Modrobílá krev

"Víru ztrácí, kdo se bojí
Vlasatice toulavá,
Kdo s tebou svůj život spojí,
Ten ti věrný zůstává"

V roce 1953 vznikl tento úžasný klub, klub jménem Kometa Brno!
Klub, který byl sloučen z Židenic a Zbrojovky Královo Pole, který získával se svou zlatou gardou jeden mistrovský titul za druhým, protože úřadovala hvězdná pěchota jako Vlastimil Bubník, Jaromír Meixner, Josef Černý, Bronislav Danda, Oldřich Machač, Rudolf Potsch a mnozí další. Hokejový tým, jenž si získával fanoušky všech věků a dodnes je po fanouškové stránce rozhodně nejlepší v republice a podle průzkumů supporters a ultras skupin patří i k tomu nejlepšímu v Evropě, společně se švýcarským Bernem. Možná některé německé tábory prokazují lepší support, nicméně hokej je kvalitnější v naší zemi. Atmosféra brněnského stadionu se nedá popsat, aby byla pochopena, musí se zažít. Kometu buď milujete, nebo nenávidíte.

Já sám jsem fanouškem brněnské Komety 9 let, kdy ještě naši sváděli bitvy s Ústím, Prostějovem, Kadaní a se současnými extraligisty-Olomoucí, Chomutovem a Mladou Boleslaví.
Ovšem živě jsem se na zápas dostal až ve 12i letech. 23.10.2012 proti Kladnu v O2 Areně, před 17 182 diváky, před Kladnem, ve kterém díky výluce byli Jaromír Jágr, Tomáš Plekanec, Jiří Tlustý, Tomáš Kaberle, Pavel Patera... Neskutečný zážitek, obrovská návštěva našich fans a hlavně, dali jsme jim 2:4!

Zmíněná sezóna, sezóna 2012/2013 byla pro mě přelomová. První zápas "doma" ve svém životě, navštěvuji proti nenáviděné Spartě Praha, 11. ledna roku 2013. Toto období chodim na tribunu F. Všem, kterým v žilách koluje modrobílá krev, pociťovali ústup Komety, která z říjnového prvního a druhého místa jistě klesá až na místo 11... O bod lépe dopadly Pardubice, které nás sezonu před tím vyřadili ve finále extraligy, které jsme hráli po 42 letech a došli jsme do něj rekordně- až z předkola play-off.
Ostatně sezonu 2011/2012 jsem do 19. dubna roku 2017, kdy jsme získali po jednapadesáti letech dvanáctý ligový titul, považoval za nejlepší ročník v novodobé historii brněnské Komety.Tehdy všichni "plácající se" Kometu na osmém místě tabulky viděli jako účastníka "do počtu" ve vyřazovacích bojích, nicméně v předkole jsme jednoznačně ukončili cestu kladenských Rytířů a porazili je ve třech zápasech, pote následoval odvěký rival z Prahy, pražská Sparta, která vyhrála v tomto roce základní část. Každý favorizoval rudé, ale modrobílá šlechta všem vytřela zrak a i pražany odklidila z cesty- 19. března 2012 se v Brně hrál šestý čtvrtfinalový souboj, ve kterém jsme hosty udolali 4:1 a celou sérii opanovali v poměru 4:2 na zápasy. Přišla na řadu Plzeň. Ta byla již našimi tak zaskočena, že Brnu stačilo k postupu 5 zápasů a ve finále, které sledovalo napěchované náměstí Svobody, kde bylo více lidí než od listopadu 1989, celý jihomoravský kraj a všichni, kteří fandí Kometě, jsme zdecimováni zraněními padli s mistrovskými Pardubicemi, bylo to 19.4.2012, osudnou noc po zápase jsem si poplakal. Ovšem to jsem netušil, že přesně o 5 let později v této hale bude Kometa Brno opět šampionem, kterým do te doby byla v roce 1966.

Ten den bylo ve vzduchu něco zvláštního, myslím ráno, několik hodin před zápasem. Brno se hemžilo lidmi, kteří nosili modrobílé šály a byli v takovém příjemném napětí a očekávání, co bude následovat večer. Když přišla chvíle zápasu, seděl jsem se svým otcem u známého s dalšími chlapy. Padl první gól a řvali jsme radostí, po druhé třetině byl stav 4:2 pro nás a v sérii to bylo 3:0, takže jsme viděli, že se konečně schyluje k onomu momentu, k momentu, který pro Brno znamená druhé největší vítězství- po porážce Švédů, při obléhání naší moravské metropole roku 1645. V posledních sekundách zápasu Robert Záruba pronesl: "Liberec hledá cestu, ale ví, že na konci té cesty je modrobílá zarážka! Je konec, poslední sekundy už Kometa slaví v hledišti prší šampaňské a Kometa je po jednapadesáti letech zpátky na hokejovém trůnu!" Očkem sleduji poslední vteřinky čtvrtého finálového klání, vidím, jak hráči ze střídačky jezdí, skákají až za svou branku. Zastavuje se mi srdce, s chlapy připíjíme domácí pálenkou na naše mistry, objímáme se a jsme dojatí!

Podobnou přízeň mám i k fotbalové Zbrojovce, o tom vám mohu příště a stručněji taktéž povyprávět.

Ještě se vrátím ke svým začátkům chození na hokej, jako "mimobrněnský" jsem to neměl úplně snadné. Postupem času jsem začal navštěvovat tribunu E-"kotel"- místo pro nejvěrnější, místo, které připomínalo legendární "Déčko" Za Lužánkami, které bylo pro vyvolené fanoušky Brna. Zde projevujete lásku a věrnost, číši z vás emoce, buď pozitivní nebo negativní, ale neubráníte se jim. Patří sem veškerá věrnost, co můžete dát. Ten, kdo opravdu nefandí nebo navštěvuje kotel Liberce,Pardubic nebo Sparty, nikdy naší mentalitu a smýšlení nepochopí.

Závěrem chci říci toto- Kometa je zkrátka srdíčko, není to jen hloupé hobby, nejsme konzumenti nějaké zábavy, která se špatnými výsledky končí, to neexistuje. Náš klub je naše dítě, nenecháme proti němu říci křivé slovo, budeme jej podporovat dokud bude klub potřebovat, jediný důvod nefandit, je smrt!

"Brněnskou Kometu navždy srdci máš.
Ať je první, či poslední,
ji věrný zůstáváš"


"Our life is blue and white mentality!" - Ultras Kometa