Pobertové II

Sirius se rychle vykopal z peřin a posadil se. Dneska měl jít s matkou nakupovat. Původně se na návštěvu Příčné ulice měli vydat jen oni dva, ale Regulus včera celý večer rodiče přemlouval až nakonec matka svolila.
Sirius si trochu uhladil své mírně rozčepýřené vlasy a rychle přiskočil k psacímu stolu aby si v kalendáři odškrtl další políčko. Teď už mu jich zbývalo jen deset. Sirius se radostně usmál a kvapně se převlékl. Popadl ještě seznam učebnic ležících na stole a honem se vydal dolů. V jídelně ještě nikdo nebyl, ale Krátura už nachystal na stůl.
Sirius asi deset minut neklidně přecházel po místnosti a co chvíli vrhl ne zrovna milý pohled na rodinný erb Blacků. Vždy čistí… opakoval si Sirius. Co to je za nesmysl? Konečně se otevřely dveře a do místnosti vstoupila paní Blacková. Již byla také oblečena a upravena. Naštěstí. Pomyslel si netrpělivě Sirius.
,,Ty už jsi tady?“ Zeptala se trochu překvapeně.
,,Ano. A přinesl jsem už i seznam učebnic a pomůcek.“ Oznámil ji Sirius nedočkavě a zamával pergamenem který svíral v ruce. Trochu se obával toho, že na to jeho matka mohla zapomenout.
,,Jistě.“ Odpověděla k jeho radosti. ,,Po snídani vyrazíme. Ale nechci od tebe žádné nepřístojnosti. Budeš se mě držet na každém kroku. Ještě si to mohu rozmyslet a do žádných Bradavic tě nepošlu. Nenechám si tam udělat ostudu.“ Pokračovala přísně.
,,Ano.“ Pípnul tiše Sirius, ale v duchu se dusil nadávkami. Posadil se na své místo a začal nepřítomně okusovat jednu topinku.
Asi o minutu později do dveří vrazil Regulus. Při pohledu na něj Sirius vyprskl smíchy. Jeho malý bratr měl přes pyžamo navlečený cestovní plášť a tvářil se nadmíru vážně.
,,Regulusi!“ Napomenula ho matka přísně.
,,Jedu přece s vámi…“ Oponoval jí Regulus a trochu zaraženě zamířil ke svému místu u stolu.
,,Ale v pyžamu snad ne?“ Šťouchl do něj Sirius. Nechtěl aby se matka zase rozhněvala a návštěvu Příčné ulice si nakonec rozmyslela.
,,Aha!“ Vyjekl Regulus a už zase v dobré náladě vyrazil od stolu zpátky do svého pokoje.
Asi za hodinu, která netrpělivému Siriusovi připadala alespoň jako půl dne se všichni tři seřadili před krbem v obývacím pokoji. Regulus už byl správně oblečený a proto jim nebránilo nic v tomu vydat se na nákupy. Paní Blacková jediným slovem zapálila oheň a pak do něj z malé postříbřené krabičky vhodila prášek, který barvu plamene ihned zbarvil na smaragdově zelenou.
,,Takže nezapomeňte Příčná ulice musíte říct jasně a zřetelně ano… Jinak byste se dostali bůhví kam a já vás opravdu nemíním hledat.“ Mluvila spíše k Regulusovi, ale Sirius už i tak netrpělivě přešlapoval na místě a raději se otočil jinam aby matka nespatřila jeho úšklebek.
,,Dobře. Siriusi.“ Pokračovala paní Blacková a strčila chlapci krabičku s letaxem aby si mohl trochu prášku nabrat do hrsti. Sirius se ho s radostí chopil. Vstoupil do očarovaných plamenů a zvolal Příčná ulice. Zároveň vhodil do plamenů i letax. Oheň mu na chvíli vystoupil až nad hlavu. Sirius se začal točit kolem dokola a nějaká síla ho táhla za sebou. Zanedlouho zahlédl velkou řadu hořících krbů a někdy dokonce i pokoje co se za nimi nacházeli. Ještě chvíli trvalo než s hlasitým žuchnutím dopadl na dno krbu v Příčné ulici. Pak rychle uskočil. Netrvalo to ani pět vteřin a do krbu dopadl i Regulus.
