Sníh

Probudila se vyjímečně do krásného slunečního rána.
Vstala.
Vytáhla roletu, ustlala postel a jako každé ráno si udělala šálek horkého čaje.
Došla ke krbu a zapálila jej.
Sedla si do svého oblíbeného křesla a otevřela knihu, kterou včera nedočetla.

Milovala zimu, sníh.
Zavzpomínala.
Když jí bylo 13 let, tak ji vždy mamtka vyhodila z domu, aby mohla být s přítelem sama.
Začala se procházet po městě.
Chodila do parků, lesů a k řece.
Neměla nikoho, jen matku.
Otec jí brzy umřel, sourozence, kamarády ani přítele neměla.
Patřila mezi " šprty ".
Ráda četla, vzdělávala se, chodila do kroužků.
Ve škole měla vynikající výsledky, chtěla se dostat na vysokou školu a poté se odstěhovat a začít znovu žít od začátku.
Byla to velice nadaná dívka.
Jako naschvál, ji matka posílala ven v zimním období.
Sledovala oblohu, padající vločky, později usedající se sníh.
Matka svou dceru brala spíše jako otroka, využívala ji, zesměšovala, často jí říkala, že je celá otec.
Byla to matky vinna, že zemřel.
Musela dělat domácí práce pozdě do večera, neměla pomalu ani čas na učení.
Usínala při hodinách, chodila se učit do knihovny po škole, i přes to, že jí to matka zakázala.
Stále věřila v to, že vše to špatné jednou skončí.
Neskončilo, v 17 letech ji matka vyhodila z domu úplně.
Přišla ze školy a před vchodem měla zabalené věci.
Chodila do školy a zárověň na brigády.
Naštěstí bylo zrovna léto, tak přespávala venku, všude kde se dalo.
Byl z ní bezdomovec.
Ale přes toto všechno, se úspěšně dostala.
Školu odchodila, měla maturitu a vyděláno na vysokou školu.
Když nastoupila, zamilovala se.
S Markem chodila 5 let, pak otěhotněla.
Nikdy neměli svatbu.
Když byla v 6 měsíci, tak Marek začal hodně pít alkohol, stal se z něj gambler.
Domů chodil málokdy ve střízlivém stavu.
Bil ji, plyval a křičel na ni.
Smál se, když se plazila do koupelny s tváří od krve.
Nikdy ji nepomohl. Nenáviděla ho za to.
Jednou ji zbil natolik, že skončila v nemocnici.
Když se probrala, lékař ji řekl, že potratila.
Tolik se těšila na svou dceru, i když byla zatím jenom v břiše, milovala ji z celého srdce.

Teď tu seděla v křesle, vzpomínky se jí v mysli točily jako na kolotoči.
Odpoledne se vydala na procházku, jako to dělala každý den.
Došla na most a dívala se do dáli.
Začalo sněžit.
Pozorovala, jak se z nebe snáší krásné sněhové vločky.
Pohlédla na nebe, usmála se.

Druhý den ráno už byla na zemi pěkná vrstva sněhu.
Pán, který šel jakovždy vyvenčit svého psa, ji našel ležet pod mostem.
Byla mrtvá.
Odešla za svým otcem a milovanou, nenarozenou dcerou.