Polární Škvár 5

5

Poté, co konečně usnul, přemístil se do barevného snu. Odehrával se u čerpací stanice Texaco. Snílek měl v úmyslu natankovat benzin. Situaci ale využila sličná latinka, jež se rozhodla, že mu vyčistí okno stěrkou. Vydávalo to vlezle klouzavý zvuk. Snílek se nemohl nabažit její výstavní postavy. Lichotilo mu, že na něj přes už čisté sklo mrká, je ním úplně posedlá, v oko má plamínek a on po ní touží. V tom mu došlo, že spí. Neměl totiž řidičák a věděl, že až ho přece jenom bude mít, vejde v platnost embargo na benzin. Otřepal se. Zvuk přešel v dozvuk.

Unavené oči obrátil k oknu a ke svému překvapení zjistil, že si dal někdo tu práci, aby na přimrzlé sklo nakreslil zeměkouli. Mířila na ni šipka zpoza okraje, která navazovala na neznámý asteroid. Šlo o její dílo? Co si z toho měl vzít?

HeJo42 si umínil, že tu hru dohraje za každou cenu. Kdo ví proč, myslel na ni a na její culíky. Proč? Proč vůbec? Hrozila srážka těles?

Když stanul na prahu otcovi pseudoklubovny, zjistil, že pilní rodiče už fungují. Netušil však, co mu to cestuje v žaludku. Hladem to rozhodně nebylo.

V televizi zrovna dávali Kanada má talent. Henrik nedbal na to, že ten brak matka koutkem oka sleduje. Získal totiž spojence, pod jehož záštitou teď hrál. Odtušil, že je to malinko nefér, ale co z toho. Henrik se usadil a jeho tvář ozářila televize. Nepostrádal sponzory, ba ani klan. Bude mu ta malůvka k něčemu?

Protentokrát se mohl opřít i o majora, jenž mu držel pěsti. ,,Go Henry go!ʺ skandoval. Henrik se soustředil, seč to jen šlo. Oproti novým hrám, kde ho vývojář vodil za ručičku, byla retro hra daleko obtížnější. HeJo42 si přestal myslet, že všechno staré je z principu horší. Jednoduše to bylo jiné, neboť i ta doba byla jiná. Musel se i on přizpůsobit. Především se řídil tou malůvkou z okna. Nakonec finální boss padl! Henrikova pravička vystřelila triumfálně do vzduchu.

,,Go Henrik go!ʺ upravil si otcův popěvek. Tu se mu na ruce objevila husí kůže. Vítězoslavně si plácl i s otcem a dočkal se i jeho chvály. ,,Potatil ses Henry!ʺ sdělil mu hrdě, čímž na sebe prozradil, že i on býval dřív vášnivým hráčem.

,,Vyhrál si turnaj daddy?ʺ zajímalo syna.

Otec pokrčil rameny. ,,Za nás se turnaje moc nepořádaly.ʺ

,,Na co máš teda dva joysticky?ʺ ukázal na ovladače.

Otec se zazubil. ,,Yes. S friends jsme hráli pořád. Potíž je v tom, že jsme museli sedět vedle sebe. Věř nebo no, ale dřív síť vůbec neexistovala!ʺ

Synovi spadla brada. ,,Really?ʺ nevěřil, že je to vůbec možné.

,,O to větší náhoda je, že jsem potkal tvou mother. Letěl jsem náhodou do Odense a myslel si, že na starý kontinent už padá prach. Cítil jsem se jako mistr světa. Přesto jsem podlehl kouzlu přítomné Agnes a nelituju toho,ʺ podělil se. Matka ho za to odměnila polibkem. Henrik už neohrnoval nos. Už si nemyslel, že jsou trapní. I oni byli mladí. Měli své sny a touhy. Otec měl povídavou náladu a syn mu naslouchal jako nějakému šamanovi, jenž zíraje do ohně vypráví báje.

Henrik šel toho zdánlivého večera spát v přirozený čas. Co mu den dal? Herní avatar by jistě vyzdvihl zdolání retro hry. Nicméně reálný Henrik byl rád za to, že přehodnotil svůj postoj ke starší generaci. Byli si podobní, i když vyrůstali v před jinými kulisami.

,,Kulisy, kulisy,ʺ opakoval si před spaním hráč a předtím, než se vydal no snu, vybavila se mu ta drzá autorka malůvky na okně. Říkal si, že na to, že v jak nehostinné zemi se narodila, byla uvědomělá a zároveň vtipná. Celkově vzato mu přišla nevšední a tím pádem i zajímavá. Co mohl soudit z prvního dojmu? Musel se o tom přesvědčit sám. Musel jí poznat.

  - to be continued -