Pobertové III

,,Crrrr.“ Budík na stolku poskakoval jako zblázněný. Jakmile se jeho jasný zvuk rozezněl vyskočil Sirius nadšeně z postele. Přeběhl k psacímu stolu a cestou málem přepadl přes již pečlivě zabalený kufr.
Popadl tužku a zaškrtl poslední políčko ve svém kalendáři. Škrtal každý den, nemohl se splést. Dnes bylo prvního září a on pojede poprvé do Bradavic. Byl si jistý že teď už mu dobrou náladu nezkazí naprosto nic. Malý kulíšek, kterého pojmenoval Teddy, už po nočním lovu spokojeně spal s pevně zavřenýma očima. Sirius zavřel okno, pak i klec a přehodil přes ní tmavý hadr aby měl Teddy větší tmu.
Rychle se převlékl do mudlovského oblečení připraveného Kráturou, které se skládalo z dlouhých světle hnědých plátěných kalhot dole rozšířených a žlutozelené kárované košile. Sirius se nad oblečením mírně ušklíbl. Naštěstí se zanedlouho převlékne do školní uniformy a tuhle trapárnu ze sebe sundá.
,,Na nádraží tě doprovodí pouze matka.“ Oznámil mu při snídani pan Black. Sirius jen mírně přikývl. Vůbec mu nebylo líto že Regulus s otcem zůstanou doma. Jediné co věděl bylo, že by bratr chtěl jet s ním.
Čím více se blížila jedenáctá hodina tím byl Sirius nervóznější. Jen stěží sežmoulal polovinu topinky s borůvkovým džemem. A neznatelně usrkl ze sklenice s dýňovým džusem. K náraží King’s Cross se měl dostat pomocí asistovaného přemisťování. Ještě nikdy to nezkoušel, ale neměl z toho obavy. O půl jedenácté konečně paní Blacková, převlečená do květovaných šatů a se širokým kloboukem na hlavě, poslala Kráturu pro Siriusův kufr a pro klec s Teddym.
Skřítek se zanedlouho objevil dole. V ruce držel obrovský zelený kufr se stříbrnými iniciálami SB, který byl větší než on sám. Sirius se při pohledu na ty barvy mírně ušklíbl. Moc dobře věděl že to jsou barvy Zmijozelu. Kouzelnické koleje do které po celé generace chodila jeho rodina a do které byli přijímáni pouze studenti z čistokrevných kouzelnických rodin. Jeho rodiče si zřejmě byli jistí že tuto rodinou tradici neporuší.
,,Už je čas.“ Prohlásila paní Blacková při pohledu na velké nástěnné hodiny které ukazovaly půl jedenácté. Zavedla Siriuse do vstupní haly. ,,Jednou rukou se mě pořádně chyť a druhou rukou drž klec.“ Nařídila synovi a sama se chopila objemného kufru.“ Sirius se křečovitě chytil matčiny ruky a klec s Teddym sevřel ještě o něco pevněji až mu zbělaly klouby na ruce.
,,Připraven?“
,,Jo.“ Hlesl Sirius a soustředil se aby vše proběhlo tak jak má. Paní Blacková se otočila na místě a Sirius cítil jak se mu matčina paže snaží vytrhnout ze sevření a připadal si jako by se ho někdo snažil protáhnout příliš úzkou dírou. O vteřinku později už dopadl na pevnou zem a pořádně se nadechl. Objevili se v úzké uličce plné popelnic. Nikdo je očividně nespatřil.
,,Tak pojď.“ Vybídla Siriuse matka a zamířila na hlavní ulici. Cestou potkávali plno mudlů, kteří neustále někam spěchali. Semtam se někdo na podivnou dvojici s obrovským kufrem a klecí přikrytou látkou zvědavě podíval, ale jinak žádný větší rozruch nezpůsobili.
Za několik minut konečně dorazili před nádraží King’s Cross. Prošli rozlehlou vstupní halou, sešli dolů po schodech a dostali se na nástupiště. Prošli kolem několika sloupů až se dostali k nástupišti devět a deset.
,,Tak,“ pověděla paní Blacková a mírně se rozhlédla jestli se někdo dívá jejich směrem. Když zjistila že kolem zrovna nikdo neprochází přesunula se synem blíže ke sloupu a oba najednou prošli skrz jako by tam vůbec žádný sloup nikdy nebyl. Sirius, který při přecházení zavřel oči se teď udiveně rozhlížel kolem sebe. Ocitl se na nástupišti plném halekajících lidí u kterého stála zářivě červená parní lokomotiva vyfukující do vzduchu nadýchané bílé obláčky páry. Několik prvních vagónů už bylo zjevně obsazeno. Děti se vykláněli z oken a hlasitě se loučili se svými rodiči. Několik maminek ještě udílelo svým ratolestem poslední cenné rady.
