Hodili mě do vody a řekli plav!

“Haló tady Tomáš, kdo volá?” “No konečně ty vole, kde se flákáš? Čekáme na tebe už hodinu, máš ty prachy?” “Nazdar, to ses ty Kony, hele mám problém. Naši se zasekli doma a nemám je jak vzít.” No to si děláš srandu, tak my domluvíme a seženeme takový bezvadný zboží a ty to necháš plavat. Teda “kámo”, měl sem tě za někoho jiného.” “Nekřič na mě, nějak to udělám a za půl hodiny jsem u vás.”
Polorozpadlý telefon zahodil do rohu malého, neuklizeného pokoje, kde tráví poslední dobou čas pouze na vyspání. Dopnul si děravé kalhoty a natáhnul si bílé tílko, které mu ladilo k jeho bílým pažím. V odlesku zrcadla pozoruje kukuč vyhoukané sovy. Otázky, které mu leží v hlavě mu nedají pokoj. Projel si poškrábanou rukou vlasy, přiblížil se ke své podobizně a přemýšlel. “Nehodlám ztratit partu, jdu na to.” Vykročí z pokoje směrem k ložnici, kde mají rodiče schované peníze. Již dlouho o nich věděl. Rychle si vzal deset tisíc korun. Těch barevných papírků tam zbylo jen pár. “Snad si toho nevšimnou.”
“Hele už je tady, kde máš prachy.” “Tady.” ”To je všechno? To si ze mě děláš srandu, z minula mi dlužíš za tripa aspoň čtyřku. No nepočítej s tím, že toho dostaneš hodně, tohle ti musí stačit.” Podal mu balíček zelené rostlinky a řekl: “táhni!” Stál sem tam s opařenou hubou asi půl hodiny. Nevěděl co dělat. Ubalil sem si trávu a zhluboka ji inhaloval. Všechno mi přišlo najednou hrozně směšný, smál jsem se a užíval pohody, kdy mě nic netíží. Asi o půl čtvrté jsem se probral z opojného stavu a zamířil do postele. Při hledání klíčů se rozletěly dveře jako kulový blesk. “Můžeš mi laskavě říct kde si se flákal, ihned pojď sem!” Nestačil jsem odvětit ani pozdrav. Táta mě svojí silou táhl do kuchyně a křičel. Nezajímalo ho, že všichni kolem spí. “Kde jsou moje hodinky a peníze? Co to tady máš?” Z kapsy mi vypadnul pytlík zbylé marihuany. “Vypadni!”
“Brrr, to je ale zima.” Probouzím se na jedné nejmenované stanici metra beze sil, bez peněz, kamarádů a bez domova. Říkal jsem si, že nemám co ztratit, ale teď jsem přišel na to, že slova dělají činy, ale už nemohu odčinit to, co se stalo. Probírám se z polospánku s hladem, něco bych si dal. Však na drogy už nemám ani pomyšlení..zatím