co dokáže láska a lež s mým srdcem

Nemůžu se ani pořádně nadechnout, jak moc mě bolí srdce. Nevěřím lidem, nemám důvod jim věřit. Vždy když někomu věřím, tak mě zklame a to tak neskutečně bolí. Myslela jsem si, že věřím, ale ne. Dnes už vím, že ne a že dlouho nebudu. Bojím se. Bojím se dalšího zklamání. Srdce cítím tak, jak nic jiného ve svém těle. Proč je najednou tak strašně těžké? Je zklamané, ano je zklamané. Někdo koho měl moc rád mu ublížil. Byla to maličkost, ale takových bylo víc. Naskládaly se na sebe a tak to skončilo. Se slzama v očích, zlomeným srdcem a v ještě větší nedůvěru lidem. Nemuselo to tak skončit, já to tak nechteěla, to ty, tys věděl moc dobře, jak nenávidím lhaní, ale i tak, i přesto si mi lhal. Bolí to. Bolí to moc. Ale proč to vlastně píšu, asi doufám, že mi to pomůže necítit své srdce roztrhané na kusy.
Pomáhá to.
Je mi líp.
Takže až ho uvidím nerozbrečím se.
Nebudu smutná.
Pousměju se nad ním.
Nemá sílu mi říct pravdu, dyť to je tak ubohé. Ale i tak, nebudu v pohodě. Mám ho moc ráda na to, abych byla v pohodě.