,,Týjó…“ Radoval se jeho bratříček. S letaxem totiž moc často necestoval a vždycky mu to připadalo stejně úžasné. Zanedlouho se do krbu i poněkud elegantněji snesla paní Blacková. Rychle sebe i své syny svižným mávnutím hůlky zbavila sazí na oblečení i obličeji a pak zavelela k odchodu.
,,Tak kam půjdeme nejdříve?“ Zeptal se nadšeně Regulus. ,,Na zmrzlinu?“ Sirius se na něj jen ušklíbl a matka ho raději ignorovala.
,,Siriusi, ukaž mi ten seznam.“ Pobídla syna paní Blacková. Sirius tedy vytáhl složený list pergamenu a podal jej matce.
,,Ano… nejprve se stavíme ke Keprníkovi a Frivolitce pro hábity. Potom se stavíme do Krucánků a kaňourů pro učebnice a nakonec…“
,,A kdy půjdeme pro hůlku!“ Vyhrkl Sirius. A nadšeně přitom poskočil.
,,…nakonec se stavíme pro hůlku.“ Dokončila paní Blacková a vykročila vpřed. Regulus i Sirius cupitali za ní a s rozzářenýma očima se rozhlíželi po všech výlohách.
Zanedlouho došli do obchodu kde prodávali kouzelnické hábity pro každou příležitost. V obchodě naštěstí nebyl žádný zákazník a tak měli zanedlouho nakoupeno vše co potřebovali.
O deset minut později již mířili cestou do Krucánků a kaňourů pro učebnice. Sirius nadšeně otevřel dveře a rozezněl tak zvonek, který začal hrát veselou melodii. Všichni tři pak prošli dovnitř a Sirius opět podal seznam do matčiny natažené ruky. Tady se již potkali s dalšími nakupujícími. Byli tu starší studenti, kteří již nakupovali knížky s pokročilými kouzly, ale narazili zde rovněž na menší děti, které si s podobným nadšením prohlíželi vše co jim padlo pod ruku.
,,Catherine!“ Zaslechl hlasitě vyjeknout jednu paní a ihned se otočil stejným směrem kterým se dívala i ona. Ze posledních dvou schodů schodiště vedoucího do druhého patra se právě svalila malá dívenka. Delší špinavě blonďaté vlasy měla stažené do dvou copů. Malý špičatý, pihovatý nosík měla zašpiněný od sazí a na sobě oblečený zřejmě nový hábit. Právě se zvedala ze země a snažila se před mamkou schovat roztržený rukáv hábitu.
,,Co to tam zase provádíš holka.“ Lamentovala její mamka a vydala se za ní. Sirius obě pobaveně pozoroval.
,,Nic mamko, jen jsem…jen jsem zakopla.“ Vymlouvala se Catherine a ruku stále schovávala za zády.
,,To z tebe budou mít ve škole radost.“ Pokárala ji mamka, ale očividně už trochu vlídněji. Zvláště potom co se ujistila že její dcera nic ve zdejším obchodě neponičila.
,,Neboj.“ Usmálo se na ni děvčátko zářivě.
,,No dobře, tak pojď.“ Paní šťouchla děvčátko do zad a obě zamířily směrem ke dveřím. Jakmile za nimi zapadly otočila se Catherine ještě jednou a zamávala. Sirius trochu překvapeně nadskočil. Nevěděl že to třeštidlo během svého pádu zpozorovalo že se na ně díval. Raději se tedy otočil a zjistil že matka s Regulusem již pilně nakupují učebnice. Přešel k nim a koukal se na prodavače jak jednu za druhou nosí knížky na pult. Nakonec jich tam navršil osm.
