Holy Water

To bylo tak jednou, v létě, v dešti, odpoledne.
Malá holčička se dívala z okna ven na padající kapky, její maminka pekla v kuchyni borůvkový koláč a tatínek lepil letadlový model ve vedlejším pokoji.

Holčička se jmenovala Elisabeth. Ale nikdo ji jinak neřekl než Eli. Bylo jí 5 let. A byla milována. Od všech kolem sebe.

A jak tak malá Eli koukala na ten osvěžující déšť, který na ní volal z venku, bleskl jí hlavou nápad. Odběhla od okna k tatínkovi. Sedla si mu na kolena a začala ho prosit : "Tatínku, tatínku... pojď ven. Pojďte ven." .

Tatínek si sundal brýle, napřímil se a podíval se na svou malinkou Eli. Usmívala se. A očima prosila.
Zkuste odolat malému dítěti?! Vašemu jedinému dítěti!

Pousmál se a odešel do kuchyně - Eli za ním cupitala také.

"Maminko, půjdeme ven?" usmál se na svou milovanou ženu a následně zamrkal na Eli. Eli se rozesmála. Dětským, zvonivým i nádherným smíchem a poposkočila.
Chytila za ruku tatínka, tatínek maminku a už je táhla ven... do deště. Letního, krásného, teplého.

Když došli ven - na krásně zelenou louku - Eli se maminky i tatínka pustila, ale tatínek s maminkou se drželi za ruce dál.
Eli se po louce rozeběhla a vypadala jako malá divoženka.
Rodiče se na sebe podívali, usmáli se, přikývli a v tu ránu se společně rozeběhli po louce také.

Letní déšť na všechny tři dopadal a oni se do něj vpíjeli.
Bylo jim nádherně.
Tancovali spolu, hráli na honěnou, bavili se a hlavně smáli.

Když se unavili, celí mokří si vedle sebe lehli do voňavé trávy .
A každý si snil ten svůj malý sen.

Domů se vrátili až téměř za setmění.

Doma už na ně čekalo překvapení - na uhel spálený borůvkový koláč, který maminka ani nestačila vyndat z trouby :) .

Ale náladu jim to nezkazilo.
Naopak.
Smáli se ještě víc. A byli šťastní.
Díky dešti, který od té doby začali nazývat láskyplně :
"Svěcená voda".

Tedy - Holy Water. :)