Suvenýr

Slunce se pomalu koulelo za obzor a palmy házely stíny na terasu. Ze vnitř se ozývaly lidské hlasy, šoupání židlemi a cinkání příborů, jelikož zrovna byla večeře. Ticho na terase prolomilo popotáhnutí, které se po chvíli proměnili v tlumené vzlyky. Vůně z kuchyně byla za chvíli také ty tam. Ne že by to přestalo vonět, ale začalo vonět něco jiného. Silná pánská voňavka. Snažila se zastavit pláč, ale nešlo to. Jen stál ve dveřích, věděla, kdo to byl, ale odmítala se otočit. Přála si, tolik si přála aby k ní přišel, aby jí objal, ale pořád nic.
Slunce zapadlo úplně, její pláč se alespoň trošku utišil. Utichlo také cinkání vidliček a nožů, zněla hudba. Pomalu se zvedla a otočila se, viděla ho, ale nechtěla se na něj koukat, pořád tam stá a skoro usínal. Její pohyb ho vytrhl z rozjímání, zbystřil a pohodil hlavou. Elegantní chůzí došel až k ní, nebyla schopná udělat krok. Nabídl jí rámě, a ona se ho opatrně drapla. Dovedl ji doprostřed parketu a přitáhl ji k sobě. Bylo jí všechno jedno, už vůbec nemyslela na to, nač myslela před chvílí. Mírně začal tančil s ní pomalou rumbu, bez ohledu na rychlé tempo hudby, která se ozývala ze sálu na hotelu.
Bezmyšlenkovité pohyby přerušilo křičení nadřízeného, který se promenádoval u bazénu a vyvolával jeho jméno. Udělal s ní poslední otočku, políbil jí a vytratil se jako pára nad hrncem.
Odpotácela se z terasy a zamířila na pláž. Celou si ji prošla a nedbala a křik domorodců. Kteří si očividně mysleli, že všechny Češky tam jednou kvůli nim. As po dvou hodinách se vrátila na hotel, kolem své ložnice však jen prošla, a pokračovala v krasojízdě až na pokoj 313 o kterém „čirou náhodou“ věděla, komu patří. Třikrát jemně zaťukala. Zevnitř se ozvaly kroky, zaklapnutí klíče a dveře se pomalu otevřely. Za nimi se nejdřív objevily vykulené oči následně muž s ručníkem kolem boků a zableskly se bílé zuby.
Přešlapovala na místě najednou si uvědomila jak je to trapný a přemítala proč tam vůbec šla a začala červenat, poněvadž ze sebe nevydala ani slovo. Asi vytušil co se jí teď honí hlavou a ušetřil jí trápení a posunkem naznačil, aby šla dál.
Stoupla si doprostřed pokoje a červená barva, která jí zaplnila obličej ji ne a ne opustit. Zeptal se jí, jestli chce něco k pití a dal jí na výběr vodu nebo vodu, že nic jiného tu nemá, a opět vystrčil světu na odiv zářivý chrup.
Vykoktala že klidně a posadila se. Za chvíli přicupital s dvěmi sklenicemi a vesele jí jednu podal. Sedl si vedle ní. Ona už na nic nemyslela, skoro na nic, jen jí vrtalo hlavou, jak rychle asi spadne osuška na zem....
Den na to už seděla v letadle s kapesníkem durch a černými brýlemi v domnění že s nimi nebude tak nápadný pláč. Přemýšlela, jestli ji ta dovolená stála za to trápení...
Dva měsíce na to jediné co jí teď zajímalo byly její ranní nevolnosti. Horlivě zírala na těhotenský test. Svět se jí zatočil pod nohama, přivezla si malý dýchající suvenýr.