Samota

https://www.youtube.com/watch?v=7oAVudKjg8M

 

Chodí po ulicích dny, týdny, měsíce sám a opuštěný.  Nikdy nepoznal jaké je mít skutečný domov, nikdy nepoznal skutečnou rodinu, která by ho milovala. Nemá žádné kamarády, kteří by s ním denně chodili ven.  Malý osmiletý chlapec, který věří svým snům a dny tráví představou, jak se mu alespoň jeden z jeho snů splní. Dva roky je na útěku ze sirotčince, kde trávil počátky svého dětství. Dny povinností a častých trestů, které se chlapci vryly do paměti na celý život.

Podzimní večerní oblohu zdobí první hvězdy a chlapec sedí schoulený u několika popelnic. Vyhrabal z nich pár kusů starých novin, aby se v noci leželo pohodlněji a měl se také čím přikrýt. Noci byly s blížící se zimou čím dál více chladnější.  

Tiše hledí do oken osvětlených místností příbytků, kam se každý večer vrací rodiny šťastné a spokojené, rozhádané i opuštění samotáři. Osud jeho a osudy spokojených lidí dělí neviditelná obrovská propast, kterou dokáže za svůj život překonat jen málo šťastlivců. Vyškrábat se ze dna bez pomoci po příkrém svahu zpátky do běžného života.

Chlapec pomalu usíná a smiřuje se s tím, že jeho další noc bude plná smutku a úzkosti. Po těch měsících, které na ulici strávil, by se zdálo, že si člověk musí zvyknout, ale každá noc je těžší než ta předchozí.

Upadá do první fáze spánku a najednou ho cosi lehce pošimrá po tváři. Ihned otevírá oči, aby se podíval, co ho vzbudilo. Rozhlíží se kolem sebe, ale nikoho nevidí. Znovu pomalu zavírá oči a přemýšlí o svých životních snech. Netrvá to však dlouho a znovu ho něco pošimrá po ruce. Okamžitě se zvedne a obchází popelnice. Nikde nic nevidí a začíná mít strach si znovu lehnout a usnout.

Posadí se tedy na jeden z okenních parapetů staré opuštěné prádelny v přízemí několikapatrového domu. Jednotlivými pohledy rozpoznává tmou zahalená zákoutí a zadívá se do pouliční lampy na konci dlouhé ulice, kde bliká slabé světýlko.  Malé světélko naděje, do kterého se upřeně dívá a rozpláče se. Hlavu sklání do dlaní, schoulí se znovu na zem, zcela si lehá, aby mohl znovu usnout. Vzlykání proniká celou temnou ulicí, přehlušuje hrobové ticho.

Po uvolnění emocí chlapce cosi neznámého začne lízat po tváři. Hoch se opět poleká a prudce sebou škubne. Otevře oči a před sebou vidí černý čenich s vyplazeným jazykem. Je to malý zatoulaný Oříšek, který zaslechl jeho pláč.

Oči oběma začaly zářit štěstím.

„Poď sem kamaráde.“, pobídl chlapec malého psa.

Chytá ho do náruče a obejme ho. Pes mu láskou olízá pečlivě celý obličej a vrtí nadšeně ocáskem. Oba vědí, že našli jeden druhého, že patří k sobě a jeden druhého od téhle chvíle neopustí, ať se stane cokoliv. Slzy smutku vystřídaly slzy naděje.

Jeden vedle druhého šťastně usínají.