Básničkář

... milovaná i nenáviděná, kráska i zrůda. Byla jiná a jako jediná měla dost odvahy na to, aby Básničkáři otevřela oči a z jeho života navždy vymetla sny.
Poznal tak skutečnost. Novou a drsnou. Svět se stal stokou a vším na něm začal pohrdat, protože měl oči navždy otevřené. Nyní stál na zemi a nenáviděl každou minutu svého života na této planetě.. Začal nenávidět lidi kolem sebe. Zůstala mu jen ona. Ta, která ho vyvedla ze světa fantazie. Poslouchal ji pozorně, jako žák svého mistra. Znala dobře realitu a byla ochotná ho naučit vše, co sama věděla. Učil se dobře a rychle začal svou učitelku předčit, a snad proto ho opustila. Naučila ho však tolik, aby dnes mohl díky tomu přežívat, ale už nikdy ne žít. Přestal věřit všemu co vidí a slyší, a především začal nedůvěřovat lidem a začal si více vážit svých nepřátel. Měl pocit, že toho příliš ztratil, ale brzy pochopil, že získal mnohem víc. Poznal pravdu.
Jediné co skutečně navždy ztratil, byla síla vášnivě milovat, ale zůstalo mu dost síly na to, aby dokázal zuřivě nenávidět.