Nevinnost

Začalo to nevině.
Všechno důležité v životě začne nevině.
Od začátku do konce.
Tví rodiče nevěděli, že ta nevinná věc kterou dělali už tolikrát se zvrtne v tebe, anebo to věděli a přišlo jim to děsně nevinné.
Až umřeš na infarkt, taky ti ta bolest u srdce přijde nevinná.
A pak už ti to stejně bude jedno.
To co se děje mezi tím už nevinné není.
Moje situace vlastně začala tripem. Prvním tripem, konkrétně. Mé já chtělo zkusit LSD později, až na to bude mít nervy. A mě se chtělo jej ignorovat.
Ten kluk s kterým jsem byla v tu inkriminovanou dobu na tom inkriminovaném místě měl zelené oči. Nebudu se zdržovat popisem inkriminovaného místa a inkriminované doby. Časoprostor není důležitý. Ty zelené oči byly důležitější. Znala jsem ho z houslí. Jeho máti byla děsná fúrie. Byla doktorka a přitom hrála na housle.
Neumím si představit, že bych ležela na operačním sále, legračně přisjetá diprivanem a přitom poslouchala kecy o tom jak její syn skvěle zahrál nějakého trapného Vivaldiho, ale že ona by to F dala výš. To by mě umrtvilo, jak říká Salinger a McEwan a všichni ti moderní Američani, kteří píšou moderním stylem o sexu a násilí a o tom jak je to totálně umrtvuje.
No, ale teď jsme se do toho nějak zapletli, přátelé!
Takže, kde jsem skončila?
Ach ano, zelenooký houslista. No, tak právě on mi dělal průvodce na mém prvním tripu. Já, jako z jedné osminy Rakušanka, jsem byla přesvědčená, že to se mnou nic neudělá. Ale bohužel, ty kydy o tom, že LSD ovlivňujete svým očekáváním nějak nezafungovaly.
Už když jsem měla pod jazykem jemně nahořklý papírek, tušila jsem, že z toho něco bude.
Byl z toho trip jak prase, s prominutím.
A nejen to.
Jeden by se divil kolik ne-nevinných věcí můžu za jediný den, respektive večer stihnout. Ale kdybyste viděli ty jeho zelený oči když ke mně mluvily.
Promiň mami, vím že jsem to neměla dělat.