Paní Blacková z váčku vytáhla několik zlatých galeonů a vše zaplatila. Prodavač pak jen mávnul hůlkou a všechny knihy se poslušně obalily do tvrdého žlutého papíru a ovázaly provázkem.
,,Nashledanou.“ Řekl Sirius prodavači a už se všichni tři vydali zpět k východu.
,,A teď k Ollivanderovi.“ Předešla paní Blacková syna s dotazem. Siriusovi v očích zaplály nadšené plamínky a poslušně kráčel za svojí matkou.
Za malou chvíli se objevili před nenápadným krámkem a na nápisu nade dveřmi stálo: Ollivanderovi / výrobci vybraných hůlek od r. 382 př. Kr. V celé zaprášené výloze ležela na vybledlém polštářku jedna jediná hůlka. Sirius nadšeně vzal za kliku a vstoupil. Jakmile došlápl na starý, vybledlý koberec vznesl se obláček prachu. Sirius se se zájmem rozhlížel po maličkém a úplně prázdném krámku. Zřejmě byl v této chvíli jediným zákazníkem. Za okamžik dovnitř vstoupila i paní Blacková následována Regulusem a někde vzadu jasně zacinkal zvonek který Sirius při svém příchodu nezaslechl. Chvíli se nic nedělo a Sirius si mezitím prohlížel dlouhé regály za pultem, kde bylo úhledně uspořádáno na tisíce úzkých krabic sahajících až ke stropu.
,,Dobré dopoledne,“ ozval se za Siriusovými zády přívětivý hlas. Mladík trochu nadskočil a pak se obrátil za hlasem. Stál tam starý muž jehož velké šedé oči si Siriuse zvědavě prohlížely.
,,Do-dobrý den.“ Odpověděl mírně opožděně Sirius. Pan Ollivander se také otočil k paní Blackové a pozdravil mírnou úklonou.
,,Buková hůlka, třináct palců, žíně z jednorožce nemám pravdu?“ Pohlédl pan Ollivander na paní Blackovou a ta mírně přikývla. ,,Tak a teď vy mladý pane.“ Otočil se k Siriusovi. ,,Kterou rukou budete s hůlkou zacházet?“ Zeptal se prodavač nejprve a ulpěl na Siriusovi svýma očima.
,,No… pravou.“ Odpověděl a na potvrzení své odpovědi zvedl pravou ruku.
,,Dobře dobře.“ Mumlal si pro sebe Ollivander. ,,Tak natáhněte ji před sebe.“ Vybídl Siriuse, který ihned poslechl. Ollivander si změřil délku jeho paže a pak ještě délku dlaně. Přitom nasadil velmi přemýšlivý výraz a něco si přitom tiše mumlal. Když si ještě jednou přeměřil Siriusovu výšku poručil metru aby se složil a vykročil směrem k regálům.
,,Tak… kdepak ji máme.“ Několik vteřin se rozhlížel a pak opatrně vytáhl vybledlé zelené pouzdro. Otevřel ho a podal Siriusovi hůlku co byla uvnitř. ,,Zkuste tuhle.“ Vybídl Siriuse. ,,Lipové dřevo, deset palců, pero z fénixe, velice ohebná. Tak, mávněte s ní.“ Sirius tedy poslechl, ale pan Ollivander ho ihned zadržel.
,,Tato očividně ne. Možná…možná tato.“ Vrátil se Ollivander zpět a podal Siriusovi další hůlku. Ollivander s výsledkem nebyl očividně spokojen protože si od Siriuse vyžádal hůlku zpět.
Takovým způsobem Sirius vyzkoušel ještě další dvě hůlky až se Ollivander vrátil s další krabičkou a vypadal přitom nadmíru spokojeně.
