Polární Škvár 7

7

Cesta započala v 6:06 atlantického standardního času. Handicap se uváděl -4 a stejná byla i teplota v stupních celsia. Teplý oděv byl samozřejmostí.

Kráčeli tím směrem, kde stál radar a trčela černá skaliska. Henrika napadlo, že by mohl zachytit signál. Na mobil však zapomněl a kupodivu mu to ani nevadilo. Nutno říci, že o jejich pouti nikdo nevěděl. Obešlo se to totiž bez focení a i bez streamů. Seddy je zdárně vedla i bez kompasu, šála za ní vlála a sníh jim praskal pod nohama. Dalo by se říci, že ona byla tím kompasem. Zámraz naštěstí ještě nenastal.

Pouť trvala hodinu, dvě, tři, ho bolely nohy, nicméně bavil se. Stal se součástí výpravných filmů při nichž usínal? Dejme tomu, že  teď si připadal jako ve snu. Čas šel stranou. Vypozoroval, že střecha světa je samá anomálie. Obloha měla podvečerní odstín, třebaže bylo poledne a skaliska se nehnula ani o píď, třebaže se přibližovala. Šlo o divadelní kulisu?

Henrik zahnal deziluzi dotazem. ,,Co tvá polovička?ʺzajímal se. 

,,Co je ti do toho?ʺ odsekla ona. Co ta náhlá nerudnost? Došlo mu, že to mohlo vyznít jako otázka "Chodíš s někým?" To ho zrovna neza … nebo snad … inu, další nejistota. Jistojistě stočili kurz na východ, což Henrik poznal podle toho, že spatřil srpek měsíce. Vzápětí pohlédl opět na kompas, tedy na Seddy, tedy na její za … zamrkal, načež se zasekl jak starý procesor. Zmizela?

,,Tudy Andersene!ʺvolala již z ledové římsy.

Henrik se nenechal zahanbit a po kratičkém zaváhání, vyšplhal za ní. ,,Znáš to tu jak své boty!ʺ pochleboval jí, poté co jí stanul po boku. Ledovec mu připomínal alabastr, do něhož nějaký neznámý umělec vyřezal drážky.

,,Zkoumám ráda,ʺpřiznala se. ,,Gróňané žijí jen na pobřeží. Far taky,ʺ dodala informaci o svém otci. Čím si zasloužil její důvěru? Vždyť jí před pár dny nazval Eskymačkou! Seddy byla nejspíš nad věcí. Dodala ještě informaci o své matce. ,,Mor život v Qaanaaq omrzel.ʺ

,,Ty nejsi zdejší?ʺdivil se tomu a váhal, zdali si má srdíčko vylít i on. Zavrtěla hlavou, že není. Dál to ale nespecifikovala. Místo toho jí mysl přišla zajímavost. ,,Věděl si, že Grónsko je mocností v počtu sebevražd?ʺ

,,To není moc záviděníhodné,ʺ zaklepal si na čelo Henrik.

,,Leda bys byl Japonec!ʺ vycenila na něj zuby a on objevil škvírku mezi nimi.

Přišlo mu to dosti originální. Rovněž si vzpomněl na tvrzení nanynek, že touto vadou jsou obdařeny rajdy. Seddy mu však do této kolonky vůbec nepasovala. Byl naivní? Proč o tom vůbec přemýšlel? ,,Leda,ʺ připustil pobaveně.

Náhle se před nimi rozprostřelo zelené údolí, které kupodivu nezmizelo pod sněhem. ,,Greenland?ʺprohodil Henrik, věru smysl mu to nedávalo. Potom jí doprovodil k jámě, co se klikatila kamsi do hlubin. Co mu chtěla ukázat? Žila s matkou v jeskyni? Byla Yetty jen napůl? ,,Kam to vede? Do podsvětí?ʺ uchechtl se. Otázka byla protkána tichem. Naznačila jen, aby šel za ní do tmy.

Henrik měl pocit, že sestupují. Jáma totiž pocitově přecházela v jeskyni, takže ho znepokojoval každičký krok. Po určité době mu docházelo, že stěny nejsou přírodního rázu. Říkal si, že musí snít. Rázem i ozvěna změnila znění. Pokud by šlo o sen, mohlo to postrádat logiku. Jenže on viděl, slyšel, cítil to … cítil to. Ale co?

