vzpomínky

Zavírám za sebou dveře kavárny. Nandám si do uší mp3, nasadím si kapuci a vyrážím do ulic. V hlavě mi zpívá Richard Krajčo o svém zrcadlení a já si vesele vykračuji. Mýjím obchody s oblečením i obchod s mobily. U zlatnictví se zastavím, tak jako vždy. Kouknu se do výlohy, kde mají malý zrcátka, podívam se na sebe a jdu dál, už je to tak trochu můj zvyk.
Jdu kolem letiště, nechávám za sebou město a pokračuji dál. U velké křižovatky sem se zastavila. Koukla sem se do prava a najednou se mi vybavil pátek před čtrnácti dny, kdy sem se tady loučila s Petrem. Dlouze sme se líbali. On si mě vytáhl na sebe, kolem pasu, hladil mě a já ho tak vášnivě líbala, až mi z toho odlítla balerínka.
Vzpomínám na ty krátké okamžiky, kdy mi bylo tak pěkně a přála bych si to zažít znovu. Přemýšlím nad tím zda se to bude ještě někdy opakovat!? Přála bych si aby se to opakovalo!!. . .Mám to pořád v podvědomí, na povrchu. Je to pořád moc čerstvé a já si stále připomínám ten pocit, ty chvíle kdy se to dělo a já byla tak šťastná. Zase sem jednou byla tak krásně šťastná! Když zavřu oči dokáži si vybavit i vůni Petrova těla. . .
Sakriš. . .co blbnu?? Opět sem se nechala unést a otevřela jsem své nitro. Stále dokola si zakazuji na ten večer myslet. Nejradši bych ho ze své mysli vymazala, ale to bohužel nejde. Pořád se mi ty okamžiky vrací do mysli a přehrávají se jako film, stále dokola. Všechno je to pro mě strašně moc těžké. Petr mě má rád, to jo, říkal mi to, navíc já sem to poznala, ale něco tu nehraje. On se mnou nechce být. Taky proč by se mnou byl?? Já jsem o 6 let mladší, on je věčně pryč, jelikož pracuje mimo město. Tak dokonale mě oblbnou, že sem mu po dvou měsících zcela podlehla a to sem mi nikdy ani nelíbil. Teď stačí aby písknul a já přiběhnu. . .no, "pěkně" sem se zapletla. Achich. . .
Pouštím si do sluchátek Coldplay. . .moje, ale i Petrova oblíbená kapela - sakriš, máme toho až moc společnýho! Kam se podívam něco nás spojuje. Tohle nemá žádné východisko. Vím, že až se zase uvidíme něco se stane. On mě děsně přitahuje, já jeho taky. Stačí jen abych vkročila do kavárny, viděla ho sedět na barovce a už mě bude lochtat v břiše. Pak uslyším jeho hlas a zamotá se mi hlava, budu ho chtít tak moc obejmout a dát mu pusu, ale to nepůjde. Budu muset počkat až on si usmyslí. . .Ach jo, navíc mi to celé stěžuje tím svým psaním krásných lichotek a tou svojí zdvořilostí. Vím, horší by bylo, kdyby ani nenapsal, ale já si takhle dělám zbytečné naděje. Pořád doufám. . .Možná kdybych se neřídila heslem bojuj do posledních sil , už bych to dávno vzdala.
V mp3 naskočila písnička rock n roll. . .naše společná písnička. Do očí se mi derou slzy. . .Pomrkávam, i když vím, že je to zbytečné, nezaženu je. Tenhle pláč jen tak nezastavím. . .ale třeba se mi uleví. . .