Hospodyně

Hospodyně

„Ženská ze sebe dokáže udělat neuvěřitelný strašidlo,“ volá od televizní obrazovky pan farář. „Koho ona chce na tu svou figuru ulovit, když si dá na tričko nápis LOVE?“

„No jo,“ utrousí Patricie a staví před něj tác s večeří. „Jez, ať ti to nevystydne.“
„Tak se aspoň podívej,“ vybízí ji důstojný pán. „Copak nemáš kouska smyslu pro humor?“

Patricie sjede okem tlustou ženskou na obrazovce. „Ale mám,“ řekla melancholicky. Akorát že každej humor má v sobě i smutnou stránku. Já nejdřív vidím tu smutnou…“

Chystá si knížky do aktovky a pan farář se diví, kam jde.

„Je pátek, jdu dělat k Novákovům duchovní cvičení,“ říká, a sama uznává, jak ten týden rychle uběhl.

Na cestě k Novákovům zahlédla Patricie na humnech Marcelku ze Svojšovic. Holka k nim poslední dobou často chodila na faru. Pravidelně taky chtěla důstojného pána k telefonu: měla dotazy k svému evangelizačnímu působení ve Svojšovicích.

Dnes nešla Patricii vstříc. Zašla někam za Bulákovic statek. Co tam má asi na práci? Leda jít na švestky či krmit Bulákovic slepice.

U Novákových se sešlo devět ženských. Chtějí se vypovídat ze svých starostí, problémů s dětmi, hádek se sousedy… ne poslouchat Patriciiny výklady z biblické dějepravy. Pat se naučila tyhle prosté venkovské události převádět na biblické příběh, nacházet paralely. Naši předkové to taky neměli lehké a museli si umět poradit – a pokud možno se přitom nepozabíjet.

Matějíčková se s práčem přiznala, že jí ten starý kozel zahejbá. Patricie oprášila proslulého proutníka Abrahama, připomněla, co měl ženských a nemanželských dětí, a přesto ta jeho Sára byla pro svou chytrost první a jediná. Všechno dění u Abrahama vlastnoručně dirigovala, Abraham klopil uši a poslouchal. Pokud už ho zdánlivě nechala jednat samotného, jako v té neslýchané záležitosti s obětováním Izáka, měla stejně všechno pod palcem a dopředu věděla, jak to dopadne. Patricie se tak rozohnila, že podle ní i toho berana do roští nastražila sama Sára, pochopitelně až potom, co celou věc kvůli zkoušce Abrahamovy věrnosti předem dohodla s Hospodinem.

Ženské Patriciiny úvahy zaujaly. Vymýšlely, jak vyzrát na tu couru, co svádí starého Matějíčka. Duchovní cvičení mohlo pokračovat bez Patricie. Vymluvila se, že důstojný pán je dnes nějak špatný, musí se na něj podívat.

Nešla jí z hlavy Marcelka. Tušení ji nezklamalo. Poblázněná dívčice klečí u nich v saloně před panem farářem na kolenou a pláče. Důstojný pán ji hladí po ramenou.

Patricie musela hlasitě zakašlat, aby ji vzali na vědomí. Marcela si utírá oči, důstojný pan mrká za brejličkami a vysvětluje Patricii, že Marcelka přišla ke svaté zpovědi

Patricie míní, že Marcelka už jistě dostala rozřešení a pozvala děvče na švestkový koláč. Uměla ho výtečně. A věděla, že jakmile předloží tento svůj cukrářský výrobek, staroch se otřepe ze všech svých starostí a trapasů a rychle nabude duševní rovnováhy.

Marcelka se jaksi nemá k tomu, aby vstala. Šátrá vzadu rukama po ramínkách od laclu a v rozčilení je nemůže najít. Plandají kdesi vzadu na sedince.

Patricie udržela v obličeji vážný výraz. „Že sis urvala ty kšandy Bulákovům na švestkách? Jen nezapírej, já tě viděla, jak zahejbáš k jejich aleji! Pojď do kuchyně, já ti to opravím.

Půjčila Marcele šatovou zástěru a zaměstnala ji krájením koláče a vařením kávy.

Zatím se zručně oháněla jehlou na Marcelině laclu a šití si vzala i do salonu. Marcela ji marně ujišťovala, že už musí jít, že je to dávno dobrý…

Patricie se však nedala rušit a bavila Marcelu i pana faráře různými historkami z bible, kdy roucha měňavých barev, roztržená či jen natržená nejen komplikovala lidem život, ale i urovnávala rodinné spory…

Konečně vyzvala Marcelu, aby se šla do kuchyně převléct. Přitáhla si židli blíž ke starému pánovi, pohladila ho po řídnoucí kštici a ujišťovala ho: „Uvidíš, jak to bude Marcelce slušet!“

Marcela vběhla do salonu celá rozzářená. Na laclu od texasek má velký červený nápis LOVE.

„Paní hospodyně, to je boží! Vy jste tak šikovná!“

Patricie skromně přiznává, že nápis viděli s panem farářem na jedná herečce v televizi a že se důstojnému pánu líbil.

Marcela se loučí, utíká se pochlubit holkám i domů mamince a sestře.

Panu faráři se roztřásla bradička. „Copak, starouši,“ stírá mu Pat cípem zástěry slzičku. „Že bys neměl smysl pro humor?“