Fred

Nádech, výdech a skoč. Letííím. To je jako všechno? A co sestřih celýho mýho života, co se mi v posledních okamžicích života měl míhat před očima jako v bijáku? Tak mi to aspoň říkal ten chlápek. Zhulil mě a pak mě přesvědčil, že umím lítat. To jsem celá já, vždycky se do něčeho zapletu.
Připadal mi nějakej divnej, ale po tý šalvěji mi stejně už bylo všechno jedno. Život je jenom hra. Škoda, že na to přijdeme až na tom pověstným mostu mezi životem a smrtí. Najednou si na všechno vzpomínám. Na tu všeobjímající lásku, který ta láska, kterou jsem zažívala jenom na tripu, nesahala ani po kotníky, na to úžasný světlo a na všechno ostatní.
Teď mi moje starosti se pseudo kamarádama a pseudo spřízněnejma dušema připadají nepodstatný. Smrti se nebojím, je to jenom návrat domů, Vracím se zpátky z toho nerovného boje, dočerpat síly a pozdravit se s opravdovými přáteli. Poslední metry volného pádu, úsměv na rtech a nepatrné křupnutí...

" Joooo je dole, ty vole, vona fakticky skočila, huuustý... No vždyť jsem ti říkal, že po šalvěji udělá každej úplně cokoliv......."

" Dáš si taky???"