Cyklo výlet

A jedééém

Bych očekával.
V Praze probíhá nakládka do černé dodávky s burácejícím motorem.
Jedná se o Chevrolet s šestiválcovým motorem o objemu 4,7 l automatickou převodovkou, koly přes blatníky v chromovaném provedení.
Postupně jsme v ní seděli čtyři, včetně všech propriet a psa.
Poslední pasažér byl nabrán v Ladových Hrusicích.
I přes hluk motoru slyším zvuk mobilu. Majitel jej přijímá a dává příkazy pro nákup.
Vše se týká alkoholu a dalších substancí.
Jestliže volající dojede, budeme mít vše potřebné až na pohřebné.
Jedem necelou hodinu, přijíždíme k vratům mojí chalupy.
Vykládáme vše nepotřebné i kola.
Prší a tak se rozhodujeme pro cestu vozem do pivovarské restaurace.
V lokále je útulno, sedáme hned do zádveří tak, aby bylo vidět na pípu a i ona na nás.
To proto, aby zásobování nevázlo.
První objednávka je vcelku stručně jasná, čtyři desítky zní, jenž jsou vzhledem k pozdní hodině pro jistotu pozměněny na dvanáctky. Připojuji dotaz zda by nebylo kafe a jsem ujištěn o jeho přítomnosti. Doplňujeme objednávku o čtyři kafe a k nim se váže rum. Malý je málo a velký tak akorát.
Je čtvrtek a normální lidi myslí na práci. To já ne, já už myslím na další pivo a kafe.
Tak to vlastně jde až do zavírací hodiny.
Přijíždí kamarád vozem, zaplať pánbůh, naštěstí někdo, kdo je schopen nás převézt na místo další zábavy.
Vytahuji z mrazáku vodku a pro jistotu pojídám slaninu.
Moraváci to tak dělají. Nejsem sice Moravák, ani nechci být. Jejich zkušenosti se mi však nejednou osvědčily.
Jdeme do sportu vyhrazené místnosti. Hrajeme ping pong obíhačku.
Já nechápu pravidla hry a tak se vydávám protisměru pohybu ostatních hráčů.
Moc mne to netrápí a přes moji úpornou snahu co chvíli vypadávám ze hry.
Přemýšlím dá-li se to tak nazvat nad náplní zábavy. Zapínám rádio a přepínám na gramofon. Pro začátek dávám mistra tedy pana Gotta. Vystřídá ho Mimořádná linka Praha Tokyo od Hanky přecházím na Davida. Vrstvy desek na točně gramofonu se vrší. Občas měním rychlosti pro desky malé 45ot singly zvané pak 33ot pro Lp
Velký úspěch nemá žádný z puštěných. Až nějaká Janis Joplin s chraplavým hlasem.
Za mnou odváděnou práci si vybírám honorář. Piji rum, vodku, fernet, zelenou a taky pivo z Kácova.
Jsem jak prut ve větru.
Ve čtyři hodiny nad ránem jdeme konečně spát.
Tedy přesněji jak kdo, i jak kam.
Probouzím se jako první vařím čaj beru prášky na tlak, cholesterol, artrózu, bolesti, vitamíny.
Je mi dobře a přesto vytahuji motorku své enduro a jedu pro rohlíky. Je to jen záminka jak být blíž zdroje. Obávám se jen zda mají otevřeno.
Naštěstí je a tak si dávám polévku česnečku pivo a kafe.
Platím a jdu koupit rohlíky.
Snídáme v kolektivu a vymyšlený plán cesty měníme tak, aby vyhovoval možnostem týmu.
Jeho možnosti jsou chabé a tak nevím zda nenasazuji laťku příliš vysoko.
Ostatní kromě mne přibalují baterky a já nechápu důvod, je přeci dopoledne a tak návrat nemůže být v nočních hodinách.
Jedeme první sjezd do Kácova. Míříme do restaurace, kde jsem před chvílí snídal.
Každý objednává podle chuti já podle nutnosti. Pivo to musí spravit.
Po zhruba příjemné hodince platíme a vydáváme se na další pouť.
Po ujetí 200 metrů vidíme místní palírnu a moštárnu a tak jedem na exkurzi.
Kupujeme minimálně po jedné láhvi od každého druhu. Vínovice, pivovice jsou nám neznámé, slivovice, meruňkovice a hruškovice známe přesto tyto bereme.
Před vyjetím mažeme těmito vzorky naše vnitřní orgány.
Jedeme po červené a pak přejíždíme na zelenou oznamuji.
Chvíli tomu tak je až do setkání s požadovanou zelenou. Po té nechce nikdo stoupat.
Přes moje námitky, že se cíly cesty vzdalujeme, kapituluji a vydávám se schůdnější variantou cesty.
Nastává první defekt v našich řadách. Strhnutý závit pedálu nedrží i přes vloženou větvičku.
