Známá tvář - 2. část

Celý den a celou noc mi to vrtalo hlavou. Nevěděla jsem co dělat, jak se zachovat. Tohle přece jenom nebyla věc, nad kterou by se dalo mávnout rukou. Jednalo se o člověka, na kterém mi strašně moc záleží. Věděla jsem jedno. Tohle jsem nemohla zatajit holkám z týmu.
Když jsem následující den přišla na trénink, uvažovala jsem jak začít. Naštěstí tam Denisa nebyla a já jsem tak měla volné pole působení. „Musím vám něco důležitého říct!“, začala jsem. „Eli počkej po tréninku, musím za trenérem!“, odpověděla mi Magda. „Jedná se o Marka...“, nenechala jsem se odbýt. Když uslyšely jeho jméno, všechny, dokonce i Magda zpozorněly. „Už vím proč odešel...“, pokračovala jsem. „Jak jsem vám říkala, tak před měsícem nastoupil k nám na školu. Včera jsem si s ním chvíli povídala a podařilo se mi to z něho vypáčit.“ Holky hltaly každé slovo. „Pokračuj! Proč odešel?“, zeptala se Terka. „Denise se ho podařilo vyšachovat ze hry. Řekla, že se ji pokusil znásilnit.“ Holky byly hodně zaražené. Nebyly schopné slova.
Jako první se vzpamatovala Lucka. „Co udělala? To ale nemyslíš vážně, že ne?“
Další den si mě Marek zavolal k sobě do kabinetu. „Eli prosím, neudělejte s holkama žádnou blbost. Nechcu přijít o místo i tady.“, prosil mě Marek.
„Neboj, na to abych ti nějak uškodila, mi na tobě moc záleží!“, řekla jsem a na Markovi byla patrná úleva. Nehodlala jsem to ale nechat jenom tak. Musela jsem si to s Denisou nějak vyjasnit.
Měli jsme tehdy docela nabité období, protože se blížil závěr sezóny, kterou jsme měli docela dobře rozehranou. Věděla jsem, že nám teď rozbroje tak leda ublíží, ale musela jsem.
„Deniso!“, zavolala jsem na ni když se objevila ráno na tréninku. „Musím s tebou mluvit, hned!“
„Co zase máš za problém?!“, odsekla.
„Co já mám za problém? Spíš ty, nemyslíš? Myslela si, že tu věc s Markem utajíš?“, vyjela jsem.
„Nevím o čem mluvíš, tak se tady laskavě nerozkřikuj!“
„Co uděláš? Zavoláš na mě tatínka, tak jako si to udělala s ním? Mě ale ze znásilnění obvinit nemůžeš...“
Na Denise začala být patrná nervozita. „Vůbec nevíš o čem mluvíš..!“
„Já, že nevím o čem mluvím? Co si do prdele myslíš že děláš? Zahráváš si s lidmi jako by to byly nějaké hračky!“. V tu chvíli jsem měla sto chutí ji jednu vrazit. „Neuvědomuješ si, že kvůli tobě jsme přišli o nejlepšího trenéra jakého jsme měli?!“
„To všechno ti nakecal, jak jste si to rozdávali?“, řekla s nechutným úsměvem na tváři.
Tohle jsem opravdu nečekala.
„No co, vždycky ses mu nabízela jako nějaká děvka. Marečku to, Marečku tamto.“
„To nemyslíš vážně...“
„Ještě popři, že si u něho spala.....“
Dobře, tohle byla podpásovka, ale pravdivá. „Nepopírám...Spala jsem u něho, ale ne z toho důvodu....Víš co, mysli si co chceš...Mysli si, že jsem děvka...Mysli si že jsem s ním spala, dělej si cokoliv chceš. Jenom mi prosím řekni, proč si to udělala...!
Denisa mlčela a já už neměla sílu. „Fajn, neříkej nic, ale já to jen tak nenechám.“ Už jsem zavírala dveře, když Denisa řekla „Žárlila jsem....“
Vrátila jsem se, sedla si a doufala, že mi to Denisa vysvětlí. „Žárlila jsem na tebe, na vás dva. Marek si vždycky všímal jenom tebe, na mě dokázal akorát řvát...A pak jsem se dověděla, že si u něho spala. Spojila jsem si 1+1...“
„S Markem jsem nikdy nic neměla...“
„A co jste jako celou noc u něho v bytě dělali..Povídali si?...Nenech se vysmát...!“
„Musela jsem tam jít...On byl jediný, kdo mi mohl pomoct...Vůbec netušíš co je to mít otce alkoholika, který jenom co otevře dveře, začne se vším práskat, řvát na tebe a ty se musíš pořád dívat na ten jeho ožralý ksicht. Proč myslíš, že ve volejbale trávím veškerý svůj volný čas... Tenkrát večer jsem to nezvládla. Mamka byla v Brně, ségra na svatební cestě, brácha bydlí daleko...Jo mohla bych jít za kamarádkama, ale věř mi, že není lehké se svěřovat s něčím takovým....A proto nechápu proč se právě teď svěřuju zrovna tobě...Marek o tom ví už dlouho, a proto jsem šla za ním...“
Denisa neřekla ani slovo....
„Víš co nechápu? Trenéři mají zakázáno mít poměr se svými svěřenkyněmi...Proč si neřekla, že má něco se mnou, když si o tom byla tak skálopevně přesvědčená? Proč rovnou znásilnění?“, zeptala jsem se.
„Kdybych řekla, že spolu něco máte, odešla bys i ty. A to si opravdu náš tým nemůže dovolit. Na tobě tým stojí.....“
Nevěděla jsem co na to říct...Už jsem ten rozhovor chtěla skončit. „Řekneš všem pravdu...Chceme Marka na příští sezónu, pokud s tím bude souhlasit.“
I přesto, že se vykrucovala, tak nakonec na všechno přistoupila. Její otec ji za tohle opravdu nepochválil, ale mohla v týmu zůstat. Teď už zbývalo přesvědčit Marka...
Když jsem šla další den po školní chodbě, Marek mě zastavil a objal. Opravdu mě to zaskočilo. „Co děláš? Jsme ve škole...Já studentka, ty učitel...“
„Jo do konce roku. Na příští sezónu se k vám vracím jako váš hlavní trenér. Denisa všechno vysvětlila, omluvila se mi a já moc dobře vím, že za to můžeš ty.“, řekl s úsměvem.
„Já neudělala skoro nic. Jedno vím ale jistě, jsem šťastná, že budeš náš trenér!“, usmála jsem se. „Zvoní, už musím jít.“, řekla jsem a rozběhla se.
„Eli...“
„No?“
„Díky!“, řekl a všechno se začalo vracet do starých kolejí.