Noční Můra

Sedím na velké rudě červené posteli v našem novém bytě. Po tváři mi stéká jedna slza zoufalství, čekám kdy se objevíš. Za okny se stmívá, ale já vůbec nemám přehled o čase. Slyším jak otáčíš klíčem ve dveřích a odemkneš je. Přisedneš ke mě a začneš mě hladit po stehně. Nejdřív jemně, ale je to čím dál tím víc vtíravější a mě už to zase přestává být příjemné. "Nech toho!" zakřičím na tebe a zvednu se z postele. Hned mě ale stáhneš zpět k sobě na postel. "Přestaň se vzpouzet a drž ty děvko". Vrazíš mi facku a hrubě mě povalíš na postel. Nemám sílu se vzpouzet, už ani nemám sílu křičet. A tak jen bezvládně ležím pod tebou a nebráním se. Když už jsi konečně spokojen, opět odejdeš z pokoje a zamkneš za sebou dveře. Zůstávám sama.

Jak dlouho ještě to utrpení potrvá. Od té doby,co jsme se sem přistěhovali, jsi jako vyměněný. Stal se z tebe hrubián. Jsem jen tvůj otrok. Týráš mě, vydíráš, znásilňuješ a já nesmím nikomu nic říct, jinak bude zle. Přesto tě stále miluju a nedovedu si život bez tebe představit. Ale jak jinak tomu zabránit...

Další ráno jako vždy odejdeš do práce. Teď nebo nikdy. S odhodláním rozbiju okno balkónu a přelezu k oknu kuchyně. Tam popadnu nůž a vracím se zpět do svého zamčeného pokoje.Odpoledne mě najdeš stejně jako každý den. Sedící na posteli a tupě zírající někam do prázdna. Rozbitého okna si nevšimneš a tak si opět přisedneš, hrubě mě zataháš za vlasy a snažíš se ze mě strhat oblečení. "Ne! Dnes už ne. Dávám ti poslední šanci" ohradím se. Jen se mi vysměješ a sápáš se po mě dál. To už ale vytahuju nůž zpod polštáře. Všimneš si toho a já tě stačím jen slabě říznout do ruky. Vytrhneš mi nůž z ruky, čekám co se bude dít dál. Zašklebíš se, vrazíš mi pěstí a rychle odejdeš z pokoje. Z nosu se mi spustila krev a postel je ještě rudější než kdy dřív. Schoulím se do klubíčka a pláču. Jsem neschopná! Křičím na sebe v duchu. Co jsem si vlastně myslela, že když ukážu, že se taky umím bránit, změníš se a už mi neublížíš? Jsem tak naivní. Teď když jsem to pokazila, to bude ještě horší. Zabiješ mě?

Asi po hodině ale přijdeš do pokoje s docela dobrou náladou. Sedneš si na kraj postele a začneš se mi omlouvat. Prý jsi udělal plno chyb a nechceš mi nijak ublížit. Na noční stolek postavíš sklenici s vodou a zase odejdeš. Po tvém odchodu se posadím a přemýšlím jestli to, co jsi právě řekl, bylo myšleno vážně. Proč mě tedy nepustíš. Ptám se sama sebe na nezodpovězené otázky a napiju se vody. Co se to děje? Svět se kolem mě najednou točí. V uších mi nepříjemně šumí a vše v pokoji je jakoby rozmazané. Ve dveřích se objevuje tmavá silueta a blíží se ke mě. Zdá se, že je dostatečně daleko, ale najednou cítím její dotyk. V tu chvíli je tma.

Probudím se ráno a není mi moc dobře. Trvá mi déle než si uvědomím,co se vlastně včera stalo. "Ta svině mě zdrogovala" zařvu tak nahlas, až se mi zase zatočí hlava. Tak to už by stačilo. Dnes mají stejně jako minulý týden přijít na návštěvu příbuzní. Minule jsem nic nedala najevo, taky jsi se ode mě nehnul na krok. Dnes tomu bude jinak..

Pustil jsi mě z pokoje a já uvařila. Ještě mě varuješ, abych nic nezkoušela, ale to už zvoní zvonek a ty jdeš otevřít. Celý den probíhá podle tvých plánů. Bezproblémově se bavíme. Babička přinesla nějakou zajímavou knihu a tak si ji prohlížíme. Pohybuješ se stále blízko nás, ale v jednu chvíli na tebe začne mluvit někdo jiný. Hned toho využiju a stručně babičce popíšu co se tu děje. Ta to moc nechápe a tak začnu křičet o pomoc, že můj přítel mě týrá a je to násilník. Na tvůj pohled nezapomenu. Plný nenávisti a smutku zároveň. Asi se mi to zdálo, ale viděla jsem v něm i trochu lásky a strachu, žes mě ztratil.

Poté jsem si to uvědomila i já. Myšlenky se mi honili hlavou jako splašené. Vždyť já bych ti dokázala odpustit, ale asi bych nezvládla žít stále s tou vzpomínkou. Vždyť já bez tebe žít nechci, stále k tobě cítím lásku..ale copak to jde po tom všem? Byla jsem zmatená a věděla, že už tě nikdy neuvidím...

V tom jsem otevřela oči. Dech jsem měla rychlejší než kdy jindy a celá jsem se třásla. Po tváři mi stékala slza. Teď už snad slza osvobození od toho hrozného snu...