Když v tom se před nimi cosi zjevilo. Přidal do kroku, aby se o tom sám přesvědčil. Tu ho zaplavil údiv. Spatřil totiž cosi, co považoval za podivná obydlí a po delším zkoumání polemizoval na tím, že jde možná o celou osadu, kterou v minulosti pohřbil led. Jak dávno? Nelitoval toho, že s ní na to tajuplné místo šel.

Hned nato přejel prstem po zdi, čímž svůj otisk vtiskl do prachu. Nato se spontánně otočil jak optika majáku, aby vypozoroval jakousi dutinu. V té později napočítal dobrou dvacítku staveb, které čímsi připomínaly, div se světe, týpí. Přesto byly vytesané z kamene. Totální výplod abstraktní fantazie.

,,Objevila jsem to nedávno!ʺ zubila se tázavě, což ho donutilo k zamyšlení. Zdálo se mu, že zahlédl i sloupy. Mohlo jít o mramor? V nejzazším Grónsku? Už se nedivil ničemu.

,,Fascinující,ʺvyjekl ze sebe a zíral na příbytky v tom zapomenutém zákoutí. Šálil ho zrak? Kdo ho postavil? Vikingové? Inuité? Indiáni? Hledal příměr, k němuž by mohl tento objev přirovnat. Skryté levely? Easter eggy?

,,Věř nebo ne, ale onehdá jsem zíral na prachobyčejnou televizi,ʺ odmlčel se nabubřele Henrik a upřímně čekal, že ji to pobaví. Nesmála se. ,,A tam vyprávěli o kolapsu doby bronzové.ʺ

,,To sis vymyslel?ʺ nevěřila mu.

,,A proč bych to dělal? Kdysi v mínusových letech prý existovaly v úrodným půlměsíci starobylý říše. Egypt, možná Babylon, Mykény, ale nechci lhát. Pravdou je, že existovaly až moc dlouho. Zvláštní je ale to, že je někdo vyvrátil úplně znenadání!ʺ

,,A kdo?ʺ zeptala se Seddy a zatímco čekala na odpověď, kroutila si pramínkem havraních vlasů. Henrik se na dramatickou pauzu vykašlal. ,,Mořský národy!ʺ upřesnil to poutavým hlasem. ,,Vtipný je, že nikdo neví o koho šlo!ʺ

Seddy se zarazila. ,,Chceš tím říct, že Gróňané vyvrátili Egypt jo?ʺ zeptala se.

Henrik pokrčil rameny. ,,Bylo by to hustý, nemyslíš?ʺpronesl na závěr zasněně.

,,To zase jo,ʺ připustila Seddy a v ten moment se mu zazdálo, že se zatřpytila. Čím to mohlo být? Vždyť Slunce do jeskyně nemohlo. Zhola nic se odněkud ozval rámus. Seddy se lekla a instinkt jí radil, aby urostlého jinocha objala.

Aby bylo jasno, i on měl srdce v kalhotách. Situaci však prokoukl. ,,Chill! To jsou jen krápníky,ʺ ujistil ji konejšivě, riskl to a pohladil jí po havraních vlasech. Lichotilo jí to. Zvedla koutky a obočí jí sklouzlo za okraj. Vzhlédla k němu, její oči se otočily v sloup a už už se mohli políbit. Cítil to. Cítil. Toto měla na mysli?

Jenže místo toho, aby se dotkli ústy, srazili se nosy. Bylo to roztomile nemotorné, no a krápníky jim k tomu vyhrávaly.

HeJo42, jakožto správný influencer, pronesl to, co ho na první dobrou napadlo.

,,Můj první eskymácký polibek,ʺ zazubil se, díky čemuž ten zážitek rozbil jako krápník.

Seddy se nafoukla a hbitě mrštila rukou. A tak se stalo, že se jeho tvář octla v kolizním kurzu s její dlaní. Facka to byla hlasitá, přičemž on stál zaraženě jak solný sloup.

,,Rasisto!ʺ odsekla Seddy, otočila se na patě své sněhule a odešla.

Samozvaný idol nevěřícně civěl. Upřímně byl šokován. Ovšem nezdržoval se. Bez GPS by totiž zabloudil. Táhl se potupně za ní, neboť jen ona znala cestu do Thule.

 

  - to be continued -