,,A co tahle? Čtrnáct palců, ebenové dřevo a blána z dračího srdce, pružná, výborná na obranná kouzla.“ Představil Ollivander Siriusovi další ze svých hůlek. Sirius s ní rozhodně švihl a z její špičky vyrazil roj oslnivých zelených jisker. Regulus nadšeně zatleskal a snažil se chytit nějakou z jisker, které se teď všechny snášely k zemi. Ollivander se spokojeně usmál. A paní Blacková si oddechla že už mají bez menších problémů vše za sebou. Vzpomněla si totiž jak kupoval hůlku její bratr a podpálil přitom panu Ollivanderovi vlasy. Prohlašoval tehdy, že to bylo omylem.
,,Výborně. Je vidět že jsem se nemýlil.“ Prohlásil Ollivander spíše k sobě než k Siriusovi. Vzal si od Siriuse hůlku zpátky a vrátil jí do obalu. Pak jediným mávnutím hůlky odněkud ze vzduchu vyčaroval nažloutlý papír a pouzdro do něj zabalil. Paní Blacková zaplatila a pak už se jen rozloučili a vyšli z obchodu.
Sirius si ještě pořád nadšeně prohlížel balíček v němž se ukrývala hůlka a chystal se na cestu domů.
,,Siriusi. Ještě něco.“ Sirius se zarazil.: cínový kotlík, sadu lahviček, mosazné váhy i dalekohled již koupili cestou.
,,Ale už všechno máme ne?“ Namítl Sirius a podíval se zvědavě na svou matku.
,,Ano, ale dohodli jsme se s tvým otcem, že nebudeš používat jeho sovu. Koupíme ti tvou vlastní.“ Dodala na vysvětlenou. Siriusův úsměv se, pokud to bylo ještě možné, o něco málo rozšířil. Všichni tři tedy zamířili do Velkoprodejny Mžourov. Cestou potkávali stále více a více lidí. Ulice teď byla plná malých pobíhajících dětí, které s radostnými a nadšenými výkřiky pobíhali od jedné výlohy k druhé a se zájmem si prohlíželi vystavené zboží. Obzvláště veliký chumel, převážně chlapců, se tlačil u výlohy za níž byl vystaven nejnovější typ koštěte Kometa dva šedesát. Sirius se taky otočil a zalitoval, že prváci mají zakázáno dovézt si do školy své vlastní koště.
,,A co třeba nějaký starší typ?“ Zaslechl nějaký úpěnlivý chlapecký hlas. Otočil se za ním a zjistil že patří klukovi s kulatými brýlemi na nose, který byl asi stejného věku jako Sirius sám.
,,Jamesi, přestaň už s tím. Přece víš, že v prvním ročníku nemůžete mít vlastní košťata.“ Napomenul ho postarší kouzelník, zřejmě jeho otec.
,,Mamí!“ obrátil se James na čarodějku která právě vyšla z Kouzelnických domácích potřeb.
,,Co se to tu děje?“ Zajímala se hned.
,,Táta mi nechce dovolit koště.“ Oznámil chlapec téměř plačtivě.
,,Vždyť v prvním ročník…“
,,…prvním ročníku nemůžeme mít vlastní košťata.“ Doplnil ji James rychle. ,,Ale to platí pro ty, co neumí létat, ale já…“
,,To že tě táta nechal několikrát sednout na koště ještě neznamená že to umíš Jamesi.“ Nenechala se obměkčit světlovlasá čarodějka.
,,Fajn.“ Řekl nasupeně chlapec a se založenýma rukama se otočil k oběma rodičům zády. Ti na sebe jen chápavě pohlédli. Chlapcův táta najednou udělal podivný rychlý pohyb, popadl syna kolem pasu a zvedl ho do výšky. ,,Tak! Kdo si dá zmrzlinu?“ Mrkl na vzpouzejícího se Jamese. Ten se rázem uklidnil a jeho zamračený výraz vystřídal zářivý úsměv. ,,Já! Já!“ Křičel na celou ulici až se někteří z procházejících udiveně ohlíželi. ,,Já taky!“ Přihlásila se chlapcova mamka.
