Výtah

Cesta domů ji trvá jen asi dvacet minut. Je krásný den, tak dnes vynechá městskou hromadnou dopravu a užije si procházku. V práci to dnes bylo o něco lepší. Asi před měsícem, když měla manžela po nehodě v nemocnici, ji každý musel nutně říct, jak je mu líto, co se stalo.
„Jen pro informaci vážení, váš milovaný to není! Neulehčujete mi to.“ myslela si tehdy. Teď ji naopak každý gratuluje, jak jsou za ni šťastní, že už má muže doma.
Osmi hodinová směna uletěla rychlostí světla. Jak se těší domů! Až skopne boty a zase uvidí manžela.
Uvaří dobrou večeři a podívají se na nějaký film. Dnes se od rána muži dařilo dobře. Tedy vypadá už o hodně lépe. Jako by už jen shodil sádry a peřinu a mohl zase žít normálně!
Když ho viděla poprvé v nemocnici, ani ho nepoznala. Bylo to pro ni hrozné. Psychicky myslela, že to nezvládne. Tolik zlomenin – ruka, nohy, žebra. Pohmožděniny po celém těle. A ta tvář! Pro tu krev a zranění, ji ani nepoznala.
Její muž zrovna vezl hliněné desky na stavbu, když to do něj napálil velmi mladý řidič. Předjížděl a neviděl do protisměru. Bohužel, desky byly v autě dost volně. Nešťastnou náhodou se při nárazu jedna z nich uvolnila tak moc, že mu její roh proletěl hlavou. I přesto zůstal naživu. Děkovala Bohu. I když v první chvíli si opravdu nebyla jistá. Po několika operacích nechali jejího muže několik dní v nemocnici. Musel dostat dýchací přístroj, jelikož zlomené žebro propíchlo jednu plíci a sám zatím dýchat nedokázal. Poznala ho i přes všechny drátky, sádry, držátka, přístroje a další věci, které ani neuměla pojmenovat. Zotavoval se dobře. Ale díky přístroji mluvit nedovedl. Přístroj mu měli odebrat již brzy, tak skvěle se uzdravoval! Jenna se měla každý den lépe a lépe. S tím jak se zotavoval on, rostla i její chuť do života.
Moc už chtěla mít muže doma. Lékaři jí říkali, že je to ještě nebezpečné. Sice už nepotřebuje takovou péči, je stabilní, ale pořád má v sobě hodně přístrojů, bez kterých nedokáže fungovat.
Po přemlouvání jejich ložnici proměnila v nemocniční pokoj. Polohovatelné lůžko, dýchací přístroj a vše co ji lékaři řekli, že ještě bude potřebovat. Domluvila odbornou sestru, aby s ním byla, když ona bude v práci. Když vše doma připravovali, byla vděčná, že mají ve společném starém domě nový výtah pro osm osob. Stěhování do šestého podlaží byla jedna radost!
Lékaři nakonec souhlasili, a tak se stal naprostý zázrak a měla manžela doma.
Když přicházela ke svému domu, uviděla něco strašného. Plno policejních aut a záchranek před jejím domem. Hasičské auto zrovna přijíždělo. Viděla jen chaos.
Přímo před domem najela dodávka do pouliční lampy. Náraz to musel být velký. Dalších pět aut tam bylo různě nabouráno. Vypadala jak modely autíček rozházená po dětském pokoji. Vodní hydrant prýštil kubíky vody. Všude pobíhali lidé. Křičeli, plakali nebo s nevidomým pohledem sledovali situaci. Viděla, jak dva muži v záchranných oděvech přikrývají na zemi tělo. Lampa, do které dodávka narazila, se zřítila a cestou k zemi s sebou vzala elektrické vedení. Opravdu strašný pohled. Viděla na ulici i její ošetřovatelku, která pomáhala záchranářům se zraněnými.
Po tomto pohledu se žena okamžitě rozeběhla do domu. Jak z toho všeho byla rozhozená, nemohla ani najít klíčem klíčovou dírku vchodových dveří. Konečně se jí podařilo dostat se do domu. Přiběhla k výtahu a zběsile mačkala tlačítko. Ovšem výtah nefungoval. Teprve teď se rozhlédla a zhrozeným pohledem přejela chodbu. Nesvítila světla. Kolem ní proběhne elektrikář a křikne na ní: „Ten nejezdí už od tý nehody! Vypadala elektřina! Už asi hodinu tu nic nefunguje, ale nebojte, už to brzy pude!“
Jakmile tohle pronesl, ženě se zastavil svět. Tak akorát se zhroutila na podlahu, dala si obličej do dlaní a začala plakat.