Včela, Meresjev, Zajcev, Iljič a taky já

Včela, 

Měla mě v merku jak sniper
Jen mě zaměřila a už mi ho fláká přímo mezi oči
Chvilkovou palčivou bolest vystřídal silný otok.
Přestával jsem vidět, dýchat a ztrácel vědomí
Pro jízdu na motorce nedobrá konstelace
Ještě z posledních sil jsem sjel na polní cestu a stroj položil
Pád zmírnila mršina divočáka u kraje cesty.
Ukrutný smrad a množství červů
Hejno vran trhalo jeho zbytky
Napadly i padlého jezdce
Měl jsem pech
Oči byly jejich první pochoutkou
KlovalI nos, ústa, paže
Z útrob hrudního koše odnášeli srdce, játra, plíce
V noci nastal pomyslný klid
Přišel jen hladový všežravý, masožravý ježek, malá myška a hejno komárů
K ránu pak tlupa divočáků uspořádala orgie
Mizel jsem v jejich mlaskajicich mordách
Necítil jsem bolest ani strach
Jen pocit zmaru
Byl jsem tu stále všemu přítomen
Už jsem se neviděl jen vnímal
Pach ducha té mé osoby
Přemýšlel jsem nad hrdinským činem Meresjeva, který bez nohou přeplazil velkou část tajgy a stepi Ruska
Asi měl to štěstí, že nepotkal vrány, ale jen zloděje bot, který mu nohy "šikovně" amputoval.
Pahýly omotal zbytkem válenek a Rudým právem a přes to, nebo právě proto, nebyl v prdeli jako dnes já.
V touze po setkání s Iljičem se zocelil.
S puškou v ruce a s ohněm srdci, uháněl vpřed partyzán, zpíval si.
Hladový a roztrhán, dodávám.
Kde se vzal, tu se vzal turista, houbař
Viděl v poli položený stroj.
Vytlačil jej na cestu, srovnal řidítka zkusil startér.
Motor zavrčel a z houbaře se vyklubal náruživý kleptomanský motorkář.
Naskočil na stroj a pod plným plynem v oblacích prachu zmizel z obzoru
A já teď tady na něj, prevtělen do včely u cesty číhám
Až pojede okolo, jasně ho jako Zajcev zaměřím....
A na hruď připnou mi medaili