Cizinec

Šel polem. Zelené klasy se vlnily širým krajem a černí krkavci kroužili nad onom zeleným mořem. Brouzdal stébly a každým krokem se vzdaloval od svého ,,domova". Pak se náhle zastavil. Rukou se opřel o hruď slaměného bezokého muže v černém záplatovaném kabátě. Byl nejdál, kde kdy byl. podívla se ke slunci, které slabě prosvítalo skrz našedlou oblohu. Stál uprostřed oceánu a dodával si odvahu k další oddysei. pak udělal krok a šel...

Zastavil se až před betonovou zdí zakrývající mu výhled. Podívla se nad sebe. Byla tak monumentální a nedobytná. Zíraly na něho stovky oken a jemu se zdálo, jako by na něho měla každou chvílí spadnout. Sešel pár metrů na chodník a obešel tu mohutnou hráz betonu a panelů. A za ní...
...další. Znovu se zastavil a, nyní už z profilu, sledoval dvě hráze. Jednu novou, a přitom tak stejnou, a záda té, kterou obešel. teď si připadal sevřen, jako mezi sekvoji ve svém pralese. Nahánělo mu to strach. V pozadí těch honosných zdí plavalo nebe s mraky. To bylo jedinné, co se měnilo, i přes to, že míjel zeď za zdí. Stále nacházel jen stejné šedé pohledy s okny. Zíral na ty zdi a ani si nevšiml, že se k němu přibližuje lampa. Krev...
Byl zvyklý...Chvíli se snažil stožár zabít, ale pak vzdal svoji instinktivní loveckou snahu a šel dál. Sledoval další betonové úly se stovkami očí, které sledovaly každičký jeho pohyb. Jen on nesledoval svoji trajektorii a v zápětí mu z nosu tekla znovu krev. Svým nožem odříznul pouličnímu osvětlení hlavu a spokojeně pokračoval...

...Postupem času si zvykl žít v šedém velkoměstě vystavěného z betonu a panelů...

Ale pak jednou uviděl strom. Starý, majestátní, košnatý ořech. Stovky zelených lístků se třpytilo ve slabém větru z výfuků. Jako okouzlený natáhl ruku k té podivné zelené věci. Nevěděl, co to je. Pak spatřil další ořech, a další. Celou álej. Míjel každý a z profilu se zdály tak mohutné. Udiveně na ně zíral, na stovky jejich očí. V tu chvíli si připadal sevřen jako mezi panelovými zdmi před deseti lety. Bál se těch podivných stvoření. Chytl se lampy okolo ramen a čekal, až odejdou...