Kybernetický útok

Student prvního ročníku na oxfordské univerzitě, Bradey, měl sice anglické jméno, ale jeho rodiče pocházejí z Indie. Bradeyho máma porodila syna již v Británii a vybrali mu jméno bez indického podtextu, aby to měl se začleněním jednodušší. Doufali, že kolektiv dětí bude v pohodě a nebude šikanován za svůj původ.

Bohužel to nepomohlo, proto byl Bradey celou střední školu outsider bez přátel a jediný kontakt se spolužáky byl, když mu strkali banánové slupky za uniformu, namáčeli hlavu do záchodové mísy nebo na něj křičeli, že je odporná naplavenina, která se má vrátit zpět do chýše mezi slony a tygry. Jeho matka byla několikrát za ředitelem, ale vždy se to jen zhoršilo.

Nyní je už na vysoké, kde získal stipendium na medicíně. Věnuje se pouze škole a praxi nutné pro zakončení všech zkoušek. Mohlo by to pro něj být celkem lehké, je docela bedna. Kdyby se mu ovšem kompletně nerozbil jeho laptop, nejprve se jen občas sám vypnul, ale dnes se už vůbec nezapnul, žádná kontrolka, projev přívodu elektřiny, prostě nic.

Dostal tip od spolužáka na super prodejnu repasovaných notebooků nedaleko kampusu. Na nástěnce v hale byl dokonce jejich letáček i s adresou. Hned odpoledne tam zaběhl i s tím starým, zda by šli zachránit data. Měl tam rozepsané práce, které si ještě nestihl zálohovat.

Měl velké štěstí, protože druhý den jim začínala dovolená a také mu zachránili ty seminárky. Ceny byly přijatelné, takže jen zavolal rodičům a za půl hodiny odcházel z obchodu s univerzální krabicí s notebookem. Na koleji si tam zkopíroval svoje soubory z flash disku, aby se mohl připravit na zítřejší zkoušku ze somatologie, kde bude obhajovat svojí seminární práci na téma "Mitochondriální funkce lidské buňky". Bylo celkem náročné tuto práci napsat a o to bude těžší ji obhájit před doktorem Bennauem.

Byl už na pokoji, když vyzkoušel počítač, zároveň si otevřel učebnici s anatomií buňky a taky měl po ruce diplomovou práci profesora Bennaua z dob jeho studií v Paříži. Stále dokola si opakoval v duchu odpovědi na výzkumné otázky a procházel si svoji práci. Zkoušku měl v 10 hodin a nyní byly 2 ráno. Musel si jít lehnout, protože by nic nevěděl a nevzpomněl si.

Proč to musí být tak těžké rychle vstát z postele? Prolétlo mu hlavou, když na sebe rychle navlékal kalhoty, aby alespoň přišel na zkoušku včas, když už nestihne přečíst ani článek v knize. Stihl to akorát, když na něj přišla řada se zkouškou. Hned po posazení na židli si všiml, že doktor Bennau má nazlobený výraz. Minimálně měl dnes špatný den. Jakmile Bradey domluvil, doktor si silně a z hluboka natáhk vzduch do plic. Bradey věděl, že je něco špatně. Na začátku ho pochválil za to, že se to opravdu naučil a umí o tom hezky hovořit. Nakonec mu vytkl, že práci má lehce podobnou s jeho spolužákem, který šel na zkoušku jako první. Ten kluk je syn jednoho z vyučujících na katedře. U něj nešlo pochybovat, zda padělal práci. Také to nebylo celé okopírované, jen z určité části. Ty nejzásadnější části práce byly všechny parafrázovány, a proto mu profesor udělil, se vztyčeným prstem, jeden stupeň dělící ho od neúspěšné zkoušky. Nezapomněl dodat, že se to nesmí již více opakovat. V tom případě by musel udělit nedostatečnou a celou situaci nahlásit vedoucímu. Poté by následovalo kárné řízení, kdy by se rozhodovalo o možném vyloučení nebo trestu.

Na dnešní den jinou další zkoušku neměl, tak mohl jít na kolej a popřemýšlet, kde se jeho práce objevila u Thomase, který z nějakého důvodu použil jeho teorii a spojil s tou svou. Nechal to být a věnoval se další zkoušce, která měla být zítra odpoledne. Tahle bude z biofyziky, kterou Bradey nesnáší. Dělala mu obrovské potíže už při přijímačkách. Učení šlo do hlavy stejně těžce, jako s každým flirtem s biomedicínskou fyzikou. Dneska se měl sejít se spolužákem, který mu dohodil tu prodejnu s notebooky, ale nedorazil na domluvené místo a ani neodepsal na email. Chtěl pomoct na zkoušku z latiny. Bradey nevěděl, co si o tom všem má myslet. Bylo to stejně podivné, jako ta práce při zkoušce ze somatologie.

Zítra byl pátek a po zkoušce z fyziky měl odjet za rodiči na víkend. Z testu nakonec dostal dvojku, takže byl v klidu. Před odchodem na vlak mu pípl mobil a po rozsvícení obrazovky zjistil, že to je jen email. Nechal to být a vyrazil.

