Stále ještě nevím, co je život...

Pomoc!
Bože...
Ještě nechci pryč!
Stále ještě nevím
Co je život

A už mám poznat smrt

Sbohem, mí nejdražší!
Asi neumím přijímat
A oplácet
Vaši lásku...

A nikdy už to umět nebudu...

Nestačím na to
Nezvládnu to
Spadnu...

Smršť pocitů, proseb, přání a tužeb se mi prohnala hlavou v těch pár vteřinách, kdy moje bota klouzala po rozbahněné cestičce, která mě měla vyvést ven z lomu.

Zákaz vstupu! Životu nebezpečno! - Bojíš se? Zastrašili tě?
Ve zlomku vteřiny se mi před očima objevili všichni mí milovaní. V duchu jsem pro ně prolila miliony slz.
Ale realita mi to nedovolovala. Musela jsem zmobilizovat všechny své síly.
Jako bych cítila náraz ostré skály do týla...
Jako bych cítila lámání kostí v těle...
Jako bych cítila dotek ledové vody a sílu, která mě táhne s batohem ke dnu...

Ale Bůh si někdy dovolí malý zázrak, protože jinak si neumím vysvětlit skutečnost, že se mé ruce zachytily skály a dokázaly mě udržet nad propastí.

Můj bože, má Matko, děkuji ti, že můžu dál upíjet nektar z poháru života!
A jsem nekonečně zavázána svému nejmilovanějšímu za obětavost a lásku...