V letním kině

Když Erik dostal nápad, že bychom mohli zajít do letního kina, tak jsme hned přemýšleli, jak to uskutečnit bez Martina. Někam s ním jít, totiž znamenalo riskovat ostudu a nebo průšvih. K našemu zděšení však on přišel se stejným nápadem a bylo vymalováno. Počasí bylo ideální, což znamenalo, že bude krásná letní noc. A nás se zároveň zmocnila předtucha rozruchu, který v letním kině nastane.
A tak jsme večer vyrazili i s jeho bratrem Radkem. Hned nám bylo jasné, že ti dva tam jdou hlavně kvůli tomu, aby se pokusili sbalit nějaké dívky a také si dopřáli popíjení alkoholu. Během cesty do kina hlavně Martin už vyhlížel slečny, s nimiž by se dal navázat kontakt. Pak jeho bratr prohlásil, že do kina vleze zadarmo přes plot. Že mnozí takhle do kina pronikají jsme věděli a Martin okamžitě řekl, že přes plot také poleze. To mne a Erika vyděsilo.
U mostu přes řeku se Martina zmocnila touha po riskování. Přes široký mostní oblouk totiž dost lidí z frajeřiny lezlo. Martin se rozeběhl na začátek oblouku, načež po něm počal lézt po čtyřech. Vylezl několik metrů, ale pak mu došla odvaha. A tak vzápětí s vytřeštěnýma očima po zadku sjel zpátky, a rozplácl se pod obloukem. Vypadal dost komicky, jak užasle seděl a díval se na špinavé ruce. A když vstal, tak jeho kalhoty na několika místech neměly daleko k prodřenosti.
Do areálu letního kina byl jen jeden vchod, ale druhý neoficiální byl u řeky v místech hustého porostu, kde horní část plotu byla zdeformovaná od neplatičů vstupného. Bylo zajímavé pozorovat, jak od proudících lidí po silnici, co vedla ke vchodu kina, se každou chvíli někdo oddělil a vběhl v porostu. A tak kromě fronty u pokladen byla menší fronta i u onoho plotu. Radek s Martinem samozřejmě okamžitě zmizeli v porostu, který byl vedle letního kina. Avšak díku tomu, že Martin měl na sobě bílé tričko, tak jsme na velkou vzdálenost viděli, kde se pohybuje. Vypadalo to, že oba dva zdárně vnikli do kina, ale pojednou jsme spatřili běžícího a vyděšeného Martina. Hned nám bylo jasné, že se něco u plotu semlelo. Jeho bratr, jak nám řekl, se do kina dostal bez problémů. On však byl rozhodnutý se dostat do kina zadarmo, načež dostal šílený nápad, že plot přeleze. A to chtěl uskutečnit jen pár metrů od pokladen v místech, kde je několik velkých stromů. Marně jsme ho od toho odrazovali.
Za chvíli se Martin snažil nenápadně pohybovat kolem oněch stromů. Všichni lidé ve frontě, co stáli v těch místech, ho i přes stromy a větve stromu díky jeho křiklavému tričku viděli. A tak nejenom já s Erikem jsme viděli, jak se napíchl na ostnatý drát, přičemž vykřikl několik sprostých nadávek. Poté se ozval zvuk trhajícího se trička, načež bylo slyšet ránu, jenž znamenala, že Martin do něčeho za plotem spadnul.
Zanedlouho jsme se dostali k pokladnám, aby nám zanedlouho neuniklo to, že kolem provizorního hlediště je nějaký podezřelý pohyb černých šerifů. A zrovna, když jsem se dostal k placení vstupného, tak k mému zděšení se mi naskytl pohled na přibíhajícího Martina. Ten na mne křičel, abych za něho zaplatil vstupné, protože byl odhalen. Tak jsem za něho zaplatil vstupné a byl na chvíli klid. Jeho bratr odhalení unikl a vysmál se mu.
Rychle se stmívalo a nedočkaví návštěvnicí kina začali pískat a někteří i házeli na plátno ohryzky. Martin také jeden mrštil, ale do plátna se netrefil. Zasáhl totiž někoho na motorce a bylo štěstím, že Martina ten dotyčný neodhalil. Promítání zanedlouho začalo, ale ještě předtím někam Martin zmizel. Po chvíli se ozval z hlediště pískot, jelikož se na plátně objevil obrys černé postavy s láhví v ruce. Když si za chvíli vedle nás opět sedl Martin s lahví od piva, tak nám hned bylo jasné komu ten stín patřil.
Akční film byl celkem zajímavý, ale Martina více zajímala děvčata, která seděla hned vedle nás. Že na ně kouká víc, než na plátno bylo jim i nám hned nápadné. A rozruch byl na spadnutí.
Když zrovna ve filmu byla napínavá scéna a kromě znějící hudby, co byla kulisou, se náhle ozval výkřik Martina. Nikdy nezapomenu na ten okamžik, jak se všichni v řadách před námi otočili. Podle cinkavého hluku mi bylo jasné, že se Martin přetahuje s bratrem o láhev piva. Přitom zazněla ostrá slova a teprve, když je okřiklo několik lidí, tak opět zavládl klid.
Ten však trval jen do skončení filmu. Protože jedna z dívek, co seděla vedle nás, se začala shánět po svém deštníku. Okamžitě mi bylo jasné, že v jeho zmizení má prsty Martin, který tímhle způsobem chtěl s nimi navázat kontakt. Dívky však pro něho vůbec neměly pochopení. A obě dvě mu hlasitě vynadaly, přičemž to v jednu chvíli vypadalo, že mu bude deštník omlácen o hlavu.
Naštvaný Martin při odchodu z kina zapíjel neúspěch pivem, aby pak vrávoral mezi odjíždějícími auty, což mělo za následek troubení. Pak jsme došli k mostu přes řeku a Martina opět zlákal mostní oblouk, který byl ozářen měsíčním světlem. Tentokráte kuráž nechyběla ani nám, a tak jsme brzo začali po čtyřech lézt po oblouku. Po vylezení do jeho čtvrtiny opět Martina opustila odvaha, načež na něm zůstal ležet rozplácnutý. A ve stejné poloze jsme se náhle nacházeli všichni. Slézání dolů se proměnilo ve sjíždění, které mělo za následek valnou hromadu pod začátkem oblouku.
V poklidu nám však nebylo souzeno dojít ani do chatařské kolonie. K našemu překvapení totiž lampy na silnici nesvítily. Nikdo z nás neměl baterku, což mělo za následek řadu pádů do příkopů plných kopřiv a houštin. Každý z nás do chaty dorazil v potrhaném oblečení, ušpiněný, popálený, poškrábaný a i o pár modřin bohatší. A dovedete si představit, jakou z nás měli rodiče“radost.“