,,Chovej se slušně a piš domů.“ Naléhala dosti úpěnlivě jedna drobná čarodějka a snažila se o to aby si jí její syn všímal. Ten se však očividně raději bavil s nějakým svým kamarádem a na matku skoro nereagoval. Sirius tedy pokračoval dál a snažil se najít nějaké volné místo. Do odjezdu zbývalo už jen necelých deset minut. Vypadalo to, že většina žáků už má kufry ve vlaku. Siriuse to trochu znervóznilo. Co když se do vlaku vůbec nevejde?
,,Ale mami, co když si tam nenajdu vůbec žádné kamarády?“ Ptal se ustaraně drobný klouček s mírně splihlými světlehnědými vlasy. Vypadal trochu nemocně. Na sobě měl starý vybledlý hábit a v ruce držel kufr o dost menší než byl ten Siriusův.
,,Neboj Remusi.“ Uklidňovala jej maminka. A pohladila ho po vlasech. ,,Brumbál už o tom všem ví a je si jistý že s tím nebudeš mít u ostatních žádné problémy.“
,,No jo, ale to si myslí on.“ Zatvářil se smutně chlapec. Sirius uvažoval o tom, co má Remus za problém.
,,Tak už nastup.“ Vybídla ho paní Blacková. Sirius tedy poslechl a vyškrábal se s klecí nahoru. Mamka mu pak podala kufr a chlapec ho, s vynaložením docela veliké námahy, vytáhl nahoru.
,,Tak, tak já už půjdu.“ Vyrazil ze sebe Sirius a pohlédl na matku.
,,No běž. A nezapomeň, hlavně nám neudělej ostudu a neznič dobré jméno naší rodiny.“ Apelovala na něj matka. Na to už Sirius neodpověděl. Vydal se uličkou a nakukoval do každého kupé které míjel. Prošel jedním vagónem když se dal vlak do pohybu. Litoval že se na nádraží nedostali dřív a že si nezabral nějaké pohodlné místo. Prošel dveřmi do dalšího vagónu když tu najednou narazil na brýlatého chlapce kterého potkal tehdy v Příčné ulici. Ten sebou rovněž vláčel obrovský kufr s iniciálami JP a v druhé ruce o něco větší klec než Sirius.
,,Ahoj.“ Pozdravil ho.
,,Ahoj.“ Odpověděl trochu překvapeně Sirius.
,,Tam to ani nezkoušej. Prošel jsem tři vozy a všechny jsou beznadějně přecpaný.“ Informoval ihned Siriuse.
,,Tamten taky.“ Ubezpečil ho Black a mávl za sebe.
,,No, na druhé straně už ten vlak končí. Vrátíme se zpátky třeba je něco prázdného uprostřed.“ Navrhl brýlatý chlapec.
,,Dobře. Mimochodem jsem Sirius.“ Představil se a natáhl před sebe ruku. Druhý chlapec se jí radostně chopil.: ,,James.“ Prohodil a zakřenil se. Sirius jeho úšklebek opakoval a pak se již obrátil a vydal se uličkou zpátky.
Následující vůz prošli aniž by se zastavili. Potom prošli další vůz a dostali se doprostřed vlaku. Minuli asi pět kupé až nahlédli do jednoho kde jen u okna seděla malá, schoulená rusovlasá dívenka.
,,Půjdeme sem.“ Navrhl James a otevřel dveře. Dívka se na ně ani neotočila. Sirius jen pokrčil rameny a pak se pokusil vyzdvihnout kufr na polici nad sebou. James mu pomohl a oba společně pak vystrčili nahoru i druhý kufr. Kluci, oba černovlasí se posadili naproti sobě a Sirius ihned začal hovor.:,,Jedeš taky poprvé?“ Zeptal se Jamese, který měl na sobě stejný černý hábit jako Sirius, který se ještě před odjezdem vlaku kvapně převlékl.
,,Jo jedu.“ Odpověděl. ,,Táta říkal že je to tam senzační. A nejvíc se těším na famfrpál.“ Rozpovídal se James o svém nejoblíbenějším tématu. ,,Loni jsme byli s taťkou na zápase Anglie proti Irsku. To jsi měl vidět!“
,,Jo, četl jsem o tom v Denním Věštci.“ Přidal se Sirius, kterého něco jako mudlovský fotbal na košťatech taky velice zajímal. Dalších deset minut mu James dopodrobna popisoval všechny úžasné akce a hody co si zapamatoval. V jednu chvíli se dokonce postavil na sedadlo a předváděl jeden z, podle něj nejlepších, odpalů.