,,Tak jdem.“ Pokrčil rameny kouzelník a položil Jamese zpět na zem. Sirius se za nimi trochu závistivě díval dokud se mi neztratili z očí. To už se mezitím vrátila i paní Blacková která nakupovala něco v obchodě jehož vývěsní štít hlásal : Jedy na obzvláště ohavné škůdce Sirius si trochu povzdechl a pak zamířil za matkou s mírně svěšenou hlavou.
,,Mami, mami a co ta zmrzlina?“ Zkusil to Regulus po chvíli znovu.
,,Udělá se ti špatně. Bůhví co je ten prodavač zač.“ Zamítla rázně synovu žádost.
,,Tak zase nic.“ Povzdechl si Regulus a svěsil hlavu podobně jako Sirius.
O chvíli později již vcházeli do Velkoprodejny Mžourov. Prošli přes černý závěs a vstoupili do místnosti která byla osvětlena jen několika světelnými koulemi s tlumeným bledým světlem. ,,Bludičky…“ Vydechl Regulus.
,,Nemluv hlouposti Regulusi.“ Napomenula ho matka. Odevšud se ozýval šum křídel a tlumené houkání.
,,Tak Siriusi, kterou z nich si vybereš? Ale rychle.“ Pobídla ho paní Blacková, které se očividně moc nezamlouvalo pobývat v místnosti jejíž podlaha je pokryta sovím trusem a co chvíli ji zakřupou pod nohama nějaké kosti drobných hlodavců.
,,Jistě…hned.“ Ujistil ji Sirius kterému se vrátilo jeho původní nadšení.
Chvíli se rozhlížel po místnosti. Prošel kolem několika výrů, kteří na něj upřeně zírali svýma oranžovýma očima.
,,Dobrý den, mohu nějak posloužit?“ Přistoupila k němu prodavačka s koženou čapkou a tlustými rukavicemi z dračí kůže.
,,Ano, chtěl bych nějakou sovu do školy.“ Odpověděl Sirius.
,,Výry bych vám nedoporučovala.“ Nechala se hned slyšet. ,,Jsou hodně velcí a těžcí. Navíc potřebujete obrovskou klec a nadělají hodně…no nepořádku.“
,,A … asi to hodně bolí když klovnou ne?“ Zeptal se Regulus s vykulenýma očima.
,,To určitě.“ Usmála se na něj prodavačka.
,,Doporučovala bych vám,“ Přešla na druhou stranu místnosti. ,,Některého z těchto.“ Ukázala na sovy pálené, puštíky a sýčky.
,,Ano…“ Odpověděl Sirius a začal se rozhlížet po své budoucí sově.
,,A…co je tohle?“ Obrátil se Sirius k čarodějce. Před ním se trochu krčila malá sovička, která co chvíli jakoby nervózně cukla ocáskem.
,,Tenhle drobeček?“ Zeptala se prodavačka a ukazovala na ptáčka velkého asi jako láhev dýňového džusu. ,,To je kulíšek opravdu milá sovička.“ Oznámila Siriusovi prodavačka.
,,Jéé ta je roztomilá!“ prohlásil Regulus. ,,Koupíš si ji Siriusi?“ Zeptal se.
,,Mmm ano, myslím že jo.“ Ujistil bratra Sirius.
,,Skvěle jste si vybral.“ Ujistila ho čarodějka.
O několik minut později již vycházeli z obchodu a na ulici chvíli mžourali než si opět zvykli na denní světlo.
,,Snad už máme všechno.“ Zadoufala paní Blacková a znechuceně si sundávala soví pírko které se ji uchytilo na rameni.
,,Myslím že ano.“ Odpověděl kvapem Sirius. Prohlédl znova seznam a ujistil se že žádná položka ze seznamu nechybí.
,,Dobře. Jdeme zpátky domů.“