Našel svoje sedadlo s místenkou na cestu do Glasgow. Podíval se na telefon, kdo mu v tuto dobu posílá zprávu. Byl to nějaký anonym, protože nešlo zjistit odesílatele a nebyl tam uvedený podpis. V emailu bylo přání k hezkému víkendu v Glasgow s rodiči. Najednou ucítil palčivou bolest za hrudní kostí a bušení srdce. Toto se mu od střední nestalo, ani už nyní nemusel brát psychofarmaka, které tyto úzkosti a paniky tlumily. Právě kvůli šikaně na střední trpěl záchvaty úzkosti a paniky, kvůli kterým často zůstával doma v posteli. Někdy ho to totiž tolik ochromilo, že nedokázal vyjít z domu. Styděl se za svoje psychické problémy, a proto nutil matku, aby o tom nikomu neříkala, dokonce ani otci. Vždy ho omlouvala ze školy nevolností. A nyní se mu toto vše vrátilo zpátky.

Po přečtení toho mailu se mu vyronily v hlavě jenom samé otázky. Od koho? Proč? Jakým způsobem? Otázky se stupňovaly s tím, že se mu zhoršovala jeho momentální úzkost. Rád by znal odpověď alespoň na jednu z nich. Kdyby získal byť sebemenší náznak odpovědi na některou z otázek, byl by trochu klidnější a nemuselo to probíhat tak intenzivně. Nemusel by teď být v takovém stresu. Netušil, jak si nyní užije víkend s rodiči. Co bylo horší, že měl před sebou ještě tři zkoušky, na které musí být připravený, protože budou náročné. Ta nejhorší je z anatomie, kde je i hodně latiny. Pokud by si pouze pletl termíny, tak i v tomto případě by to byla katastrofa. Profesorka Blacková byla jedna z nejpřísnějších kantorů z celé fakulty. Jakákoliv menší chyba by mohla mít fatální následky s jistým opravným termínem.

Celý víkend přemýšlel nad tím anonymem, který dostal v pátek a ještě v neděli mu to nedalo spát. Zkusit na ten mail odepsat, napsal jen otázku, kdo mu ten email odeslal. Odpověď mu přišla skoro po hodině od odeslání s odpovědí, kde byly pouze tři tučně napsané iksy. Nasadilo mu to ještě většího brouka do hlavy, který ho hlodal stále víc a víc. Začala mu tam vznikat malá jiskra zažehávající paranoiu. Najednou se neustále ohlížel přes rameno za sebe, zda za ním někdo nejde nebo jestli neuvidí aspoň někoho podezřelého. Nikdy tam nikdo nebyl, ale stejně to dělal stále znovu a znovu.

První pondělní zkoušku zvládl jen díky nulové absenci na přednáškách, a tím i přibližné připravenosti na samotný test, protože učit se nedokázal. Stále myslel nad anonymem a kdo by je mohl psát. Přemýšlel nad tím, i když šel odpoledne na další test, tentokrát z latiny. Latinu měl původně doučovat tomu klukovi, který mu pomohl s laptopem, takže si byl jistý, že vše půjde bez problémů. V tu dobu se ale jeho paranoia změnila v naprosté šílenství. Přišel mu totiž další email. Opět to byl anonymní odesílatel. Srdce se Bradeymu rozbušilo při jakémkoliv upozornění telefonu. Nyní v tomto stálo, že odesílatel doufá o úspěšnosti testu z latiny a také doufá, že test z latiny dopadne obstojněji než první dnešní zkouška. Sakra! Někdo musel vědět o blížící se zkoušce z latiny ve formě testu.

Test z latiny bohužel nezvládl, byl zaneprázdněný myšlenkami o těch anonymech a došel mu při vyplňování čas. Polovinu úloh nestihl vyplnit, tudíž výsledek byl jednoznačný. Dostal ihned opravný termín. Profesor latiny nedokázal uvěřit tomuto pohoření při testu, protože věděl, že Bradeymu latina jde ze všech nejlépe. Doufal, že v době opravných termínů mu už nebudou chodit ty anonymi a bude mít čistou hlavu na přemýšlení. Kvůli sílícím obavám o svojí osobu, přestal Bradey chodit ven z pokoje, pokud to nebylo opravdu nutné, který měl na koleji. Tam se právě cítil alespoň trochu v bezpečné zóně, kde ho nemůže nikdo fyzicky konfrontovat.