,,No páni.“ Zazíral Sirius když mu James pověděl že protihráče kterého daný potlouk zasáhl museli ihned odvézt ke Svatému Mungovi a že nejméně měsíc nemohl chodit. Jakmile se James zase posadil otevřely se dveře kupé a dovnitř vešel drobný mladík už rovněž převlečený do hábitu. Poměrně dlouhé, rovné, mastné havraní vlasy mu zakrývaly polovinu obličeje s velkým orlím nosem. James ani Sirius mu nevěnovali větší pozornost ale oba zmlkli. Nově příchozí chlapec se posadil proti dívce, která se podívala na něj, a pak znovu vyhlédla z okna ven. Zřejmě nechtěla aby viděl její uslzené oči.
,,Nechci s tebou mluvit,“ hlesla.
,,Proč ne?“
,,Petty mě n-nenávidí. Protože jsme četli ten dopis od Brumbála.“ Dodala na vysvětlenou.
,,No a co?“
Střelila po něm pohledem hlubokého opovržení.
,,Je to moje sestra!“
,,Je to ale jen…“rychle se zarazil. Dívka, která byla právě zaměstnána otíráním svých slz ho neslyšela.
,,Už jedeme!“ Vyhrkl místo toho s neskrývaným nadšením ve svém hlase. ,,Dočkali jsme se, jedeme do Bradavic!“
Přikývla a i přes své slzy se mírně usmála.
,,Doufám že se dostaneš do Zmijozelu.“ Pokračoval chlapec očividně mírně povzbuzen tím, že se pousmála.
,,Zmijozelu?“ Vyhrkl James, který stejně dobře jako Sirius zaslechl celý rozhovor. ,,Kdo by stál o to, dostat se do Zmijozelu? Myslím že bych raději odešel, co ty na to?“ Otočil se na Siriuse, který se teď rozvaloval na sedadle proti němu. Sirius se k jeho překvapení vůbec neusmál.
,,Celá moje rodina studovala ve Zmijozelu,“ řekl.
,,A hrome,“ podivil se James a mírně na něj vykulil oči, ,,já měl dojem že vypadáš docela normálně!“
Sirius se mírně ušklíbl.
,,Třeba tu tradici poruším. Kam by ses chtěl dostat ty, kdybys měl na vybranou?“ Zeptal se pak s neskrývaným zájmem.
James se postavil a pozdvihl v ruce neviditelný meč.
,,Přece do! Nebelvíru, kam míří všechna statečná srdce! Jako táta.“ Odrecitoval a zase dopadl na sedadlo.
Nově příchozí mladík si pohrdlivě odfrkl a James se k němu výhružně otočil.
,,Něco se ti na tom nezdá?“ Zeptal se naježeně.
,,Ale ne,“ ujistil ho kluk ale jeho lehký posměšný úšklebek svědčil o pravém opaku. ,,Jestli ti více záleží na svalech než na rozumu…“
,,Tak kam by ses chtěl teda dostat ty, když nemáš ani jedno?“ Přilil olej do ohně Sirius. James se hlasitě rozesmál. Dívka u okna se rozzlobeně napřímila a zpražila Siriuse i Jamese pohledem.
,,Pojď Severusi, najdeme si nějaké jiné kupé.“
,,Ohóóó!“ zahalekal James.
,,Pojď Severusi najdeme si jiné kupé.“Napodobil James i Sirius její tón. James se ještě pokusil odcházejícímu Severusovi podkopnout nohu, ale nepodařilo se mu to.
,,Ještě se uvidíme Srabusi!“ Zavolal za ním James. Dveře kupé hlasitě zapadly a Sirius se rozvalil ještě o něco víc.
,,Vůbec nechápu co na něm ta holka vidí.“ Zakroutil hlavou Sirius.
,,Hmm a to by zase nemusela být tak hrozná.“ Prohodil směrem k němu James. Neseděli ještě ani minutu když se dveře kupé otevřeli znovu.
,,Čau, ahoj, nazdárek.“ Zahulákal drobný kluk se špinavě blonďatými vlasy a se zelenýma očima. Na sobě měl jen školní uniformu a hábit držel přehozený přes ruku.
,,Jsem Jesse, Jesse Twilight, jsem z Norwiche.“ Představil se neméně halasně. Hbitým krokem se přesunul k oknu kde prve seděla rusovlasá dívka se Severusem a usadil se sám. ,,A kdo jste vy?“
James se Siriusem se na sebe pobaveně koukli a pak se představili.
