Dovolená po francouzku...2.díl...Ehm, sbírám jablka!

Samozřejmě francouzky mluvit neumím, ale takové ty fráze typu ,, merci, bon jour , voila atd. ještě zvládnu. A proto přestanu na mladého francouzkého brigádníka dál koukat, jakoby spadl z marsu a opětuju jeho vlídná slova: ,,Bon jour!" Na nic víc se nezmůžu. Bohužel si to vyložil asi nesprávně, protože si myslel, že francouzky rozumím a začal cosi drmolit. Modlím se k bohu, ať rozumí aspoň anglicky. ,,Hello!...ehm fuck...sakra co to říkám!" ,, Do prdele." ujede mi. Naštěstí nerozumí česky. ,, Slečna je češka?" způsobí mi brigádník málem infarkt. ,, Vy-vy?" ,, Občas to člověku ujede." pochopí můj ostych. ,, Já jsem Kamil.A co děláš tady v komoře, jestli se můžu zeptat?" diví se a já to chápu. ,, Ehm, sbírám jablka." zavtipkuju, ale vzápětí bych to nejradši odvolala. ,, Jo tak slečna je panna?" zasměje se. ,, Přestaň o mě mluvit ve třetí osobě!" hryznu se zlostí do rtu až vyjeknu. V komoře je tma až by se člověk lekl. Jen malá svíčka osvětluje pár cihel, které jsou součástí podpěrného sloupu, proto když mě chytne za ruku a pohladí po vlasech, v nejmenším to nečekám a vlepím mu facku. ,, Nejsem žádná všemdalka!" obhajuji svou reakci. ,, No ty malá mrcho, vlastně promiň, chápu, máš kluka." skloní hlavu. Nepřestává mě udivovat. Myslí si, že je tak neodoletelnej, že bych se od něj nenechala hned osahávat jenom kdybych měla kluka. ,, Prase." zakřením se na něj a poodstoupím dál. ,, A kluka nemám." nandám mu to pěkně i s oblohou. Náhle se napřímí, začínám se ho bát. Jeho stín se ke mě přibližuje. Poodstoupím ještě dál, ale on se stále blíží. Nakonec projde kolem mě a nechá mě stát mlčky na schodech v komoře. Zachrastí klíč v zámku a světelná čárka se postupně rozlyne po celé komoře. Nečekám na nic a vyběhnu ven. Zvtnu sei kotník o práh dveří, ale kulhám dál vpřed, nevím co do mě vjelo , ale v půli chodby jsem se musela otočit a hrklo ve mě. Ten brigádník je jeden z kluků co mě hodili do vody. Radši se na podpatku otočím a peláším až do svého pokoje.

Pobyt u mé drahé tetičky má výhodu. Mám tu velký přepychový pokoj. Stěny jsou vymalované sytými barvami, koberec protkaný zlatem a na stěně se vyjímá velké nablýskané zrcadlo s barokním rámem. Oknem sem sjíždí skluzavka zářivých slunečních paprsků a končí až na ohromné dřevěné vyřezávané skříni. Vyhoupnu se na postel a pletu si s pramínku vlasů copánek. Za chvíli ale zatoužím po sluníčku. Na křesle se uvelebím ve svém vysezeném ďolíčku a se zavřenýma očima se poddávám slunečním paprskům. Je to krásný pocit. Houpu nohama sem a tam a relaxuju. ,, Ťuk, ťuk, ťuk." hlásí se návštěvník. ,, Dále!" probudím se z komatu. ,, Ahojky Lízinko." spatřím nakrčený pihovatý nosík a koho jiného než Magdy. ,, Nazdárek." vzdychnu. Ach jo, už zase otravuje. ,, Mám nápad." zatleská Magda rukama napřímí se. ,, Jakej?" jdu rovnou k věci. ,, Půjdeme do Marinelandu, je to kousek od Nice." udivila mě Magda suprovým nápadem.,, Je to mezi Antibes a tady Nice." prosvětí mi Magda situaci. Možná, že se z ní vyklube přecejenom kamarádka. ,, Dobře, platí. A kdy bychom vyrazily?"zvednu se z křesla. ,, Dnes odpoledne, přesněji za 4 hodiny vyrážíme." ,, Tak bezva, už se těším." pohodím ohonem a pokynu Magdě k dveřím. Teď si chci trochu odpočinout.

Sedím na pláži a brouzdám na notebooku. Našla jsem si na internetu pod výrazem Marineland krásné místo, kde je k vidění plno mořských zvířat. Konkrétně představení delfínů, kosatek a lachtanů. Také je tam tunel v akváriu, kde ti nad hlavou proplouvají žraloci, na to se moc těším, mám ráda adrenalin. Převalím se na druhý bok a ani si nevšimnu, že těsně vedle mě se zakutálel míč. Co mi ten míč přinese, to jsem nečekala tedy ani omylem.