„Pokud budeš takto pokračovat, tak tu medicínu nedokončíš. Latina dopadla tedy opravdu hrozně…“ Toto stálo v dalším emailu, který mu dorazil chvilku po příchodu na pokoj, když přicházel ze zkoušky. A zase to přišlo! Záchvat paniky. Srdce se mu rozbušilo tak silně a rychle, že se obával o srdeční zástavu, pokud to bude pokračovat. V krku měl knedlík a ruce se mu klepaly, že se nemohl ani napít. Najednou se i svět zdál poněkud černější než obvykle. Neustále myslel na to, že skončí nakonec na psychiatrii, aby mu opětovně nasadili léky proti panickým atakám a úzkostem. Začínal upadat do stále silnějšího zoufalství, ze kterého už skoro nebyla cesta ven. Paranoia se začala stále více prohlubovat, což jí získávalo na intenzitě. Intenzitu stupňovaly úzkosti, které byly silnější, než kdy jindy a vzhledem k neustálému nevědomí se objevily sebevražedné myšlenky. V hlavě měl misky vah, na kterých měl umístěn život a smrt. S každou větou se poměr měnil. Pro život byly zásady jeho náboženství a následná jeho ztráta u rodičů, přičemž pro jeho smrt přesvědčení, že je stále někým sledován, až kyberneticky mučen a pokud nepřijde na původce, vyhodí ho i ze školy a bude muset dosavadní úhradu ze stipendia zpětně vrátit. Jeho rodiče by si nemohli nikdy dovolit, museli by se hrozně zadlužit a nejspíš by to ani neměli potom z čeho splácet. Je to velmi silné dilema, které je silnější s přibývající nevědomostí.

Už je to tu zase! Další z těch odporných anonymů dokazující jeho sledování. Proč zrovna on! Jaký k tomu má ten člověk důvod? Bradey se už moc k tomuto tématu otázky nekladl, stejně neznal na žádnou odpověď. Přibližně 10 minut se přemlouval k přečtení nového anonymu v emailové aplikaci. Bylo už šest hodin odpoledne, když ji nakonec otevřel a stálo v něm: „Neměl si být, Bradey, ve 4 hodiny na zkoušce z anatomie?“

Bradey z tohoto stresu úplně zapomněl na odpolední zkoušku. Když stále koukal na displej telefonu, kde byl daný email. Cítil, jak se mu póry na obličeji plní potem. Srdce bušilo tak rychle, že to už znělo jako souvislý zvuk bez standardních pauz, které jsou při klasické činnosti srdce a vytvářejí tím tlukot s cca 70 pauzami mezi stahy srdce. Ruce se tak silně rozklepaly, že trochu rozlil pití ve sklenici, když se chtěl trochu napít. Než se mu to rozleží v hlavě, tak musí napsat omluvný mail profesorovi Tockovi, u kterého měl být na zkoušce z anatomie. Vymluvil se na nemoc a přehodil si to na první opravný termín.

Další email! „Ty víš, že po spojení plagiátorství seminárky, jednoho vyhoření u zkoušky a jednou neomluvenou absencí u zkoušky u jednoho z nejpřísnějších doktorů na fakultě, ti to všechno neprojde jen tak. Vyhodí tě ze stipendia a nakonec i ze školy, všechno budeš muset zpětně uhradit. Řešení je jen jedno.“ Když dočetl anonym, tak mu začaly slzet oči, protože email by krutý, ale zároveň pravdivý. Musel vymyslet rychlý a účinný způsob daného řešení.

Rozhodl se napsat dopis na rozloučenou, ve kterém všechno vysvětluje rodičům, dokonce popsal i danou situaci. Popisuje anonymní emaily, kvůli tomu i zhoršení prospěchu a obavu o budoucnosti na fakultě. Nakonec dopsal, že by ho po čase vyhodili ze školy a musel by zaplatit poměrnou část ze stipendia, což by bylo nevýslovně drahé. Po napsání dopisu vymačkal všechny léky na spaní , na bolest a všechny Aspiriny na chřipku, které našel ve svojí krabičce pro případy potřeby. Rychle si ještě došel do obchodu pro nějaký tvrdý alkohol, aby tím zesílil účinek všech léků najednou. Po návratu na kolej položil dopis na stůl, zapil všechny léky koupenou vodkou a navždy se uložil ke spánku, ze kterého se už opravdu neprobudil.

Druhý den dopoledne ho našel správce koleje, který pro jistotu otevřel pokoj kvůli neustále zvonícímu mobilu a stěžování si od ostatních sousedícím studentů koleje. Krátce po příjezdu policie a školské rady dorazili i jeho rodiče. Byli naprosto zdrceni, nedokázali ani pořádně mluvit, když jim policie předala kopii dopisu. Originál si museli ponechat pro vyšetřování. 3 měsíce po smrti Bradeyho někdo zaklepal na dveře jeho rodičů. Byla to policie, která jim při čaji oznámila, že v jeho počítači našli důkazy ohledně jeho smrti. Řekli jim, že velkou roli ve smrti Bradeyho hrála kyberšikana a silné psychické virtuální násilí vůči němu. Útočníkem byl jeho spolužák, závistivec jeho prospěchu, a hloupý syn kantora z katedry, který právě okopíroval jeho seminární práci. K násilí použil prostředníka, kterým byl právě kluk, co Bradeymu doporučil obchod s repasovanými notebooky. Podle policistů by se toho mohlo nejbližší době opakovat, anebo by mohl utéct do zahraničí, takže tento mladík bude až do soudního řízení ve vazbě, než bude vyřčen rozsudek a forma trestu.