Matthias

2:30 – Šestadvacetiletý mladík jménem Matthias R. Poole si zapaluje cigaretu a usedá ke svému stolu na němž je psací stroj. Stůl je masivní ze starého dubu a jen jeho oprýskaný lak naznačuje jeho pokročilý věk. Vedle psacího stroje je položen popelní s mnoha již dávno vyhaslými nedopalky, sklenice s ledem a skotskou wisky. Hned za popelníkem se leskne malý stříbrný kliček od první zásuvky stolu. V této zásuvce má Matthias dlouho uzamklý revolver. Nikdy ho ještě nepoužil, ale už nesčetněkrát jim vyhrožoval, vyhrožoval ostatním životům, ale i tomu svému, že to s ním skončí. Nikdy, ale nedošlo na víc než na slova a tak tam čeká. Čeká ve své dřevěné komoře, až bude poprvé moc život drát.
Matthias založil papír do stroje a začíná psát. Začíná psát svůj příběh, který kdysi dávno začal a pokračoval až do dnešní noci.
„ Mé Milé, všechny mé milé, které jste mě kdy milovali a já miloval vás. Vzpomínám na vás právě teď.
Na tebe Caroll, mou první sexuální zkušenost. To ty jsi mě již dávno uvedla do všech tajů hříšných těl. To tys mě naučila všechno co jsem potřeboval. A já tě za to miloval. A nejen za to, tehdy jsem tě miloval za všechno za co jsem mohl, ale asi nejvíc za to, že jsi mou lásku potřebovala. A já jsem ti jí tak rád dával. Nevím, ale co se to se mnou stalo, začal jsem tě podezírat z nevěr, kdy se jen dalo. Podezíral a sledoval jsem tě jako zhrzený ohař, ač jsem neměl proč. Až jsem tě jednou mou žárlivostí vehnal do náruče jiného. A pak jsem na tebe mohl křičet a vyčítat ti to, ale tobě už to bylo jedno. Ty jsi si našla štěstí v jiném obětí než v mém. Promiň.
I na tebe Barbaro myslím. Na lásku, o které jsem si myslel, že jí dávám jen pro tvou potřebu. Ale pak jsem si trpce uvědomil, že tu lásku nedávám pro tvou potřebu, ale pro mou. Vzpomínám si na to, jak jsem tě obviňoval za všechny naše problémy. Protože já jsem přece dával tolik lásky… Bohužel, ale ne tobě, ale jen pro mě samotného. Když jsem se s tebou rozešel cítil jsem jak tě nesnáším, že neobětuješ tolik lásky jako já. Vzpomínám si i na to jak jsem tě potom pomlouval. Promiň
Myslím na tebe Suesan. Na to jak jsi přišla za mým srdcem a jedním fouknutím jsi jej celé vyléčila a očarovala magickým kouzlem. Na to jak jsem myslel jen na tebe celé dny a nebyl jsem schopný se na nic jiného soustředit. Na to jak jsem se po každé hádce zhroutil a sesypal, protože jsem myslel, že o tebe přijdu. Ty jsi mě naučila, uvědomovat si své chyby. Tys mě naučila nemyslet jen na sebe. A za to tě nenávidím a miluji i teď, protože do mého života vstoupila i jiná žena. Bylo to v momentě, když naše láska skomírala a já v ní objevil nový plamínek mého srdce. Nikdy jsem tě nechtěl opustit, ale přesto jsem tě podvedl. Nenávidím tě za to, že jsi mě tak milovala… Mé srdce je teď na tisíce malých častí a já nevím jak dostat je v celek. Nenávidím tě za to, že musím sedět nad tímto papírem a ničit se. Kdybych tě nepoznal, nic by se nestalo. A ty zrovna přicházíš, slyším jak otáčíš klíčkem v zámku.“
Matthias vytáhl papír ze stroje, vzal pero a něco napsal rukou. Položil pero vedle papíru a šáhl po stříbrném klíčku. Odemkl zásuvku a rychle vytáhl revolver.
Když Suesan vešla do bytu, uviděla světlo v pracovně. A rozhodla se jít za ním. Hned jak otevřela dveře, tak uviděla hlaveň revolveru, jak jí míří do obličeje. „Nashledanou Suesan.“ Jen řekl Matthias. Než Suesan stačila jen otevřít ústa, přesunula se hlaveň k Mattiasově hlavě a ten zmáčkl spoušť. Zazněl výstřel a krev dopadla i na dopis vedle stroje. Na dopis, kde bylo rukou napsáno Odi et amo.