Novinový osud

Bylo krásné ráno. Opravdu nádherné.
Přesně takové díky němuž věříte, že svět zase bude o něco lepší, že vy sami budete lepší. Vše se náhle změní. Jenže s tímto pocitem máte už takové zkušenosti, že ani nevěříte, že by se něco mělo změnit. Spíš si uvědomíte, že tento den bude ještě horší. Horší než ty předešlé.

Petr vstal. Otevřel okno. Vyhlédl na ulici. Do svých zatuchlých plic nasál nový čerstvý vzduch. Chvíli zhluboka dýchal. Jednou, dvakrát, třikrát.
Od okna popošel ke stolu, kde se válely staré noviny. Vzal je do rukou a s jedním zalepeným okem četl titulky. Popravdě jen tak přelétl pár stránek. V paměti mu utkvělo něco málo o registrovaném partnerství, boji proti obezitě, stoupající nezaměstnanosti a o nějakém chudákovi, co skončil pod tramvají.
Petr si uvědomil, že by ani nepoznal, že jsou tyhle noviny už týden staré. Pořád ty stejné články, pořád ta stejná slova.
Pro každý den stejné události. I na dnešek sedí tyhle noviny..
Poslepu nahmátl láhev a přihnul si trochu piva.
No, fuj ta teplá břečka! Ten patok! Nechutně teplý, všechno kolem nás je teplý (viz. registrované partnerství str. A2).
Prásk, bouchl Petr s lahví pod stůl až se žlutavá tekutina rozprskla po bílém koberci a vytvořila motiv spirály.
Pošta, no jasně! Rychle do schránky. Petr jen tak naboso vyběhl za dveře. U rohožky se válela hromádka papírů. Reklama na akční ceny a jeden dopis. Kdo asi tak píše? Petr zbrkle trhá obálku.
První, co spatří je emblém firmy, ve které pracuje.
Ne, to snad ne! Petrovi se hroutí papír pod rukama a svět pod nohama.
To je výpověď! (Nezaměstnanost stoupá str. 6.) Zdrcený muž neví, co dál, kam skočit, co dřív udělat. Vše tak najednou ztrácí váhu. Vše je nic. Nic je vše!
S tak zkaženou chutí se Petr rozhodl zamířit k ledničce. A přiznejme si, kdo z nás tam nemíří?
Ráno, samozřejmě snídaně. Ale co během dne? No? Vždyť od malička jídlo uklidňuje. Pamatujete na ty doby, kdy vám maminka podstrčila svůj prs a vy jste začali spokojeně sát a jekot byl tentam? Pardon, samozřejmě, z kojeneckého věku si pamatujeme kulový, ale mám pravdu, nebo snad, ne?
Otevřel bílá dvířka. Paráda! Jediné, co zbylo ke konzumaci byla okoralá paprika. (Extra příloha - hubnete s námi, speciální sešit D)
Petr už je naprosto zoufalý. Teplý pivo, prázdná lednička, vyhazov! To všechno během jednoho dne.
Co během jednoho dne? Během jednoho dopoledne, během hodinky. Ne, to už ne!
Petr se trochu vzpamatoval o rozhodl se vyjít ven. Jen tak. Projít se v pyžamu. Co na tom?
Nazul pohodlné pantofle, dlouhatánskou šálu obtočil šestkrát kolem krku a vyšel z domu. Dumal a přemýšlel.
O tom neštěstí, co ho potkalo. Postupně si před očima promítal celý příběh dnešního rána.
Noviny! Ty články, opět ho děsivě rozzuřily!
Měl pocit jako by se mu už všechno vyplnilo. Ta výpověď, ta "dietní" lednička, to zteplalý pivo.
Petr se snaží rozpomenout na poslední článek.
Ano, bylo to něco v souvislosti s dopravními prostředky. Petr právě vkročil na přechod pro chodce a s hlavou skloněnou pokračoval v cestě. Něco o městě? A bylo to špatné. Moc špatné. To nejhorší. To nejhorší, co může být.
Prudký náraz. Petr leží na zemi.(Muž zahynul pod tramvají, hlavní strana) Ta nejhorší věc přišla.

Ty noviny! Petr si přece ráno uvědomil, že by ani nepoznal, že jsou už týden staré. Pořád ty stejné články, pořád ta stejná slova.
Pro každý den stejné události. I na dnešek sedí tyhle noviny..