Útěk za sny

Musím!
Chci pryč!
Musím daleko odtud. Mám pocit, že se tu zblázním.
Samé zákazy a příkazy.
Žádné chválení, uznání. Všichni jen komandují, ale pochvaly se nedočkám.
Proč se snažit? Proč poslouchat?
Nebaví mě to! Nechci, aby to takhle bylo věčně. Donekonečna dělat to, co chtějí ostatní.
Plnit všem JEJICH sny.
Nikdo se neptá, co bych chtěla já. Všichni ode mě očekávají, že budu plnit jejich rozkazy.
A co si přeji já?! Nikdo se nezeptá.
Nechtěla jsem, ale vy jste mě donutili. Možná jste to mysleli dobře. Ale pro koho?!
Pro sebe?!! Do teď jsem poslouchala, neřekla jsem ani slovo. Ale to musí přestat.
Chci dělat to, co chci já a né vy!
Snad mi jednou odpustíte a pochopíte. Za moc věcí jsem vám vděčná, ale na hodně věcí si musím přijít sama. Možná mi to nikdy nezapomenete, ale já musím!!!
Odcházím…
Vaše Anička