Nasmutnělá doba

Nasmutnělá doba
Můžeš psát smutně i vesele, zábavně i poutavě, nikoho to nezajímá.
Vytvořili v nás hroší kůži.
Zprávy investigativců.
Hanebné titulky.
Zprávy z bojisť.
Vedeni pudem "přežít".
Přežít za každou cenu.
Už nepočítáme ztráty ani mrtvé.
Otrlí žijí dál.
Dál jako by se nechumelilo.
Na cestách, doma i v práci.
Sobecky navzdory rozumu.
Si berou a na ostatní serou.
Ve svém krunýři vše lépe snášejí.
A ti co se trápí.
Trpí.
Změnit nic nemohou.
Rozum tak ztrácí.
A srdce jim krvácí.
A pak jsou tu bojovníci.
Co se bojí porobení.
A tak jdou bojovat.
Navzdory rozumu a touze života.
Bojují za nás zbabělé i otrlé.
"Rozumné"
A má snad válka rozum?
Někdo ji řídí, jiný vede.
Blízko vedle tebe.
Je lepší být smyslů zbaven?
Sebe se ptám.
Snad drogy i grogy pomohou.
Co pak s kocovinou, procitnutím.
Do spánku jako kladiva do kovadlin buší.
Vládci světa jsou k utrpení hluší.
Jde jim jen o finanční matematiku.
Má dáti, beru.
Beru i zpronevěru.
A proto mohou v klidu pouště v Kataru klimatizovat fotbalové stadiony.
Nesmyslné bohatství se vrší.
Zatímco půl světa nemá co žrát.
A v O2 aréně závodí koně miliardových hodnot.
Z klimatizovaných stájích s teplou vodou a s fizioterapeuty.
Nevím co si o svetrech myslet mám.
Připít si na válku?
Hrdinství?
Nebo rozum.
Není to nerozum?
Žít navzdory všemu, jako utržený ze retězu?
A ty to víš?