Temná noc

Sněhová vánice byla neúprosná. Mé nohy v závalu slábly a já si musel najít útočistě pro klidný večer v osamocení. Všude svítila světla lamp a barů. Mé oči kmitaly ze strany na stranu a hledaly útulný prostor pro mou zmatenou mysl plnou černých myšlenek. Šáhl jsem do kapsy, téměř bezedné a přesto byla úplně prázdná. Naštěstí náprsní kapsa mé bundy byla zaplněna koženou černou peněženkou. Po otevření jsem ovšem zjistil, že není tak plná jak se na první pohled zdála. Našel jsem jen pár drobných a nějaký ten dolar navíc. Lepší než nic, řekl jsem si. Už jen dojít do tmavého baru, osvětleného jen barevnými světýlky jako ze stromečku. Sáhl jsem po madlu svou pravou rukou a zatlačil jsem. Dveře šly ztěžka otevřít, ale nakonec to mým slabým rukou vyšlo. Vstoupil jsem dovnitř. Poloprádzno, lidé jako by vymřeli nebo jsou na tom ještě hůř než já sám. Zaujala mě vysoká barová židle na pokraji u zdi a tak jsem vykročil. Kabát skončil na dřevěném klasické věšáku zahnutém spíše z neohrabanosti a hrubosti lidí, kteří už v sobě něco měli. Sedl jsem a sklopil hlavu k podložce na pití. Chvíli jsem ji pozoroval jako by to byl zvláštní úkaz, ale přitom jenom nemám nic lepšího na práci. Servírka mě v mžiku obsloužila, ihned po tom, co jsem přestal zírat jako vymytý mozek. Pohlédl jsem na její krásnou, ale utahanou tvář. Její oříškové oči se zahleděly na mé oblečení jako bych se právě porval se lvem. Představa nebyla daleko od pravdy. Město je ke mně stejně divoké jako savana v Africe. Zmrzlou paží jsem vytáhl dolar z peněženky a ukázal jsem beze slov na láhev whiskey. Nalila mi rychle skleničku a šoupla ji pod nos. Usmál jsem se a odvrátil zrak. Projela mnou vlna pocitů blízkých s koncem a úplnou ztrátou kontroly nad svým osudem. Jsem bezdomovec bez jakéhokoliv života či vůbec náplně dne. Chodím od baru k baru, žebrám na ulici jako ubožák, což taky jsem, a občas něco tu a tam ukradnu. Snažím se žít jako jen mi je dovoleno. Udělal jsem mnoho chyb, ale tohle si snad nezasloužím. Nejsem špatný člověk, tak proč je ke mně svět tak krutý? Proč musím pykat? Nalil jsem si do krku sklenici whiskey a zamotala se mi hlava jako na kolotoči. Světlo nad mou hlavou slabounce blikalo a já ho sledoval. Netrvalo dlouho a objednal jsem si další whiskey, pak další a další. Dokud mi nezůstalo v peněžence prázdno jako obvykle. Už jsem pořádně ani neviděl před sebe, natož abych se někam otáčel. I když jsem slyšel spoustu hluku za sebou a kolem, nereagoval jsem, nezajímal jsem se. Ani jsem nemohl při mém stavu. Jen jsem čekal až bude ráno a budu vysvobozený z temné, kruté noci. Snažil jsem se vycucnout každou kapku ze skleniček předemnou, ale bez šance. Znovu jsem vzhlédl směrem k obloze, kde poblikávalo světélko. Jediné, co jsem ucítil byl tlumený výstřel, náhlou bolest a můj pád k zemi. Žárovka přestala zhasla, tak jako můj život. Temná noc v baru ukončila mé trápení a vysvobodila mou duši. Konečně můžu odpočívat v pokoji. Navždy.