Matka

Celý můj život mi byla jedna osoba velice blízká, byla to moje mamka. Přivedla mě na svět, když jí bylo 25, při porodu jí pomáhaly její kolegyně z nemocnice. Opustila nás ve 38 letech, nebylo to z její vlastní vůle. Po dlouhém souboji ji porazila rakovina. Dnes by jí bylo kulatých 40 let, proto bych si jí chtěl připomenout charakteristikou její duše.

Mamka byla drobná žena s obrovským charakterem. Podle toho, co mi vyprávěl otec byla snad ten nejvíc extrovertní člověk, jakého kdy potkal. Ke všem lidem se chovala velice vstřícně. Nikdy nerozlišovala lidi podle, víry nebo jak vypadali, vždycky se jim snažila pomoct, možná proto byl její sen jít na medicínu. K rodině a blízkým se chovala desetkrát tak dobře jako k cizím. Nejradši by se roztrhala, aby člověku zvedla náladu. Když mi bylo šest, pamatuji si, jak mi umřel papoušek, andulka, jmenoval se Steggy. S rudýma očima a tvářema mokrýma od slz, jsem to běžel říct mamce. Nebyla schopná dívat se na mojí smutnou tvář. Od té chvíle jsme celý den strávili spolu. Šli jsme sáňkovat, zkoukli jsme hromadu pohádek, a taky jsme snědli nějaké ty „zakázané“ sladkosti. Ve zkratce to jen potvrzuje otcovy příběhy o její velkorysosti.
Ani k práci nechovala žádný odpor. Jelikož pracovala jako zdravotní sestra, byla zvyklá na dlouhé směny, které byly jak fyzicky, tak i hlavně psychicky vysilující. Byla to žena pracovitá, to jí nemohu odepřít. Její oblíbená činnost byla starat se o záhonky a stromečky u babičky na zahradě. Babička při maminčiném příjezdu vždy říkávala „A hele Kubíčku, přijela nám zahradnice“ a ladně se při tom pousmála. Ačkoliv to na první pohled nebylo poznat, měla i svojí stinnou stránku. Mamka byla silný kuřák, začala s tím, když jí umřel táta na infarkt, bohužel jí to vydrželo až do jejího odchodu. I když byla duševně silná, trauma z dědečkovy smrti prostě nedokázala překonat.
Společně s cigaretami ji s tím pomáhaly procházky v přírodě. Čerstvý vzduch a klid lesa snad milovala ještě víc než nás. Já jsem se nikdy moc netěšil na výlety po lesech, které pro nás připravila. Nechuť poznávat přírodu však vždy zmizela při pohledu na maminčinu tvář, ze které nebylo poznat nic jiného než čistá radost. To, co však k smrti nenáviděla byla klíšťata, takže neexistoval výlet, kdy by neměla v batůžku zabalený repelent.

Místo přírody a zahradničení měla mnoho zálib, překvapivě byla vskutku zapálená do stolních her. Bavily jí podle mě především proto, že nás s tátou nebylo těžké porazit a ona milovala vyhrávat.

Mojí mamince bych za celý její život nevytknul snad nic, nebyla chvíle, kdy bych si nebyl jistý její oporou, láskou a věrností. Byla to doopravdy výjimečná žena.
Jednu věc ti však nikdy neodpustím, proč si nás musela opustit tak brzy. Pořád nejsem smířený s tím, že už tu nejsi a nevím, jestli toho někdy budu schopen. Ani nevíš, kolik nocí jsem probrečel při pomyšlení na to, že už nikdy neuslyším tvůj smích a nikdy se nezahřeji v tvém obětí. Měl jsem ti to kouření zatrhnout. Kdyby se mi to povedlo, mohl bych ti dnes ty lilie darovat osobně…

Miluju tě mami.