Reportérka

Kromě rozhodčích sledovali dění na žíněnce z bezprostřední blízkosti tři reportéři a jedna reportérka. Měla na sobě tmavý kostým nad kolena, seděla mimo hlouček svých konkurentů na skládací židli, a sledovala zápas dvou mužů před sebou. Její asi třicetiletá tvář neodrážela žádné emoce, tahy písma v bloku na klíně byly rozhodné, přesné a chladné. Obrátila stránku, když rozhodčí vyhlásil vítěze, uvolněně si dala nohu přes nohu, dlaní si podepřela bradu. Mezitím začal další zápas, čtvrtfinále v kategorii do 75 kg. V celkem nezajímavém utkání vedl borec v modrém vysoko na body, ale těsně před koncem se červenému daří akce, po které dostává modrého do nebezpečné polohy. Reportérka se na židli se zájmem předklání. Zápasník v červeném má šanci na lopatkové vítězství, modrý se urputně brání. Záda modrého zůstávají nebezpečně nachýlená nad povrch žíněnky. Zbývá 10 vteřin do konce, modrý na body stále vede. Reportérka má nezakrytý výhled, lopatky dělí od žíněnky jen pár palců. Zápasník náhle povoluje, jeho záda se noří do žíněnky, soupeř ho okamžitě zalehává. To budou lopatky, napadá reportérku, rozhodčí v leže sleduje situaci. Modrý boj vzdává, rozhodčí odpočítává sekundu a ukončuje zápas. Ruce vítěze letí radostně nahoru, zatímco soupeř leží na žíněnce a vstřebává porážku. Nakonec se i on pomalu zvedá. Stisk rukou, rozhodčí zvedá vítězi ruku, diváci tleskají, reportérka pokládá blok a oceňuje vítěze krátkým distingvovaným potleskem. Později pokládá vítězi několik otázek, zapisuje si odpovědi a odchází. ”Slečno, mohl bych s Vámi na chvíli mluvit?” Tazatelem je mladý příjemný muž. ”A o čem?” Její modré oči pod světlým obočím jsou zároveň vyzývavé, odměřené i pobavené. ”Chodíte sem často?” ”Ne, často ne”, a v jeho uších zvoní její pobavený hlas. ”Kdy Vás můžu znovu vidět?” ”Příští rok, možná.”, ”Můžu Vás pozvat na kafe?” ”Už musím jít. Vy jste dneska zápasil, že...” pokývala hlavou. ”Já si vás pamatuju...” ”Vypadl jsem ve čtvrtfinále, vy jste se dívala. A já jsem prohrál.” ”Já vím. Mohl jste vyhrát..” ”Soupeř byl lepší.” ”Ne, vy jste se vzdal. A proto jste prohrál.” ”Nejde jen pořád vyhrávat. Člověk občas i prohrává” ”Ano, ale ne takhle. Byl jste po celý zápas lepší, a na konci jsem vás viděla, jak ležíte na lopatkách, protože jste se brzo vzdal. Já se nevzdávám. Kdybych zápasila já, také bych podlehla, ale nevzdala bych se. Vzdala bych se až na lopatkách, ne dříve. Sbohem”.