Jak je ten svět malý

Pane to byla rááána, ozval se hlas v temné místnosti.V rohu svítila stará petrolejka, a občas bylo slyšet tiché sténání.Tu a tam někdo hlasitě zachrchlal, ale jinak byl celkem klid.
Ani děcka neplakala, spala únavou, a jejich matky je svíraly v teplém objetí.

Pane, víte, to se nemělo stát.Co pak jsou lidi pořád stejně pitomí?
Jo, jo, asi jo.Koukám, že jste takový, nějaký hloubavější človík, že?
Asi jsem citlivější.
Jo, jo, citlivost je pěkná věc, ale někdy to musí stát za pěkné hovno to takhle všechno prožívat, ne?
To máte pravdu.
To by chtělo asi, aby se z toho člověk vypsal, zamrumlal jsem pod fousy.
Vypsal?, jak vypsal?, snad taky nepíšete básně?!.
Náhle se ozvala rána, ale ještě větší nežli ta poslední.
Panelák se zachvěl v základech, ale dobrý.
Povídám, dobře to komouši postavili, fakt dobře, pevně.
Jo, co jste to povídal?, básně?, jestli nepíši básně?,
jasně, že píši.
A prosím vás kam?, snad ne na Liter?.
No, jasně!, a vy?.
Taky na Liter.
Vážně?, a jestli se můžu zeptat, pod jakou přezdívkou?
Amonasr.
Těší mě, a podávám pánovi ruku. Jeněcovevzduchukrásného, to je zase moje přezdívka