Světluška pro Štěpána

Byl prosinec, sníh se sypal za oknem jako roztržená peřina. Do Vánoc chybělo jen několik málo dní
desetiletý Štěpán se jich už dlouho nemohl dočkat
a protože byl od narození nevidomý, přál si každé Vánoce znovu vidět maminku tatínka a nejlepšího kamaráda Petříka,jež bydlel v protějším domě.
Devět předchozích zim se nic zvláštního nestalo i přestože Štěpán dostal spousty hraček a jiných darů, jeho největší přání se mu ne a ne splnit, až letos se zdálo být všechno jinačí.
Tu noc před Štědrým dnem ležel malý Štěpán ve své posteli a přemýšlel o zítřejším svátečním dnu. Venku řádila vánice a vichr hnal vločky jako by v rukou třímal bič.
když tu najednou v pokoji cosi zablesklo, snad světla aut pomyslel si Štěpán, záře však byla čím dál víc jasnější a Štěpánovi se zdálo, jakoby seděla za okenním rámu. i přesto že venku byla velká zima a Štěpán byl jen v pyžamu rozhodl se otevřít okno,
jaké bylo jeho překvapení když světýlko skočilo do dětského pokoje a v září se objevila zářící postava kterou Štěpán mohl vidět.
ona postava se Štěpánovi představila jako Světluška a povídá:
,,Brzy bude Nový rok a bude se otevírat oční klinika v jednom vzdáleném městě, jediná podmínka je ,že se tam musíš s rodiči vypravit do Tří králů jinak se již nedostaneš na pořadník.''
Štěpánovi svitla naděje ,že by po letech mohl zase vidět.
Ráno u snídaně svůj noční zážitek vyprávěl mamince,ta mu z počátku vyprávění o Světlušce nechtěla věřit ,ale protože pracovala v lékárně
mohla se kolegů- doktorů poptat a skutečně ti jí o nově chystané klinice pověděli.
Vánoční svátky pominuly a po Novém roce se Štěpán chystal nastoupit na specializované oddělení. Tu Noc před plánovaným zákrokem ležel Štěpán na nemocničním lůžku a doufal, že se operace povede a on tak bude moci dělat to co jeho spolužáci ze školy.
Na druhý den přijela do nemocnice i Štěpánova maminka která čekala na chodbě na konec operace, po několika hodinách se konečně otevřely dveře od sálu a z nich vešel starší doktor
a sotva uviděl hochovu maminku tak povídá:
,,operace se povedla Štěpán zase uvidí jen teď bude muset pár dní nosit černou pásku přes obě oči aby si jeho zrak zvykl na okolní prostředí, zítra může Štěpán domů ''
To si ani neumíte představit jak byla chlapcova maminka šťastná a lékař jí proto dovolit navštívit Štěpánův pokoj i přesto že měl černou pásku přes obě oči poznal přítomnost maminky a ze široka se usmál. ta u něj byla ještě několik hodin, povídala mu co vše bude se zrakem dělat nového, Štěpán by jí poslouchal ještě dlouho, když v tom se otevřely dveře a doktor řekl mamince, že skončili návštěvní hodiny a bude muset odejít.
Druhý den volali Štěpánově mamince , že si pro chlapce může přijet, po příjezdu domů musel chlapec odpočívat, teprve po týdnu mu maminka sundala černou pásku a protože byla noc tak si Štěpán nejprve myslel, že nevidí, ale jakmile pohleděl z okna, kde panovala jasná noc zahlédl nejprve veliký měsíc a hned na to desítky hvězd,jež zářily jako světlušky.