Návrat domů

Malý opuštěný domek mezi kopečky v pohraničí. Krásné místo s výhledem na horské štíty, které ho drží v náručí. Vzpomíná na konci příjezdové cesty v dešti mladá dívka. Rozkvetlé horské louky, okamžiky strávené s rodinou, které si dokázala přes všechno to trýznivé zlo uchovat v paměti.

Zvědavost a zároveň ostýchavost přistoupit ke vchodovým dveřím a alespoň nahlédnout na malou chvilinku dovnitř. Vstoupila do domu, ze kterého utíkala se svojí rodinou chladného říjnového večera. Oblohou létaly desítky německých letadel, a po okolí se pohybovaly stovky německých vojáků. Víc si z toho večera nepamatovala.

Mladá dívka vstoupila do staré místnosti, kde se jí zatajil dech. Vše stálo na svém původním místě, nikdo s ničím nepohnul.  Krátká chvilka na odběhnutí, která se proměnila v léta utrpení. Na stěnách visí staré fotografie, na jídelním stole připravené prostírání s nádobím k jídlu. Vše zasypané prachem a vzpomínkami, které v ní budily zvláštní pocity úzkosti. Jako kdyby se čas přehoupl ze dne na den o pár let zpět.

Stojí tam, a čeká na chvíli, kdy se hrobovým tichem ozve matčino volání k jídlu. Do prázdna posílá přání, aby zaslechla jediný tón piana ve společenské místnosti, na které hrál každý večer její otec. Z žádného kouta se neozve hlásek, který by dával náznak naděje, že nezůstala v domě sama.

Čas se na dívčino přání vrátil a dovolil ji nahlédnout domů, ale na oplátku si vzal s sebou to nejcennější, co domov tvořilo.

https://www.youtube.com/watch?v=aWIE0PX1uXk