Psíma očima

     Narodilo se nás celkem pět štěňat, mám tedy tři brášky a jednu sestřičku. Hrávali jsme si celá odpoledne na rozkvetlé zahradě, pošťuchovali se navzájem, prali se, až nás máma fena musela pokaždé umravnit. Moc si na své sourozence a na mámu nepamatuju, protože si pro mě jednoho dne přijeli tři pochodující panáci, dva velcí a jeden malý, dnes už vím, že se jim říká lidé. Nastoupili jsme do obrovské plechovky na čtyřech kolech, jeli strašně moc dlouho a daleko od domova, na který jsem byl zvyklý. Celou cestu mě držel nejmenší z těch tří v náručí, myslel jsem, že mě opatrností umačká. Nenechal mě dívat na cestu z okénka, a tak jsem mu to dal po chvíli jasně najevo, kdy skončil můj poslední oběd na jeho tričku. Měl asi velikou radost, ale já jsem se konečně na chvíli osvobodil. Konečně jsem mohl pozorovat svět za sklem, který jsem v životě neviděl. To vám teda povím, byla to úplná divočina!

     Po dlouhé cestě jsme přijeli k obrovskému domu s velkou zahradou, kde se plechovka konečně zastavila. Opět mě malý chlapec uchopil do náruče a pustil mě na krásně posekaný trávníček, kde jsem začal užívat svoji svobodu a radost ze života. Prvních pár nocí bylo těžkých, protože se mi stýskalo po mámě a sourozencích. Dostal jsem se však do dobrých rukou a každý den zažíval spoustu zábavy, hraní a krásné procházky po okolí se svými páníčky, a tak jsem na své trápení brzy zapomněl.

     Začali na mě volat divným slovem Dasty. Vůbec jsem nejdřív nevěděl, co to znamená, byla to pro mě úplná španělská vesnice, ale vždy, když jsem na zavolání tohohle slova přiběhl, dostal jsem za odměnu sladký piškotek, za který se to vyplatilo. Když jsem trochu povyrostl, začal jsem chápat, že to podivné slovo bude mé jméno. Kdybych se někdy zatoulal, nenašel cestu zpět domů a náhodou byste mě našli, tak to mám napsané na obojku, který nosím neustále na krku.

     Sedím často vzorně před domem na terase jako slušně vychovaný pes a vrtím ocáskem sem a tam. Podle páníčka mám krásně hebkou srst, která je zbarvená do temné černé barvy a ozdobena bílou náprsenku. Já vlastně nevím, jestli mě netahá za čumák, protože vidím jen černobíle, ale mám páníčka rád a důvěřuji mu. Mám tedy i krásné černé oči, kterýma rád koulím ze strany na stranu. Tam kde se objeví voňavá pečeně, tam jsem dřív než bys dohodil kamenem, protože za dobrý dlabanec jsem schopný udělat i kotrmelec.

     Často se u nás také objevuje kocour od sousedu. Pokaždé, když vyběhnu jako vítr, abych mu ukázal, kdo je tady v ulici pánem, odnese to spousta krásných květináčů, záhonky mojí paničky, ale nikdy ho nechytím. Když potom panička vyběhne ven a s hrůzou se podívá na tu spoušť, přiběhnu k ní a snažím se jí vysvětlit s čumákem od hlíny, že já za to vlastně nemůžu. Ale nikdy mi nevěří, a to mě potom nechce vidět celý den. Zalezu do svého pelechu a nevylézám, dokud nepřijde sama a neusmíříme se za pomoci dobrého pamlsku a dostane se mi také pohlazení za ušima.

     Mám také rád, když je krásné počasí a napustí se bazén. Rád do něj vždycky hupsnu a plavu čubičku. Zažíváme tam spoustu legrace. Někdy se však stane, že se hodně ušpiním na procházce a to na mě vytáhnou dlouhého gumového zeleného hada, ze kterého stříká proud vody, a vezmou k tomu šampón. V takové chvíli beru nohy na ramena a vzdoruji. Nikdy ne však dlouho. Vědí, že miluji uzené, a to se potom vždycky nechám na pláteček nachytat. Když ta vůně se zmocní mých chuťových pohárků tak, že mě nikdy nenapadne, co bude vlastně následovat.

     Miluji své páníčky a oni milují mě. Kdyby to nebyla pravda, tak by se o mě takhle pěkně nestarali, neházeli by mi míček a nevolali na mě povelem "přines", nedrbali by mě po zádech a nedbali by na můj vzhled, díky kterému se líbím každé fence v okolí. Já se jim za všechno odvděčím svojí přítomností, svými psími kousky a samozřejmě probdělými nocemi, kdy pečlivé hlídám, tedy když se mi nechce zrovna spát, což se moc často nestává, protože jsem každý den utahaný, jako pes.