Není ryba jako ryba

Není ryba jako ryba a tu naší, štědrovečerní němou tvář, ulovil jiný rybář. To sváteční ráno mě probudil v sedm hodin smích našeho čtyřletého synka Olivera, který zízal s otevřenou pusou na animovanou pohádku s příhodným názvem : Jak utekl kapr do Kytlického rybníka. Manžel Hugo Sulzbacher ještě pospával po předešlé dlouhé noci, kterou si protáhl k východu slunce, aby viděl na cestu, když my s Oliverem už chystali stůl pro sváteční oběd. Moje bába Anna Nouzová, dej ji Pán Bůh věčné nebe, mě naučila houbového kubu, který se slunil ve staré plynové troubě a tak s klidným svědomím, že vše je jak má být, jsem začala připravovat bramborový salát. Malý Oliver si pohrával se sbírkou Hugových angličáků z mládí v kuchyni na barevném koberci, posetým klikatými cestičkami, křižovatkami a malými domečky. Když bylo něco málo minut po jedenácté šli jsme vzbudit Huga. Asi po deseti skocích Olivera na tatínkovo bříško se nám ho podařilo vzbudit. Po nočních pohledech na dno každé lahve nás hned pozvracel a vstal. Těsně před polednem odešel koupit na nedalekou tržnici kapra.

Čekali jsme s obědem do půl druhé. Hugo nepřišel. Obědvali jsme samy dva. Olivera jsem uložila do postýlky, přečetla mu pohádku o myšce hrabalce a šla jsem pověsit vyprané prádlo, které náš tatík stihnul po probuzení pošpinit. U půdy seděla nově přistěhovaná sousedka na schodech. Krásná štíhlá mladá žena s hnědýma dlouhýma vlasama a stejně hnědýma velkýma očima, vyfoukla cigaretový kouř a řekla mi, že dnes nemá nic viset. Opáčila jsem s mírným pousmáním, jé já myslela na Silvestra. Když jsem se vracela zpět už tam neseděla. Na zvonku byl štítek Ing. Jana a Petr Žouželkovi. Krásná a inteligentní řekla jsem si cestou po schodech. Doma bylo ticho, malý spinkal a Hugo nikde. Dodělala jsem všechny, pro mě důležité přípravy na štědrý večer, osprchovala se, uvařila si kávu a šla na chodbu kouřit. Ing. ze shora scházela s malým asi pětiletým chlapcem po schodech se slovy. Až se vrátíme z procházky tatínek už bude s rybičkou doma. Okamžitě mě projelo tělem vysoké napětí a chlapci jsem řekla, že má maminka pravdu, a že my také čekáme na tatínka s rybou. Žena se podívala jako žiletka řezem tvrdého vousu, jako bychom čekali s Oliverem na jejich tatínka.

Ve čtyři patnáct se Oliver probudil s pláčem a volal chci ke mně, ke mně. Vzala jsem ho do náruče, utišila a dala mu pramen zdraví z Posázaví. Po chvíli začal shánět tatínka a rybu. Abych ho rozptýlila odešli jsme do koupelny pouštět vodu pro kapra a pak ven, nenápadně okolo městské tržnice, která již byla zavřená. A jéje říkám si, tatínek bude v hospodě. Napadlo mě do všech se podívat, jenže než jsem stihla vzít za kliku, promítl se mi film matky s dítětem v ruce, která na štědrý večer vymetá hospodu. Myšlenku jsem zapudila a cítila v sobě vztek na Huga.

O půl sedmé někdo zdvořile, jak se patří, klepe na dveře.Otevřu a do malé těsné chodbičky mi spadne cizí chlap s kaprem v síťovce. Zamumlal něco jako už jsem doma miláčku. Oliver plakal, že to není náš tatínek, ale statečně táhl síťovku s kaprem do vany. Než jsem se vzpamatovala a toho chlápka zatáhla dovnitř, abych mohla alespoň zavřít dveře, kapr i s Oliverem byli ve vaně zamuchlaní levandulovou pěnou. Po chvíli jsem pochopila, že je to pan Žouželka. Vyběhla jsem schody nahoru s hrůzou, že se mi zatím Oliver utopí a zazvonila na zvonek Ing. Jana a Petr Žouželkovi. Když mi paní Jana otevřela vyhrkla jsem. Máte u mě rybu a manžela. Vytřeštila oči. Můžete si ho vyzvednou můj ještě není doma. Asi mě chtěla shodit dolů, ale já už jsem tam byla. Když spatřila může totálně na mol, rozplakala se. Pomůžu vám ho odnést paní říkám. Kývnutím souhlasila. Bohužel pan Petr měl asi tak metrák a milovaný Hugo ještě nebyl doma, tak zůstal na chodbě.
Nakonec přišla s malým Tomáškem k nám. Umyly jsme kapra, usmažily ho a všichni čtyři povečeřeli. Můj milovaný Hugo se vrátil lehce po desáté, bez kapra, ale těžce na mol. Klopýtl o pana Žouželku a už nevstal. Celý týden po této večeři jsem mlčela jako ryba, kterou nepřinesl.