Sbohem, lásko

Láska, bolí, bodá, zabíjí naději, tu krásnou naivitu, nevinnost. Prostě bere člověku všechno co může.
Měla jsem svého prvního přítele, milovala jsem. Jenže potom to přestalo klapat a my jsme se spolu rozešli. Bylo to ve zlém, ale dalo se to čekat.
Dlouho jsem potom nemohla najít někoho, koho bych mohla milovat. Přiznávám, já ani nemohla nikoho milovat. Proč? Ten rozchod strašně moc bolel. Nevěřila jsem na lásku, nevěřila jsem vlastně na nic. Měla jsem přátele, jenže jeden z nejlepších přátel se do mě zamiloval. To mi ublížilo, protože věděl o mě vše co jen přítel může.
Jednoho krásného zimního dne jsem ale potkala člověka, do kterého jsem se bláznivě zamilovala. Zase jsem byla tak krásně naivní. Pro něj snad i nevinná. Věřila jsem na tu čistou, upřímnou a nádhernou lásku. Bylo to krásné. Byli jsme spolu jen o víkendech, ale já se zase měla na koho těšit.
Takhle to klapalo 5 měsíců. Pokaždé když jsem se spolu milovali, tak jsem cítila touhu, vášeň, chtíč. Bylo to nádherné. Cítila jsem jeho lásku, náklonnost. Každý jeho dotek mě rozechvíval, polibek hřál. Ten zvuk slov „miluji tě, lásko“ mi dodnes zní v uších jako zpěv andělů.
Přišly prázdniny a já s ním jela za jeho otcem. Těšila jsem se a bála zároveň. Nevěděla jsem, jaké to bude. Bylo to fajn. Hádali jsme se sice, ale to se dalo čekat. Tak to chodí když dva lidé nejsou zvyklí být spolu každý den. Jenže potom přišel poslední večer, poslední noc. Chtěl se se mnou milovat. Jenže já nemohla, nešlo to. Nechtěla jsem. Jakýsi hlásek ve mně mi říkal, že to není správné.
Ti co tipovali, že jsem ho přestala milovat, tak se trefili. Láska byla pryč. Z ničeho nic. Stejně jako přišla tak odešla. Když jsme se milovali, tak to bylo jako znásilnění. Necítila jsem nic. Jenom to, že to nechci.
Druhý den jsme jeli domů. Ve vlaku to bylo super. Provokovali jsme se a já zase ucítila ten chtíč co kdysi. Všechno bylo najednou zpátky. Jenže to asi nemělo.
Prostě se se mnou rozešel.
Asi jsem strašná svině, protože teď se mnou nemluví. Dokonce mě asi nenávidí. Snažím se s tím prát, bít se. Ale nejde to. I když už ta láska nebyla to co kdysi, tak to strašně moc bolí, strašně. Ničí mě to, že jsem se rozešli ve zlém. Pamatuji na jeho slova, kdy mi ještě říkal, že pokud se rozejdeme, tak to bude v dobrém.
Teď se trápím a on to nevidí… Nikdo to nevidí, jen já.