,,Super.“ Zaradoval se Jesse a pověsil si hábit na háček nad hlavou. Vypadalo to, že to však není jediné co v ruce držel.
,,Co to máš?“ Zeptal se zvědavě James.
,,Jéje, tohle je bičík na koně.“ Mrkl na ně Jesse a na ukázku jím pořádně švihl. Bičík zasvištěl vzduchem a praštil do sedadla hned vedle Siriusovy klece s Teddym. Ze sedadla se vznesl obrovský mrak prachu a Teddy vylekaně zahoukal a zatřepal křídly.
,,Jé promiň.“ Omluvil se Jesse sovičce a vůbec si nevšímal toho jak se Sirius zakašlal.
,,Tyjo,“ pokračoval neúnavě nový příchozí. ,,Máš fakt super sovu, jak se jmenuje?“
,,Teddy.“ Odpověděl chraplavě Sirius a opět klec přikryl.
,,Je fakt pěkná, ale já mám raději koně.“ Oznámil. ,,Doma, mimochodem máme fakt velkou farmu. Tak doma máme pět koní a v nedalekém lese je stádečko jednorožců. Jeden kůň je můj, jmenuje se Spirit. Každý den na něm jezdím. Ptal jsem se Brumbála jestli bych ho nemohl ustájit někde v Bradavicích, ale řekl mi, že toho má hajný moc na práci.“ Oznámil chlapcům. ,,Škoda, mohl jsem vám ho ukázat. Mám ho jen na fotce, ale ta je někde v kufru.“ Pokračoval ve svém monologu.
,,A to jen jezdíš?“ Zeptal se James.
,,To ne, taky chovám králíky, morčata a hrabáky, ale ty mám jen malé protože by nám mohli zbořit dům. Semtam si nalovím nějaké trpaslíky, ale ti vždycky zdrhnou.“ Vysvětloval a točil bičíkem v ruce.
,,Aha.“ Hlesl Sirius a trochu se uchechtl.
,,Jemináčku, hele krávy!“ Vyhrkl Jesse a nalepil se nosem na okno.
James se pleskl dlaní do čela a Sirius obrátil oči v sloup.
,,A co famfrpál, hraješ?“ Zeptal se James.
,,No, moc ne. Čarodějka je jen mamka, taťka tohle moc rád nevidí.“ Vysvětlil Jesse. ,,Raději mám pólo.“ S nadšeným úsměvem se na oba podíval a zamrkal. Zřejmě čekal že se chytnou.
,,Co to je?“ Zeptal se Sirius.
,,No, hraje se to na koních a…“ Jesse se pustil do zdlouhavé, asi půlhodinové přednášky na toto téma a Sirius by dal bůhvíco za to, kdyby se byl raději nezeptal.
Když Jesse právě líčil svůj poslední zápas a divoce přitom gestikuloval rukama, přičemž v jedné z nich měl naneštěstí i bičík, otevřely se dveře a dovnitř strčila hlavu čarodějka středního věku, která před sebou tlačila vozík plný jídla, nebo spíše řečeno sladkostí.
,,Dáte si něco milánkové?“ zeptala se.
,,No…“ usmáli se na sebe James a Sirius.
O pět minut později bylo celé jedno sedadlo schováno pod kupou různých pochoutek.
,,No né, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak!“ Zaradoval se Jesse.
,,Můžu?“ Podíval se na oba kluky.
,,Jasně.“ Odpověděl James, který se právě ládoval lékořicovou hůlkou.
Jesse zalovil v krabičce a vytáhl jednu žlutou.
,,Žůůžo, chutná úplně jako sláma.“ Pochvaloval si a spokojeně fazolku pokousal. Jamesovi při tom prohlášení lékořicová hůlka málem vyletěla nosem. Jesse ještě ve snaze najít další slámovou fazolku prohledal dvě balení Bertíkových fazolek. Po chvíli to však vzdal a zvedl se.
,,Jdu na záchod, za chvíli jsem zpátky.“ Oznámil chlapcům a zamířil ven. Jen za ním zapadly dveře naklonil se Sirius blíž k Jamesovi.
,,Nepřipadá ti, tak trochu jako idiot?“ Otázal se.
,,Docela dost.“ Uchechtl se James a začal do sebe cpát další lékořicovou hůlku.
,,Tak jsem tady!“ Ozvalo se ode dveří kupé asi za dvě minuty. Jesse švihl bičíkem a na Siriuse dopadlo několik kapiček nějaké tekutiny.
,,Ááá ty čuně!“ Vykřikl hned a otíral si hábitem obličej.
