David a Goliáš

David a Goliáš.

Nit tohoto podivného příběhu se začala odvíjet na školním výletě naší třídy VII.B do Hřenska. Naše třídní nám sice asi desetkrát řekla , že nemáme skákat přes rozsedlinu vedle stezky, ale znáte to. Zakázané ovoce chutná tak sladce.
Všichni tu díru ve zdraví zdolali, až na mně. Dvojitá komplikovaná fraktura pravé nohy. Tak výsledek mého vele skoku ohodnotil chirurg v děčínském špitálu.
Mamka byla stručnější. Tak a máš po prázdninách. To byla její sto procentně pravdivá slova, ale co se dá dělat.
Táta si mě s klidem starého morouse odvezl domů a můj svět se na tři týdny zmenšil na postel a židli u okna.
Pokyn usměvavého lékaře byl jasný. Tři týdny žádný pohyb a pak se uvidí. Naštěstí bydlíme v docela rušné ulici a tak snad bude na co koukat.
Náš byt je v prvním patře starého baráku. Přímo pod námi má svůj krám, starý Goliáš.
Tedy správně se jmenuje Adler, ale tak mu nikdo nikdy neřekne. Pro každého jen Goliáš. Proč zrovna Goliáš?
Jeden pohled stačí.
Obrovská neohrabaná postava. Ruce jak lopaty. Věčně nazlobená tvář, se kterou vůbec nekoresponduje sípavý tichý hlas.
Říká se, že mu hlasivky kdysi poškodila reakce chemikálií v prodejně. Jestli je to pravda, nevím. Faktem ale zůstává , že i ve chvíli maximálního hněvu jen šeptal. Křičet prostě nemohl.
Naproti pak svůj krám provozuje hokynář Šebánek se svojí ženou. To byli docela mladí lidé se dvěma dětmi. Mladší bylo ještě miminko a říkali jí Anežka. Starší pak byl kluk David. Tomu mohlo být , tak sedm nebo osm let a byl od útlého věku postižený. Mamka říkala ,že prodělal dětskou obrnu. To nemohu ani potvrdit a ani vyvrátit, ale faktem je , že chodil jen s vypětím všech sil a pomocí dvou berlí.
A právě vzájemné vztahy Šebánků a Goliáše byly v celé ulici asi tím nejzajímavějším. Drogista byl absolutně nepříčetný z toho, že mu hokynářovi parkují autem před prodejnou, ale oni neměli na vybranou. Z jejich strany byl zákaz zastavení a tak auto odstavovali kde se dalo. Když Goliášovi přivezli zboží a to se nedalo složit, běhal po ulici jako smyslů zbavený a slabým sípavým hlasem nadával na nekalou konkurenci.
Každého nezúčastněného tyhle výstupy docela dobře bavily, ale on se jistě nebavil.
Tenhle rituál se opakoval skoro denně už pár let a já byl jeho svědkem mnohokrát, ale až můj zdravotní stav ze mně udělal nedobrovolného pravidelného diváka do posledního detailu. Začátek konce těchto scén byl odstartován přímo přede mnou. Šebánek ráno přivezl upravené jízdní kolo pro postiženého člověka .
Byla to vlastně velká tříkolka s přehazovačkou. David byl unesen a hned chtěl kolo otestovat. Šebánek vyndal svůj bicykl, minimálně za 15 000 s tím, že si vyrazí na výlet. On vyjel, ale jeho syn ne. Prostě to nedokázal ušlápnout. Naše ulice vede do mírného kopce a Davidovi síly nestačily k jeho zdolání. Hokynář slezl a pomohl s rozjezdem, ale všechno marné. Druhý , třetí, čtvrtý pokus. Šebánek zuří a David brečí.
V šest hodin zavřeli hokynářství a jdou znovu na to. Výsledek je úplně shodný jako ráno.Jen Šebánek nejenom zuří, ale už i nadává. Najednou z naší strany ulice vyráží Goliáš.
Co asi bude dělat?
Jen velmi slabě slyším co říká: ,,Nechte ho být! Já ho to naučím.“

