Konec?

... a pak mě oblečeného do přiblblého obleku a učesaného položili do té bedny. Chtělo se mi řvát. Kurva, proč nemůžu mluvit? Nemohu hýbat rukama, nohama a vlastně ničím. Jakto, že necítím chlad ani teplo? Proč nedýchám, a proč mi netluče srdce? - Je to jen sen. Ano, zdá se mi zase nějaký kreténský sen. Tohle není skutečnost. To nemůže být pravda. Proč zrovna mi se zdají tak debilní sny?
Už aby bylo ráno. Uvařím si kafe. Mám rád dobrou kávu. A hlavně ráno. Vůně čerstvě uvařené ranní kávy je něco nepřekonatelného.
Jenže teď je tu ten imbecil a pudruje mi obličej. Ať jde do hajzlu! Mám tím zacpaný nos. Vlastně by mi to mělo vadit v dýchání, ale nevadí. Ani kýchat se mi nechce. No jo, málem jsem zapomněl, vždyť já jsem mrtvý, a celé to všechno je jen jeden z mnoha mých blbých snů. Musím vypadat jako trapná figurína z výlohy obchoďáku. Vždyť ten chlap na mě vyplácal snad celou pudřenku. On snad chce, abych na svém vlastním pohřbu vypadal jako buzna nebo co?
Jo, to je sranda. On to asi nebude zas tak blbý sen. Jenže co když to sranda není? Copak takhle vypadá smrt? - Hovno! Smrt vypadá jinak. Četl jsem o tom. V lepším případě to bude ráj. Jenže v mém případě asi spíš peklo. Ale todle není ani jedno ani druhé.
Ovšem, co když ten doktor měl pravdu? Co to vlastně říkal? - "Nedá se už nic dělat". - Jo, tak tak to říkal. Myslel tím, jako to, že jsem už definitivně dojel? Kecy, kecy, kecy. Dal bych si kafe. Už mě ten sen nebaví. Aspoň že už mě přestal ten kretén pudrovat! A vůbec - kde šel? Pro hřebíky a kladivo! On mě chce fakt tím víkem zavřít. Teď je tu tma jako v prdeli. Jak dlouho mu bude trvat to víko přitlouct? Asi chvilku, musí to už dělat roky. Je fakt dost depresivní, ležet v rakvi, vědět, že nemůžete ovládat své tělo, takže ani křičet, nedýchat ... jen ležet v té šílené tmě!
Kam mě to nesou? Není skoro nic slyšet. Hraje tam jakási nudná hudba, někdo cosi říká a slyším i někoho plakat. To už bude asi obřad. Kurva, ale já mrtvý nejsem!!! Anebo ano? Ne! Mrtvý je mrtvý. A já rozhodně mrtvý nejsem!

... asi jsem se tehdy pletl. Teď jsem asi už mrtvý. Už jsem si zvykl na tmu. Je tu nuda a hlavně ticho. Je to až děsivé. Člověk tu je tak sám.
Aby ne, dva metry pod zemí.