Napadá mne kupodivu řešení tohoto defektu dlouhým vratovým šroubem s matkamy.
Po odstranění defektu místním domorodcem necháváme pozornost z lihovaru připíjíme a pokračujeme dále. Teplota klesá a tak zastavuji. Panák a mikina. Dojíždíme do vesnice z pochybně vyhlížející samoobsluhou a restaurací.
Z alkoholu mají jen pivo a vaječný koňak. Volba je tedy jasná. Pivo kafe vaječňák a to vše pětkrát.
Jiné tužby nemám, zatím. Ke slovu se však přihlásily a já směřuji k místu kde bych pomoc očekával.
Jsem zadržen prý co by lupič. Já však jen toaletu spatřit a použít chtěl.
Ani vůl by ji prý v těch místech nehledal.
Po zaplacení jsme téměř vykázáni přes okolnost, že zřejmě jedinými zákazníky tento den spíš týden byli.
Sedáme na kola a vydáváme se vstříc dalším dobrodružstvím.
Dojíždíme do Zruče nad Sázavou velmi dlouhým sjezdem.
Motáme se v zámeckém parku a zjišťujeme, že mají v restauraci zavřeno.
Dolů do města se nám nechce jelikož je to dolů a pak bychom museli nahoru a tak volíme cestu k Sázavě. Podél této řeky vede cesta do Chabeřic kde je malé letiště. Na této cestě je jez s podivně vyhlížející budovou. V podloubí je bufet se zavřeným oknem. Oddechl jsem si, že nebudu muset konzumovat. Potkáváme však přeochotnou pani jenž nabízí pokrytí našich potřeb . Vracíme se tedy k zavřenému a objednáváme vše co nabízí. Jedná se o zavináče, hermelíny a pivo. Pro chleba jde domu. Jak se později ukáže je on tím jediným poživatelným. Pivo je hnusné a hermelín ještě odpornější.
Další objednávku nedáváme a odjíždíme směr Chabeřice.
Přemýšlíme zda zbylých pět km nesvěříme dráze jenž míjíme. Jízdní řád se však na zastávce nenalézá a tak pokračujeme v cestě dále.
Po mojí pravé straně vidím velikou budovu jistě bývalou školu s rozsvíceným oknem. Připadám si jak Jeníček v pohádce o Perníkové chaloupce.
Zkouším kliku nemá západku a tak se sunu do zahrady.
Mají otevřeno venku stůl, hřiště pro nohejbal.
Jdeme pro pozdní hodinu a zimu dovnitř.
Sedíme v zadní místnosti s výzdobou jakéhosi zřejmě naivního umělce nebo feťáka naštěstí téměř po tmě.
Objednáváme pivo a panáky. Kafe je tento den již samozřejmostí. Pijeme stereo což je rum a zelená, přecházíme na crvesaii, griotku a opět k osvědčenému stereu.
Hostinský má honičku, hraje mariáš a do toho nás i obsluhuje.
Nechápu jak je možné toho tolik vypít a ještě být provozuschopným účastníkem silničního provozu.
Ptá se nás kam máme namířeno. Po zjištění nás od našeho záměru zrazuje, dokonce nevěří v naše schopnosti dobrat se kýženého cíle.
Platíme a myslím, že se jedná o důvod k odjezdu. Není. Jedná se jen o průběžné vyhodnocení našich zřejmě finančních možností k další započaté činnosti. Při třetím placení oslovuji své přátele k odjezdu. Jsem sám kdo se vydává na zhruba 5 km pouť za svitu pouze blikačky. Nic nevidím a ani měsíc nesvítí. Jsem v lese sám a přeci se nevrátím do pohostinství jako zbabělec. Jdu dál a vím, že domu nedojedu, mám nadmíru nakoupeno.
Volám tedy záchranu, jenž mne odváží k nám na chalupu.
Kamarádi se zhruba po hodině přesunuli do kupodivu otevřené restaurace v Kácově
Zhruba v půl třetí v noci přichází dcera z diskotéky společně s cyklisty a navštěvuje mne v ložnici s dotazem jestli prý vím co za tipy u nás bude spát.
Ujišťuji, že o nich vím a usínám.
Ráno snídáme v kolektivu spořádaně odjíždíme do Rataj nad Sázavou a míříme na oběd do Uhlířských Janovic. Zde se přežíráme a odjíždíme.
Jedem opět k nám na chalupu.
Cesta je do kopce tlačím.
Večer všichni odjíždí a já jsem velmi unaven.
Za dva dny mám najeto cca 65 km s průměrnou rychlostí necelé tři kilometry na hodinu.
Moje útrata činila cca 1200,-Kč a tak mne jeden kilometr vyšel zhruba na 18,46Kč a to se přeci oproti taxíku vyplatí nebo se mýlím?
Tak zase někdy.