Tři malé radosti

Je pátek a jí se nechce vstávat. Ale no tak, říká si, je to poslední den a víkend před tebou, tak honem z postele ven.
Rozhlédne se ještě naposled po bytě, má všechno? Taška, klíče, řidičák, peněženka… zamkla? Ale ano, jdi už, říkala si.
V práci všechno běží jako po drátku, jen všichni chtějí všechno najednou a nejlépe hned teď.
To vydržíš, říká si a přemýšlí o tom, co jí asi víkend přinese. Kdyby bylo alespoň pěkné počasí.
Usadí se v autě a s kolegou jedou do banky, pro jistotu ještě zkontroluje zda má všechny potřebné papíry s sebou.
Až přijedou zpět, nasáčkuje peníze, dopíše pokladnu, vyhotoví ještě jeden neodkladný dopis a …už se vidí jak uhání k domovu.
Bože to je velké auto a tak malý človíček co ho řídí. Svoji myšlenku vysloví nahlas před kolegou. Tahle velká auta mají na všechno posilování, to by jsi zvládla i ty, také jsi tak malá, jako ten řidič, s úsměvem dodává její kolega a jedou za velkým autem.
Náhle auto začne brzdit a ona si všimne jak zprava z parkoviště vyběhne malá černá veverka.
Doprava, doleva, nazpět a zase znova doprava, doleva. Je celá chudák zmatená, kde se to najednou ocitla.
Malý človíček ve svém velkém autě náhle zastaví a veverka živá a zdravá po chvilince tápání odběhne zpět, odkud přiběhla. Velké auto se dá do pohybu a ona si oddychne a říká si v duchu, ještě jsou hodní páni řidiči, co jim stojí za to zastavit a veverce dát příležitost zachránit se a utéci bez úhony zpět tam, kde se jí nic nestane.
Měla najednou radost a začala se trochu usmívat.
Poslední výplatní sáček a je to. Ještě vyplatit a dokončit to co měla naplánováno.
Zvedá drnčící telefon. Halo, dobrý den…. Nemáte zaplacenou fa za elektriku…. Úsměv jí nezmizel z tváře a s klidem odpovídá paní na druhém konci sluchátka, ať se nezlobí, že příští týden, hned v pondělí bude fa zaplacená. A můžete mě ještě říci Vaše jméno, abych věděla s kým jsem mluvila, odpovídá paní na druhé straně telefonu.
Sdělí jí své jméno a v tu chvíli si vzpomene, že si ještě nevyzvedla papíry na změnu jména po rozvodu. Musí to co nejdříve udělat.
Jé, Vy máte, ale pěkné jméno. Prosím? Já? Ale, ano, takové voňavé…, tak nezapomeňte na tu fakturu, ano? Děkuji a mějte se pěkně. Nashledanou. Nashledanou… odpověděla ona.
Já a voňavé jméno? Hm, usmála se podruhé to dopoledne a věděla, že papíry na změnu jména počkají.
Jo,jo tady se mě podepište a výplata je Vaše, pěkný víkend a nashledanou.
To byl poslední pracovník.
Uklidí všechny papíry, pokladnu a ještě zvoní telefon.
S úsměvem zvedá sluchátko. Halo…..Paní účetní?..Ano, to jsem já.
Vy to budete určitě vědět, potřebuji nutně telefonní číslo na pana starostu z ……, velice nutně. To víte, že to vím, okamžik jen si vezmu brýle a hned Vám číslo nadiktuji. Tak si pište..máte to? Ano, mám, moc mě to pomohlo, opravdu, jste moje zlatíčko. Díky moc a pěkný víkend, paní účetní. I Vám paní…, nashledanou.
Usmívala se. No, na zlatíčka si tedy moc nepotrpí, ale dnes jí tohle pojmenování docela pohladilo.
Posadila se, opřela si hlavu o židli, zavřela oči a…usmívala se. Moc jí to slušelo.
Tak ještě zavřít kancelář a hurá domů. Najednou si uvědomila, že se pořád usmívá a říká si, že život je stejně fajn.
Věděla proč. Tři malé radosti. Jak někdy stačí málo k tomu, aby se člověk cítil fajnově, pohodově.
Veverka, voňavé jméno a zlatíčko.