Volby nejlepších jezdců

Jitka, Katka, Alenka a Lenka jezdí na ponících. Patří mezi nejlepší jezdce. Dnes jim ale Marie, učitelka jezdectví, oznámila:

,,Jste už staří na to, aby se jeden z vás stal nejlepším jezdcem, který dostane ocenění za nejlepšího jezdce. Dobře víme, že tu patříte mezi oblíbené jezdce. Všichni vás budou volit a kdo získá ocenění, bude moci závodit s těmi nejlepšími jezdci."

Marie dořekla poslední větu a ještě dodala:

,,Budou to volby, na kterých předvedete to nejlepší, co umíte. Budete trénovat dva týdny, to bude stačit."

Když Marie viděla vykulené oči dětí, ještě dodala:

,,Nebojte, nebude to nic těžkého, to vše už umíte. Jenom si to ještě jednou pořádně natrénujeme."

Děti se pustily do kydání stáje, aby měli koně čistou podestýlku. Potom ještě daly koním čerstvou vodu a trochu sena. Den ubíhal rychle, za chvíli už všichni seděli v sedle. Marie střídala pokyny krok, klus a nakonec i cval. Večer se děti svalily únavou do postele a těšily se na další lekce ježdění.

Další den přišly děti do stájí, obstaraly koně a znovu nacvičovaly velmi obtížné věci. Takhle to trvalo všech čtrnáct dní a pak přišel ten velmi očekávaný den. Všechny děti si vzaly úplně čisté rajtky a koním zapletly hřívu do krásných copánků. Pan přednášející všechny svolal a vyvolal Jitku, Katku, Alenku a Lenku, aby se předvedly. Děti měly trému, ale nakonec to zvládly.

,,Ještě nás čeká test," zašeptala Jitka Katce a ta to pošeptala Alence a Lence.

Když ho splnily, čekaly na vyhlášení.

,,Ta doba bývá vždycky nejhorší," říkaly si děti.

Nakonec se dočkaly. Pan přednášející přednesl: ,,S porotou jsme rozhodli," na chvíli se odmlčel a pak zase začal mluvit, ,,že jste byly skvělí, proto si ocenění zasloužíte všichni."

V tom okamžiku se rozezněl veliký potlesk. Děti se na sebe usmály a naznačily si zvednutý palec. Pan přednášející jim nakonec poblahopřál, předal ocenění a menší stužku na památku.

,,To jsem zvědavá, na jaké závody příště pojedeme." zeptala se se smíchem Alenka.

Všichni se pustili s Alenkou do smíchu.