,,Neboj neboj.“ Uklidnil ho Jesse. ,,Spadl mi do záchoda, tak jsem ho musel umýt. Je to jen voda.“
James se na protějším sedadle svíjel smíchy až mu zaskočil poslední kousek lékořicové hůlky a on se divoce rozkašlal. Sirius mu silně praštil do zad a James se zase posadil.
,,Chcete vědět jak kašle kůň?“ Podíval se na ně Jesse se zářivýma očima.
,,NE!“ Vyjekli oba naráz.
,,Vem si ještě fazolku.“ Nabídl mu James a podal mu hned dvě krabičky.
,,Tak díky.“ Zaradoval se mladík a chvíli bylo slyšet jen hukot vlaku a mlaskání.
Za, teď již poklidnějšího hovoru, neboť bylo všem zúčastněným špatně od žaludku, se konečně vlak zastavil.
,,Á, jsme tady.“ Postavil se Sirius.
,,Skvělý.“ Vykoukl z okna Jesse. ,,Skoro tak to vypadá u nás na farmě. Ale je tam ohrada kde jsou…“
,,…koně! My víme.“ Zarazil ho James.
,,No jo!“ Zakřenil se na něj Jesse a začal se soukat do svého hábitu.
,,Pojď kámo mizíme.“ Špitl James Siriusovi a oba se Jessovi ztratili v uličce plné lidí.
,,Prváci zamnou! Honem prváci!“ Hluboký hlas patřil obrovskému chlapíkovi v kožichu a s lucernou v ruce. Měl delší kudrnaté, nebo spíše zcuchané, vlasy a huňatý plnovous. Na ty nejmenší studenty mával rukama velkýma jak víka od popelnic a všechny je řadil za sebou do dvojic.
,,Kufry tady nechte, vemou vám je do školy.“ Oznámil jim obr.
,,Ste tu všecky?“ Otázal se a rozhlédl se po teď už téměř prázdném nástupišti. Ostatní studenti se vytratili neznámo kam.
,,Poďte půjdeme k jezeru.“ Oznámil jim a vedl je úzkou pěšinou z mírného kopce. Tam už u břehu čekalo na tucet dřevěných loděk bez vesel.
,,Tak se usaďte a pojedeme. Snad sme nikoho nezapomněli, to by moh bejt velkej průšvih.“ Ubezpečil se obr a sám se usadil do jedné z loděk která se téměř zcela ponořila. Sirius s Jamesem si sedli do stejné loďky a k nim ještě přistoupil Jesse, který zase zářil štěstím že je konečně objevil a ještě jedna světlovlasá dívka která Siriusovi někoho připomínala.
,,Tak jedem!“ Zavolal obr a loďky se poměrně velkou rychlostí vydaly ven ze zátočiny. Chvíli pluli tmou když tu se za kopcem začal pomalu zjevovat obrovský, osvětlený hrad s vysokými věžemi, stojící na skále. Dívka co seděla se Siriusem, Jamesem a Jessem ve člunu se postavila aby lépe viděla. Zřejmě úplně zapomněla že je na vratké loďce a když se ještě o kousek naklonila aby spatřila už celý hrad, neudržela rovnováhu a žuchla do vody. Ozvalo se hlasité žblunknutí a všichni se otočili tím směrem. Dívka byla naštěstí tak pohotová, že se ještě stačila chytit konce loďky.
,,Počkat. Zastavit.“ Zatleskal obr rukama a všechny loďky se poslušně zastavili. James a Jesse pomohli dívce zpátky do člunu. Přičemž si oba důkladně namočili rukávy svých hábitů. Jesse přitom samozřejmě nezapomněl náležitě upotřebit svůj bičík.
,,D-díky.“ Drkotala zuby dívka.
,,No, není zač.“ Nechal se slyšet James a vykroutil si vodu z jednoho rukávu. Obr už mezitím loďky uvedl zpět do pohybu.
Dívka dopadla zpátky na své místo vedle Siriuse, který se na ni trochu zkoumavě podíval. Pak si svlékl svůj hábit a přehodil ho dívce přes ramena.
,,D-děkuju moc.“ Pokusila se na něj dívka usmát, ale přes to jak jí drkotaly zuby to moc nešlo.
,,Jsem Sirius.“ Zašklebil se na ni mladík.
,,Já C-Cate.“ Kýchla dívka a podala mu ruku.
,,Těší mě.“ Sirius si už vzpomněl. Byla to ta dívka co se natáhla v Krucánkách a Kaňourech. Hmm zřejmě si tu s ní na škole užijou hodně zábavy. Pomyslel si Sirius a pak už se stejně jako ostatní zahleděl na majestátně vyhlížející hrad, ke kterému se stále přibližovali.