se na místo,to je konec.Sedím a pokouším si vzpomenout ,vzpomenout na co,aspoň na něco,jak se jmenuji to není problém jsem Otakar,no Otakar…dál nic,nevím jak se jmenuji.Musím jít,musím jít,ale kam já už ani nevím kam mám jít,je jediná cesta a tu znám,zná ji tady každý.Je mi smutno,mněl bych být rád ,že konečně budu spasen a dočkám se blaženosti,ale je mi smutno.
Sundám si ten odznak a půjdu,důležité rozhodnutí,už se té myšlenky stejně nezbavím,jasný už jsem se rozhodl,položím ho na to místo ,kde jsem našel Dominikův,třeba tady,leží na stole a už není můj už jsem
svobodný,veškerá tíha se mně spadla,jsem rozhodnut.
Už se ničím neliším od ostatních bytostí,uniforma zůstala na věšáku,nikdo si mě nevšímá a já jen jako by nic se přidám k bytostem, které možná před chvílí přijala ta,jak se jen jmenuje,je to jedno,jdu a neotáčím se ,kde je ta hranice ,kde
jsem byl a kde je to pro mě nové,spousta bytostí se vynořuje z oparu další a další,netroufán se ohlednout je stejně pozdě,jsem to ještě já nebo už ne,vidím jak bytosti se rozplývají,já ještě jsem ,ale co jsem….