Hokynář ho chce odpálkovat,ale jeho žena souhlasí. Ten nevrlý chlap se sklání k Davidovi a něco mu šeptá. Klučina si otřel oči a přikyvuje. Pak ho Goliáš přetlačil i s kolem pod mé okno.
Přinesl odněkud bedýnku s nářadím a začal stroj malého Davida seřizovat. Zvedl sedlo, něco pošteloval na brzdách a přehazovačce.
Po dvaceti minutách řekl: ,,Tak chlapče teď to bude ono.“
Pak z krámu vyndal starý bicykl a kus lana. Navázal tříkolku a vyrazil.
Pohled na Goliáše jako obrovskou silou zvolna roztáčí pedály starobylého kola a Davida jak mu pomáhá zvládnout tento úkol byl úplně fantastický.
Tahle scéna se opakovala den co den po celý další týden.
A pak to David dokázal.
Jezdil sám.
Poslední co mu nešlo , bylo zdolání strmého obrubníku mezi silnicí a chodníkem před krámem jeho rodičů.
Byl tam úzký nájezd, ale jakmile ho netrefil na první pokus, byl bez šance. Už se ze silnice nedostal vlastní silou. Navíc se jednalo o místo krajně nepřehledné , prakticky v zatáčce, kryté rohem domu.
A právě zdolání této pasti bylo asi to poslední co chtěl Goliáš Davida naučit, ale k tomu už nedošlo.
Drogista zrovna zavíral, ale místo žáčka , kterého očekával přišel otec a spustil: ,,Pane Adlere, nechte syna na pokoji. Nepřeji si aby jste se s ním nadále stýkal. Proč mu vykládáte , že dokáže všechno co jiné děti? Co tím sledujete? Dejte si na mě pozor!“
Goliáš neřekl ani slovo jen přibouchl dveře.
Z druhé strany ulice byl za chvíli slyšet hlas Davidovo matky k jeho otci: ,,Tomáši , ty jsi ale blbec!“
Tak ocenila tenhle výstup.
Pak v ulici zavládlo ticho.
Drogista přestal nadávat na zaparkované auto a můj třítýdenní pobyt v pokoji pomalu končil. Zítra jdu na kontrolu a snad budu moc začít zase chodit.
Přišlo ráno.
Jediný pohled z okna mi naznačil: ,, Den jako obrázek.“ David to asi viděl stejně a vyrazil na kole ven.
Dopoledne pomalu uteklo a už vidím chlapce na velké tříkolce jak je na cestě domů.
Pořádně se rozhlédl , to ho Goliáš naučil správně. Musí teď zdolat silnici a obrubník. Poslední pohled a jede.
Teď obrubník, ale to ne. Narazil do něj a zůstal stát v silnici.
Další pokus,ale je vidět, že to nesvede.
Najednou ticho a klid ulice narušil řev motoru těžkého náklaďáku. Já z prvního patra vidím co David nemůže. Za zatáčkou se blíží Tatra 815 s nákladem klád.
Řidič přes roh domu Davida nevidí. Jakmile vjede do zatáčky bude pozdě.
Vše běží jak ve filmu.
Ve zpomaleném filmu
Slyším sám sebe jak řvu: ,,Davide , Pozor!“
Chci vyskočit,ale nejde to. Noha je jako závaží. Křičím ještě jednou.
Šebánek vystrčil hlavu z krámu, ale nechápe co se děje.
Slyším pod sebou zvonek na dveřích Goliášova obchodu. Vyšel ven a viděl to co já.
David se zoufale snažil vyjet na chodník a auto zrovna vjelo do zatáčky.
Drogista se chtěl rozeběhnout, ale je pozdě. Chybí jen zlomky vteřiny.
Řidič konečně uviděl Davida a šlápl na brzdu, ale třicet tun nezastaví na místě.

Osud se skoro naplnil.
Přes řev motoru a kvílení brzd slyším hlas , který vše překřičel: ,,Davide! Ty, jsi ten nejsilnější na celém světě.“
Než doznělo poslední slovo, chlapec, který nedokázal chodit , seskočil bez pomoci z kola a uskočil z cesty autu nesoucímu smrt.
Tatra rozdrtila bicykl a zůstala stát.
Ticho které nastalo ovládlo vše okolo.
David ještě chvilku stál na silnici. Udělal jeden váhavý krok a sesul se na zem.
Šebánek se konečně vzpamatoval a doběhl ke svému synovi.
Goliáš , sípavým tichým hlasem , tak nepodobným tomu kterým před chvílí Davida vyzval k záchraně řekl: ,,Vidíš Šebánku! Dokáže to co každý jiný kluk. On je nejsilnější na celém světě. On to ví , tak o tom nepochybuj.“
Zašel do krámu , ale ulice byla pořád plná jeho slov.
Člověk, který nemohl mluvit křičel!
Dítě které nemohlo chodit běželo!
Jaká to obrovská síla zachránila Davida?
Nerozumím, nechápu ,ale jsem rád!